9.7.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Vrak

Sdílejte článek:

JIŘÍ KOHOUTEK 09|07|2015

Bylo teplo jako na Sahaře a v hospodě tudíž narváno jako kdyby dnes točili pivo naposledy. Když tam Jirka přišel svlažit hrdlo, tak měl štěstí, že už mu tam Karel držel místo. Protože jinak by snad musel pít ve stoje což se na štamgasta právě nesluší. 

[ad#hornisiroka]

Vrchní se přišel zbytečně zeptat „co to bude“? Jirka mu zcela zbytečně odpověděl: „co asi myslíš, že by podmáslí“? Čímž bylo učiněno dávnému rituálu za dost, na stůl přistály dvě chladivé jedenáctky a konečně mohlo dojít na hospodské řeči, kvůli kterým se do hospody přece chodí také.

Jirka byl dnes smutný více než kdy jindy a Karel to hned poznal. A tak se rovnou zeptal, o co jde?  „Ále člověče, přemýšlím proč je dnes každý, ale fakt skoro úplně každý, tak ukrutně lhostejný ke všemu co se děje kolem nás. Nekomentuji politiku, nekomentuji přírodu, ani rozklad Evropy tak jak ji známe staletí, ani upadající morálku obyvatelstva či ztrátu pocitu vlastenectví. To je na dlouho. Dnes stačí slušnému člověku ke smutku úplně běžný život v ulici. 

Město zasadí stromky do mělké betonové vany, nikdo je nezalévá a ony uschnou. Zasadí tedy nové, nikdo je nezalévá a ony uschnou zase. Můžeš to říkat napravo nalevo. Nikdo to neposlouchá. A nikomu to nevadí. Lidé lhostejně chodí kolem. Když někdo v ulici odhodí petláhev bude tam ležet přesně tak dlouho, dokud ji JÁ neseberu. Když to udělám hned, zmizí hned. Když to udělám za tři dny, zmizí za tři dny. Ale je naprosto jisté, že se neohne nikdo jiný z ulice než já. To je hrůza“. 

11700837_1135664153115888_4383430545081516351_n

Karel poslouchal, pivo krásně chladilo a Jirka pokračoval. „ Před pár týdny někdo odstavil v ulici vrak. Sundal značky a sbohem. Od té doby to auto denně někdo ničí. Nejprve v něm přespávali bezdomovci, pak si v něm hráli děti, pak někdo ulomil zrcátka a stěrač, někdo vyraboval vnitřek a věci rozházel okolo. Jiný rozbil klackem odrazky a obohatil okolí o střepy. Je až s podivem, jak rychle si ho vandalové našli. Tolik lidí chodí denně kolem. Jsou to stovky. A myslíš, že kdokoli z nich cokoli udělá?“

Jirka se zoufale rozhlédl po hospodě snad v marné touze zahlédnout alespoň jediný chápavý pohled. „ Ale kdepak! Neudělá nikdo absolutně nic!“ A tak jsem to už dnes opět nevydržel já. Blbec stará. Ráno jsem kolem auta posbíral rozházené vyrabované věci, zavolal na městskou dopravní komisi, zavolal na městskou policii a ohlásil odstavený vrak a pak se šel domů umýt od té špíny. Sledovala mě sousedka, která chodí denně okolo a řekla mi, že už to měl někdo udělat dávno.  Rozumíš – prý NĚKDO. 

Nemá smysl ptát se jí, proč to neudělala ona. On totiž celý národ dnes čeká, že udělá něco NĚKDO“.  A dokonce si přeje, aby ten někdo něco udělal. Národ štve politika, zlodějina, nespravedlivý systém, uschlé stromky či třeba ten vrak v ulici úplně stejně jako mě. Alespoň většinu národa, když pominu kretény. Ale všichni pořád čekají, až to vyřeší někdo“. 

[ad#velkadolni]

Pivo doteklo a na stůl přistálo další. Ruch v hospodě byl stejný jako jindy a Jirkův projev úplně zanikl. Karel se napil, zvedl obočí a povídá: „Znáš Michala Velíška? Tomu také nebylo okolí lhostejné a už je mrtvej.“ A venku slunce rozpalovalo dlažbu ulice, jak se na správné léto sluší. 

ZDROJ: Jiří Kohoutek

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky