1.12.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Tydlecty Slavíci a Ortely, to teda ne, soudruzi!

Sdílejte článek:

RED 02|12|2015

Vlna emocí, afektované výkřiky do mediálního prostoru, stížnosti, obvinění, vše ve stylu komunistické Tribuny, neblahé paměti, a její “nové vlny se starým obsahem”, kde byly národu vysvětlovány protistátní rejdy antisocialistických živlů na hudební scéně. V této souvislosti se jen čekalo, který ze současných intelektuálních titánů české politické scény zvedne tuto hozenou rukavici a se Slavíky se, tak nějak po bolševicku, vypořádá. Vítězem se stal soudruh poslanec za ČSSD JUDr. Jan Chvojka, který podal stížnost RRTV, ve kterém se domáhá potrestání televize za to, že obyčejným člověkům ukázala na obrazovce skupinu Ortel. 

[ad#hornisiroka]

Petr Štěpánek mu na facebooku vzkázal: Hlupák, jenž, ač se honosí titulem JUDr., vůbec netuší, co se píše v zákoně o vysílání a jaké jsou kompetence Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jediná kompetence Rady pro vysílání však je dohlížet, zda se na obrazovce neobjeví nějaký nezákonný obsah. Co je nezákonný obsah stanoví opět zákon o vysílání. A co se objevilo na obrazovce televize Nova? Skupina Ortel nakráčela na pódium, převzala stříbrného slavíka, poděkovala a zase odkráčela. Totéž se opakovalo, když si její frontman přišel převzít bronzového slavíka v kategorii zpěváků. Co je na tom nezákonného a co na tom má Rada pro vysílání zkoumat, zřejmě ví jen hloupý pan poslanec Chvojka.

chvojkaortel

Ke Slavíkům se letos však objevily i další zajímavé komentáře. Tomáš Houška píše: Zlatí slavíci se nesnaží hledat hudbu a hudebníky “dobré”, hledají ty populární. Oblíbené. A oblíbení muzikanti nemusí odpovídat vůbec ničemu, krom toho, že mají početné publikum. Pokud se nám nelíbí, co to početné publikum poslouchá (na co chodí do kina), měli bychom před vynesením odsudku, že jde o balíky, burany a případně nácky, hodně rychle zabrzdit a zklidnit se. Protože to, že někdo nevyznává stejné estetické ideály jako my, neznamená vůbec nic, než to, že prostě vyznává ideály jiné. A jestli jsme zrovna vystudovaní hudebníci či uměnovědci v tom nehraje vůbec žádnou roli. Ani ten nejzdatnější kritik nemá totiž ani o milimetr “lepší” vkus než ti, kterým spílá do buranů. Má ho prostě jiný.

Ten vzteklý křik, že slavíci zhnědli, a jestli je vůbec správně, že se tam dostal nějaký divný chlápek, a kdože se to všechno natlačil mezi ty “správné” celebrity, spíš ukazuje, že hudební kritici a uměnovědci by měli ještě trochu zasednout do škamen a něco se přiučit.

Popularitu nejde nařídit, ani zakázat. Pokud tedy nežijeme v totalitě. Jestli jsme zdravá společnost, přijmeme, že je populární i leccos z toho, co se nám osobně nelíbí. A nečiní to z nás někoho lepšího a oprávněného opovrhovat davem. Jestli voláme po kontrole popularity a zasahování do žebříčků popularity, spějeme k totalitě. A totalitu paradoxně vždy přinesou hlasatelé toho jediného správného názoru, správné hudby a umění vůbec.

A na závěr ještě Wassil: Na onen sobotní televizní přenos, který podle mnohých zatáhl Českou republiku až na samé dno fašisticky-nacistického krajně pravicového xenofobně-hnědého extremismu, jsem se zájmem podíval (což je samo o sobě dost velkým zločinem proti lidskosti). Těšil jsem se totiž, že zas někdo třeba přinese živého kohouta nebo ukáže holou prdel.

Co jsem vlastně viděl? Přehlídku bolševických, normalizačních kreatur, které už podruhé (po aféře s Řezníkem) zjistily, že díky jinému systému hlasování než tomu, který praktikoval Mladý svět v minulém století, se jim do jejich estrády dokáže nabourat kdejaký pošuk, protože normálního člověka tato zbytečná show pranic nezajímá, natož aby se obtěžoval s hlasováním. Sebranka soudruhů a soudružek v jevišti i hledišti, která neměla problém poskakovat okolo mocných za každého režimu, v přímém přenosu se smíchem a potleskem poníženě děkovala samotnému Bohu Slunce Tomáši Klusovi za to, že je kvůli Řezníkově vyřazení všechny právě živě dost trapně poslal do prdele, a celkem klidně přijala i fakt, že pár desítek tisíc hlasů dostalo na přední příčky dvou kategorií Tomáše Ortela a jeho partu. A strhla se mela.

Už i Daniel Žito Landa to měl u kulturních kádrováků a uvědomělých arbitrů politického vkusu párkrát kvůli své minulosti nahnuté, ale včas zatáhl za ruční brzdu: když už to vypadalo, že v dnešní atmosféře pro- i proti-nacistického boje by mohl skončit na straně, na které se peníze nevydělávají, raději se přihlásil k přátelství k menšině, o které se tak nehezky vyjadřuje ve svých textech právě Ortel – a konec konců i Landa sám, dokud to sypalo.

Nehodlám studovat, do jaké míry je Ortel protizákonný, to nám jistě brzy objasní soud s broučkařem Konvičkou, ale trošku mě trápí fakt, že sám božský Kája, veskrze oslavovaný kladný hrdina celé této vypečené ankety, dělal půlku života co mohl i nemohl, aby mu ze zadnice zločinného komunistického režimu koukaly jen boty – a toto jeho jednání následovala pak celá plejáda jak zúčastněných pseudocelebrit, tak i většiny novinářů ohánějící se dnes zákazem podpory hnutí směřujících k …. bla bla bla, však to znáte. Pokud neznáte, mrkněte na Twitterový účet ministra nespravedlnosti.

[ad#velkadolni]

A jen malý dodatek o Templateho:  Ještě víc špatně mi bylo při čtení dnešního komentáře JX Doležala, který z umístění Ortelu ve Slavíku vyvodil, že Češi si zkrátka o ničem neumí hlasovat sami a potřebují osvícené elity, které by jim řekly, co (a koho) mají poslouchat. Nositelé takových názorů mi přijdou ještě o něco nebezpečnější, než neonacisté.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky