Média se zamilovala do války, lid jim zobe z ruky a volá po válce totální

Nevycházím z údivu nad tím, co se to kolem mě děje. Média se zamilovala do války, lid jim zobe z ruky a volá po totální válce.

Pisálkové hnali lid do války s virem. Vůdčím motivem bylo, že musíme bojovat s virem, porazit virus, zahnat epidemii na ústup. Symbolické rekvizity provázející tuto bojovou misi se nazývaly zbraně a iracionální chování jako běhání v roušce po lese se nazývalo zachraňováním životů. Bohužel, válku s virem se nepodařilo vyhrát, příroda si nedala poručit a virus zvítězil. Kdo by to řekl. Přešli jsme tak do poválečné fáze sčítání obětí.

Nesmíme však vydechnout. Pisálkové zocelení dvouletým home officem plynule zvedli další válečné téma. Zase musíme bojovat. Tentokrát „s Putinem“. Je nezbytné milovat Ukrajinu, vybavit se zase jinými symboly, schvalovat, odsuzovat a zaujímat správné postoje, jinak bude problém.

Oznamuji vám, že mi do vaší války nic není. Strčte si ji do prdele, protože tohle není moje válka, ale válka Ruska s Ukrajinou. Mé sympatie nepatří žádné ze stran, protože z tohoto rohu nikdy nic pozitivního nepřišlo. Doufám, že Ukrajinci Rusáky z jejich země vyženou, a to čistě jen proto, že tak je to správně. Ale to je asi všechno. Pokud obě země i jejich občané chtějí válčit, tak ať si válčí. A pokud chce někdo válčit tady v Čechách, ať se sebere a odjede tam, není to tak daleko a pan premiér slíbil abolici.

Rusko a Ukrajina mají velkou hromadu nevyřízených účtů. Konflikt na tomto území je starý asi jako psané dějiny. Moderní historie rozeznává Ukrajinu jako samostatný stát od roku 1917, v roce 1922 ji požral obludný ruský federalistický projekt s názvem Sovětský svaz. Od té doby se datují ukrajinské pokusy o opuštění Sovětského svazu, které provází stejně urputná snaha Ruska jim to nedovolit, protože Ukrajina má nemalý hospodářský potenciál a svoji roli hraje i ruské imperiální myšlení. Obě strany přitom používaly krajně nevybíravé metody. Na konci tohoto procesu stál rozpad Sovětského svazu v roce 1991 a vyhlášení samostatné Ukrajiny v roce 1992. V roce 2013 vyšlo otevřeně najevo to, co probíhalo skrytě zhruba od oranžové revoluce roku 2004, totiž že na Ukrajině má své mocenské zájmy ještě jeden Sovětský svaz, ten západní známý jako Evropská Unie. Svým způsobem je to tragédie, Ukrajina má před sebou Sofiinu volbu, zda si vybrat mezi morem a cholerou. Obyvatelstvo je rovněž nejednotné, významná část obyvatelstva je proruská nebo neutrální. Rozdělení země není z mého pohledu vůbec nereálný scénář, kdo chce, může si promluvit s nějakým Ukrajincem, protože to, co ukazují lidu česká média, je jednostranný a prefabrikovaný obraz.

Pokud někdo doufá, že se obě země dohodnou a konflikt urovnají, doufá marně. Vzhledem k antagonistické povaze konfliktu skončí konflikt, až jedné ze stran dojdou síly. Ukrajina nehodlá uznat proruské republiky, kterým tady říkáme „samozvané“, protože tady v EU máme na sebeurčení podobný pohled jako Sovětský svaz (viz například Katalánsko). Ukrajině zásadně vadí referendum v sebeurčených oblastech, které chce Rusko, a bez důkazů označuje referendum za zmanipulované ještě dříve, než k němu vůbec došlo. Rusko zase hodlá pokračovat v rozšiřování svého vlivu a nebere si přitom servítky. Obě strany v současné době vidí reálnou příležitost toho druhého zničit. Rusko reálně disponuje silou, která už dávno měla srazit Ukrajinu na kolena, Ukrajina zase s chutí využívá výhod, které má v každém konfliktu obránce. Doufá, že Rusko dostatečně oslabí a pak vyrazí do protiútoku. Vyjednávat není proč, protože podstatou vyjednávání je kompromis a žádná ze stran není ke kompromisu připravena.

