10.5.2016
Kategorie: Společnost

George Soros: Nepřítel Evropy?

Sdílejte článek:

DANIEL FRIBERG 10|05|2016

Světově proslulý „filantrop“ George Soros je už dlouhá léta pokládán za jednu z nejproblematičtějších postav globální politiky. Západoevropská média jej často vykreslují jako bohatého a blahosklonného tvůrce veřejného mínění levicového smýšlení, který se prostřednictvím podpory a spolupráce s četnými nevládními neziskovými organizacemi (NGO) pokouší učinit svět lepším.

[ad#clanek-respo]

I letmý pohled na několik posledních desetiletí kariéry George Sorose ale tuto iluzi vcelku snadno rozptýlí a ukáže, že Soros ztělesňuje problémy vznikající, když soukromé zájmy bohatých převáží – nebo se o to pokusí – nad národní svrchovaností a svobodou států a jednotlivců. Tento článek se o takový přehled pokouší. Přestože se Soros a jemu podřízené subjekty samozřejmě podílejí i na vcelku obecně uznávaných formách charitativní činnosti nebo protikorupčního aktivismu, zaměřím se z drtivé na onu odvrácenou (a podstatně důležitější) stránku jeho činnosti.

Měnová válka a Open Society Foundations (Nadace pro otevřenou společnost)

Jedním z nemnoha případů, kdy Soros i na Západě čelil otevřené kritice, bylo kvůli jeho měnovým válkám. Sám se přiznává k devalvaci britské libry v měnové válce proti anglické centrální bance (Bank of England), při níž vydělal miliardy dolarů. Ztráty museli volky nevolky pokrýt britští daňoví poplatníci. Něco podobného provedl Soros i mému rodnému Švédsku, když v podobném střetu se švédskou centrální bankou (Sveriges Riksbank) na úkor veřejnosti zavinil devalvaci švédské koruny.

Soros samozřejmě není jediný, koho pohání vlastní hmotný zájem v kombinaci s tím, co by dříve levice označila za agresivní neoliberální ekonomickou agendu. Jeho odrůda „filantropie“ je pak ovšem něčí mnohem méně obvyklým. Skrze svou nadaci Open Society Foundations (OSF) působí v 41 zemích světa. Různé větve nadace zaměstnávají 1800 lidí a od svého vzniku v roce 1993 se její výdaje odhadují na více než 13 miliard dolarů.

V roce 2015 označila Transparify, nevládní organizace, která monitoruje jiné NGO, Open Society za nejméně transparentní a otevřenou NGO ve Spojených státech. Téhož roku byla činnost Open Society zakázána v Rusku.

OSF a Soros financovali černošské protesty ve městě Ferguson (ve státě Missouri) přinejmenším 33 miliony dolarů, očividně bez ohledu na to, že tyto protesty vedly k rasovým nepokojům a zhoršení rasových vztahů v Americe, protože komplexní problém zjednodušily na revoluční mysticismus a otázku „sociální spravedlnosti.“ Podporuje také MoveOn.org, americký web a organizaci, která stojí za agresivními a často až násilnými protesty proti shromážděním prezidentské kampaně Donalda Trumpa.

Na člověka a instituce údajně hluboce oddané šíření ústavní demokracie a liberalismu volného trhu se Soros a americká Open Society Foundations dívají pozoruhodně smířlivě na vládu davu, populismus a levicové bojůvky. Ve Švédsku dokonce Soros financoval „výzkumný projekt,“ který se zabýval způsoby, jak donutit obyčejné Evropany přijmout multikulturalismus, vytvořený neblaze proslulým švédsko-korejským otevřeným anarchistou Tobiasem Hübinettem. 8 Ten neproslul jen svým bohatým trestním rejstříkem, ale také několika radikálně protievropskými výlevy, z nichž asi nejslavnější je tento love song: „Ať západní svět bílé rasy v krvi a utrpení zajde. Ať žije rasově smíšená, multikulturní, beztřídní ekologická společnost!“ (zdroj: magazín Svartvitt, leden 1996)

Soros dává spoustu peněz i na aktivity, které usilují k ovlivnění a kontrole veřejné debaty v Evropě poněkud lstivěji. Každoročně aktualizované „Světový index svobody tisku“ a „Index vnímání korupce“ jsou sponzorovány Sorosovou OSF.  Společné mají jedno: vlády netěšící se oblibě západních levičácko-liberálních elit se na nich umísťují velice nízko, a západní média je pak následně bez kritické perspektivy vykreslují jako autoritářské. Také dosti absurdně svá data a proces výběru nezveřejňují, takže se nedají nijak ověřit. Přesto jejich závěry kritici běžně využívají k ospravedlnění útoků na země jako Maďarsko. Každý kdo na vlastní oči vidí a porovná např. mediální prostřední ve Švédsku a Maďarsku, by asi jen těžko označil maďarská média za méně „svobodná“ než ta švédská. Množství Maďarů, kterým je dovoleno slyšet a zvážit názory Sorose a jeho krajně levo-liberálních listů oproti konzervativnějšímu maďarskému mainstreamu, výrazně převyšuje počet Švédů vystavených jinému zdroji informací než převzatým zprávám ze CNN a The Economist.

Migrační krize

Zatímco Sorosovo ideologické levičáctví by bylo možné odbýt jako příslušnost k jednomu z mnoha existujících světonázorů a jeho bezohledné finanční machinace jako přirozenou součást stávajícího ekonomického systému, aktivity související s tzv. „migrační krizí“ nelze označit jinak než jako hanebné. Loni na podzim napsal Soros komentář, kde přišel s tím, že Evropa má „závazek“ přijmout alespoň (!) milion migrantů ročně. Článek vydal Project Syndicate, Sorosovo duchovní dítě, který se zabývá šířením „názorových rubrik,“ kam často přispívají různé osobnosti z elitních institucí a think-tanků. Sloupky a komentáře odtud přejímá přes 500 významných mediálních společností a publikací po celém světě a následně je překládají do národních jazyků. Minulý měsíc se prostřednictvím Project Syndicate dostal na stránky mj. britského The Guardian a největších švédských novin Dagens Nyheter další komentář. V něm Soros požadoval po evropských daňových poplatnících alespoň 120 miliard eur na usnadnění další imigrace do Evropy. Jakkoliv vyšinuté se nám to může zdát, několik dní po zveřejnění tohoto článku EU oznámila, že v hotovosti rozdá ilegálním imigrantům, kteří se momentálně nacházejí na makedonské hranici, ekvivalent dvou milionů průměrných makedonských měsíčních platů.

Sorosovy názory sice mají velkou váhu na severu Evropy i mezi elitami EU, jinde se ale proti jeho machinacím zvedla vlna odporu. Když loni na vrcholu migrační krize vyšlo najevo, že Sorosova NGO rozdávala na Balkáně migrantům příručky s radami, jak se ilegálně dostat do Evropy, maďarská vláda ho odsoudila a obvinila ze snah otevřít hranice země v přímém rozporu s vůlí národa. Premiér Orbán také označil Sorosovu účast v migrační krizi za „zradu.“

„Barevné revoluce“

O kus dál na východ se Sorosova činnost ubírá ještě zlověstnějšími stezkami. Na Ukrajině jeho NGO výrazně přispěly k oběma tzv. „barevným revolucím“ z let 2004 (Oranžová revoluce) a 2014 (Euromajdan), a tím pádem také k politické nestabilitě, která zemi (ať už si o Rusku a dalších, s ukrajinskou situací souvisejících, otázkách myslíme cokoliv) přivedla na pokraj zhroucení státní moci. Druhé zmíněné povstání vedlo, jak je všeobecně známo, až k puči a vleklé občanské válce, která klidně může Ukrajinu trvale rozdělit. Uniklé e-maily ukazují, že Soros přímo dává nové ukrajinské vládě příkazy.

Soros přišel i s ekonomickým „rozvojovým programem,“ pozitivně přijatým ukrajinskou vládou, který zemi „nabízí“ rozsáhlé investice pod podmínkou, že evropští daňoví poplatníci na ně přispějí masivními peněžními subvencemi. Zatím ale korupce a zneužívání moci, kvůli kterým Majdan vlastně vypukl, v ukrajinském veřejném životě přetrvávají – možná i proto, že Ukrajinci nevyšli do ulic ze stejných pohnutek, které motivují Sorose a jeho spojence, kteří se rychle ocitli v čelných mocenských pozicích porevoluční vlády.

Soros a jeho Open Society Institute (původní název Sorosovy OSF, platný do roku 2011, pozn. GI), zvyšují napětí a riziko otevřeného konfliktu i jinde ve východní a střední Evropě. Otevřeně se podíleli na Růžové revoluci v Gruzii v roce 2003, a financovali i srbskou „Buldozerovou revoluci“ v roce 2000.

