Příběhy lidí z Babišistánu, jaro 2017
BBV 26|02|2015
Vpředu vlevo bývalý hospodský Josef.
„Měl jsem hospodu na vesnici. Zavřel jsem ji, když přišly ´Babišovy pokladny´. Míra státní buzerace překonala únosnou mez. Nebudu nikomu dělat vola, raději budu na pracáku a po ulicích zametat hovna.“
[ad#hornisiroka]
Vpředu vpravo bývalý majitel cukrárny Petr.
„Obden na nás chodily nějaké kontroly a bylo to furt dokola. Pořád jsme překládali dodavatelské faktury, pokladní knihu, evidenci zásob, různé revize a vždy si našli něco, aby nám mohli dát pokutu. Už jsem to nedával a cukrárnu jsem zavřel.“
Muž napravo před Petrem.
„Já dělal na stavbě přidavače. Jednoho dne našeho šefika zavřeli, obvinili ho ze švarcsystému a dostal dva roky natvrdo a zákaz činnosti. Tak jsem se octnul ze dne na den na pracáku a jsem tady doteď. To víte, je mi přes padesát, těžko sháním práci. Ještěže jsou aspoň ty veřejně prospěšné práce, člověk je rád, že dostane aspoň ty potravinové lístky.“
[ad#velkadolni]
Dva muži před Josefem.
Bratři Kořínkovi měli vinárnu. Zakázali jim prodej sudového vína, klesly jim tržby o polovinu. Pak jim také zakázali prodej sýrů a klobás ve vinárně, protože prostory skladu neměly dostatečnou výměru. Nakonec jim také zakázali z ekologických důvodů vytápět vinárnu etážovým topením, které bylo připojené na starší kotel na uhlí. Vzhledem k umístění vinárny v centru města připadlo v úvahu pouze vytápění dražší elektřinou. „Když jsme si to pak všechno spočítali, zjistili jsme, že pracujeme za 40 Kč na hodinu a neustále nad námi visí Damoklův meč státní buzerace. Vinárnu jsme raději zavřeli, nestojí nám to za tu námahu a riziko.“
ZDROJ: Fcb BBV