Nemůže mi uniknout naprosto jednostranný způsob, jakým média o celém konfliktu informují. Denně jsme tak zahrnováni nejrůznějšími detaily, jak ruská branná moc terorizuje civilní obyvatelstvo, krade jim majetek, mučí a popravuje zajatce a podobně. Na základě znalosti dějin různých dalších ozbrojených konfliktů z moderní historie jsem bohužel přesvědčený, že ukrajinská strana dělá to samé. Jen se o tom nedozvídáme, protože nám ji média idealizují. Ukrajinci jsou vykreslováni jako kreativní a čestní bojovníci, Rusové jako podlá pakáž. Jak naivní. Tohle je válka a všechny strany udělají všechno možné, aby se té druhé dostaly na kobylku. Každá válka je naprosto zkurvená záležitost, která rezulutuje v roztáčení spirály nenávisti a násilí na všech zúčastněných stranách. Ta se pochopitelně nezastaví u těch, co válku vyvolali, ale u těch, co jsou jí nejvíce zranitelní a nemohou se válečné krutosti efektivně bránit.

Zejména liberální média jako SeznamZprávy a Novinky jsou válkou úplně uhranutá a propadla jakési podivné romatice. Od stolu v nějaké pražské kanceláři vypadá nejspíš každá válka cool.  Vůbec jsem netušil, kolik je v této zemi válečníků a jakou oblibu najednou získaly dosud zavrhované zbraně. Ještě docela nedávno chtěli běžným lidem jejich ruční zbraně brát, protože s nimi páchali hrozné násilí, například v rámci sebeobrany. Nyní raketomet sem, houfnice tam, zbraně už nejsou symbolem násilí, ale míru. Podařilo se něco trefit? Skvělé! Zatímco ještě docela nedávno bylo vyhrožování různým preferovaným menšinám poukázkou na policejní vyšetřování, dnes je možné na internetových diskusích bájit o vybombardování Moskvy nebo vrácení Ruska ekonomicky do středověku a všechno je OK. Docela by mně zajímalo, jaké zkušenosti s válkou tito internetoví romantici mají, proč vlastně ještě setrvávají v redakcích a už dávno nejsou na Ukrajině, aby tam pobili ruské okupanty svými komentáři a úvodníky.

Myslím, že žádný soudný člověk by neměl válku podporovat, za jakoukoli stranu, a to ani v případě, že zatím nekácí v jeho lese. Propojenost různých procesů a ekonomik má totiž za následek, že se v jeho lese kácí, jen to nevidí. Jediné, co za takové situace může se ctí obstát, je udělat na mediální válečné roztleskávačky fakáč a udržovat si od celé věci odstup.

Cílem je nejspíš vyvolat a udržet mezi lidmi stejnou hysterii a tunelové vidění, jako v případě covidu. K tomu se opět extenzivně užívají symboly. Manipulovaná veřejnost tedy už nemusí z trenclí šít roušky, protože teď doktrína velí ušít z nich ukrajinskou vlajku. Není přípustné být neutrální, všichni se musejí zapojit a všichni musejí „bojovat s Putinem“, stejně jako předtím všichni museli „bojovat s virem“, abychom ho „porazili“. Také nemůžete beztrestně prohlásit, že s tím nechcete nic mít, protože pisálkové chtějí totální válku a nikdo se nebude flákat. Předtím vám vyhrožovali, že pokud nebudete dodržovat opatření, izolovat se a nosit na ústech hadr, tak vám umře babička. Dnes z vás udělají sympatizanta Ruska a spoluzodpovědného za civilní oběti.

Typické pro budování mediálního spinu je zveřejňování úplných blbostí a podružných detailů, jako třeba že se soudruzi Peskov a Kadyrov nepohodli na Twitteru. Dnes učinili váleční analytici z Novinek zásadní strategický objev stran ruských tanků. Proč nás tohle má zajímat? Stejně jako v případě covidu se aplikuje taktika informačního zahlcení protichůdnými, nesmyslnými, bezvýznamnými nebo nesrozumitelnými informacemi, aby lidé po čase přestali rozlišovat co je důležité a co ne. Pak bude jedno, co je pravda, už to nikdo nepozná. Stejně jako předtím se masivně operuje se spekulacemi, jako že se Putin zbláznil nebo je těžce nemocný, aby náhodou někdo nechtěl podstatu konfliktu zkoumat nebo pochopit.