V Maďarsku už skoro čtvrt století funguje Sorosem podporovaná Středoevropská univerzita (Central European University, CEU) v Budapešti jako centrum rozšiřování post-marxistické ideologie po střední a východní Evropě. CEU mj. sponzoruje „výzkum“ internacionalistických otázek, genderové studia, studia „menšinových práv“ atd. I když jsou studijní programy CEU dosti úzce zaměřené, díky Sorosovým penězům jde o jednu z nejbohatších evropských vzdělávacích institucí. Rektor CEU John Shattuck (v letech 1998–2000 velvyslanec USA v Praze, pozn. GI) píše sloupky mj. pro The Boston Globe a Financial Times.  Ostře zkritizoval maďarskou migrační politiku, protože „lidé prchající do Evropy z válkou zničených zemí nejsou migranti za lepší ekonomickou situací, ale uprchlíci před násilím a útlakem“ a „Maďarsko a další země EU vytvořily nově přijatými protiimigračními zákony překážky nabývání politického azylu. Pravicová rétorika uchazeče o azyl odlidšťuje. Policie jedná s uprchlíky ve výbušné atmosféře vytvářené protiimigračními gangy.“ Shattuck pochvalně mluví o dobrovolnících, mj. studentech jeho univerzity, kteří „pomáhají skupinám jako Migration Aid zajistit uprchlíkům jídlo, oblečení, přístřeší, informace a – což je možná nejdůležitější – projevit soucit.“ Migration Aid, která začala jako facebooková skupina, maďarská vládní strana Fidesz obvinila z přijímání „štědré podpory“ od George Sorose. Členka představenstva skupiny Zsuzsanna Zsohárová to později popřela s tím, že veškeré finanční transakce skupiny jsou veřejně dostupné a viditelné. Jeden ze zakladatelů Migration Aid řekl maďarským novinám Magyar Hírlap, že nařčení z financování Sorosem jsou „lži;“ CEU jim ale skutečně umožnila využívat své učebny i skladovací prostory.

Účast Sorose a Open Society Foundation v maďarských levo-liberálních mediálních skupinách je natolik obecně známá a zdokumentovaná, že se jimi v tomto článku nebudu podrobněji zabývat.

Kdybychom se přesunuli ještě o kus na jih, na Střední východ, nebo o něco zpět v čase, mohli bychom pokračovat donekonečna. A přestože si Soros snad myslí – nebo to alespoň předstírá – že jeho činnost vychází z idealistických pohnutek, objektivnímu pozorovateli musí být zjevné, že v konečném hodnocení není výsledkem jeho osobní války proti nesourodému seskupení protivníků a zásad nic jiného než zbytečné utrpení a společenský rozklad.

Panamské dokumenty

Podle WikiLeaks došlo k nedávnému úniku informací Panama Papers skrze Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), organizaci financovanou Agenturou Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Georgem Sorosem. WikiLeaks to označuje za společný útok americké vlády a Sorose „který směřuje na Rusko a bývalý Sovětský svaz.“ Ředitel Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ) Gerard Ryle řekl ruské tiskové agentuře Russia Today, že cílem úniku není Putin: „Nebyla to zpráva o Rusku, ale o v zahraničí registrovaném podnikání.“ V rozporu s jeho vyjádřeními se ale velká část mainstreamových médií rozhodla ilustrovat zprávu obrázky ruského prezidenta, přestože Vladimir Putin, ani žádný jeho rodinný příslušník, v seznamech nejsou přímo zmíněni. Dodejme, že ICIJ byl vytvořen organizací Center for Public Integrity(CPI), kterou mezi jinými sponzoruje OSF.

Jak Sorosovi a jeho nohsledům čelit

V případech, kdy Soros a jeho rozličné iniciativy podporují militantní podvratná hnutí – jak se často děje – by ho jistě nemělo nijak překvapit, že národní vlády jeho aktivitám, které jsou (nebo by alespoň měly být) pokládány za zločinné, čelí všemi dostupnými prostředky. Když se však podvratná činnost odehrává v mezích zákona a zásad svobody slova, stává se otázka, jak se jim postavit, podstatně složitější. Nejprve musíme evropské veřejnosti jasně ukázat, co, jak a proč vlastně OPF a Soros dělají, takže jejich pokusy prezentovat své ničivé fantazmagorie v očích lidí coby politický konsenzus nebo selský rozum bude možné vyvrátit poučenou debatou.

[ad#clanek-respo]

Podle jednoho švédského přísloví se trollové, ona odporná stvoření z příběhů, promění na slunečním světle v kámen. Upřímně doufám, že podobný osud potká i skupiny, jejichž náplní činnosti je velezrada na kontinentální úrovni.

 

ZDROJ: George Soros: Enemy of Europe

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,93 out of 5)
Loading...