Prostý lid je nezbytné neustále vtahovat do dění a i přitom se masivně pracuje s dohady a fantasmagoriemi, jako v případě covidu. Jedna z nich je, že přece musíme s tím Putinem bojovat, jinak se zastaví až v Praze. To je ale zase než spekulace, ve skutečnosti nikdo neví, kde se soudruh Putin zastaví, stejně jako před třemi měsíci nikdo spolehlivě nevěděl, zda napadne Ukrajinu. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by Putin jevil o Prahu zájem, nicméně ta už proaktivně zavádí části jeho agendy, jako například cenzuru prováděnou soukromými subjekty za laskavého dohledu bezpečnostních složek a provládních NGO v pozadí, vytváření Českomandnazoru, podporu udavačtsví a pronásledování lidí s nepovolenými názory včetně chlebíčkového teroristy. Až tedy Putin dorazí do Prahy, bude se cítit jako doma a všechno podstatné bude už hotovo, protože starý dobrý stále používaný koncept „bojující demokracie“ echt demokrata Havla směřuje do úplně stejného bodu jako koncept bojující diktatury tovaryšče Putina.

Vláda se úplně odcizila vlastní zemi a občanům a funguje jako ukrajinská vláda v exilu, protože jsme od ní měsíc slyšeli pouze o tom, co všechno bude dělat pro Ukrajince. Rázem se zapomnělo na vlastní voliče a občany a také riziko, kterou představuje zhruba 320 tisíc uprchlíků. Kolik z nich jsou uprchlíci a kolik jich sem přijelo služebně? Kolik z nich prchá před válkou a kolik jen vidělo příležitost? Zájem oficiálních míst se soustředil na to, aby mohli jezdit zadarmo autobusem a nemuseli platit vstupné v ZOO. Proběhly a dosud trvají obrovské vítací orgie Ukrajinců z oblastí, kde žádné boje neprobíhají, a za radostného hýkání médií, že uprchlíci zaplní volné pozice na trhu práce vznikla nikým nepozorována nová zhruba pětiprocentní menšina. Už se nikdy nevrátí, naopak, rodiny se po skončení bojů spojí a vznikne nepředvídatelné bezpečnostní a sociální riziko. Nad tím vším mám jako jásat?

Po měsíci ukrajinského tripu se vláda myšlenkově vrátila na moment do vlastní země a přišla s kruciálním opatřením, totiž že nechá natisknout peníze a rozdá je (skoro) všem rodinám v podobě pětitisícového příplatku na válečné úsilí. Když jsem tohle slyšel, napadlo mě na chvíli, že ten Babiš vlastně zase nebyl tak špatný předseda vlády.

Horší věci přijdou a ukáže se, jak velký omyl byl volit ty zmrdy ze Spolu. Zelený holywoodský soudruh Ruffalo poněkud netakticky řekl, že válka na Ukrajině představuje pro politiky, aby využili strachu a protlačili zelenou agendu. Válku označil doslova jako dar. Pokrokový soudruh intelektál tak naznačil, co bude předmětem další fáze války. Budeme bojovat s Putinem agendou Velkého resetu a zaváděním zeleného komunismu. Česká vláda se tentokrát rozhodla ideologicky nezakolísat jako ta minulá a tažení za naše lepší příští bere velmi vážně.

Já očekávám od vlády, že jejím prvořadým úkolem je minimalizovat dopady války na vlastní občany, jako to více nebo méně úspěšně dělají vlády Rakouska nebo Maďarska, a až s tímhle budou hotoví a postarají se o vlastní lidi, tak mohou páchat pravdu a lásku někde venku.

Nevím, jak jste na tom vy, ale já o žádnou válku nestojím a nesdílím romantiku nějakých vybledlých novinářských válečníků ošlehaných vichrem větráků jejich počítačů. Je to svinstvo tak jako tak. Vyndejme si hlavu z prdele, než nám ji tam zašijí. Myslíme si snad někdo, že vláda a média budou mluvit o Ukrajině pravdu, když nám předtím dva roky lhala o covidu? Lžou úplně stejně jako Kreml, jen lžou z jiné strany. Nikdo neví přesně, co se tam děje a kde to vlastně začalo. Jestli nějaký vjem z moderních dějin pokládám za skutečně šílený, pak jsou to frenetické ovace pečlivě vybraného publika při Goebbelsově řeči ve Sportpalastu. Dělalo mi problémy pochopit, jak se tomu agresivnímu knihomolovi podařilo to publikum přesvědčit, aby sami chtěli totální válku, ale teď už mi díky kavárenským válečníkům z liberálních médií to jde o hodně lépe.