Tyhle volby mají trochu jiný charakter

Za týden se ve skutečnosti rozhodne o tom, zda budeme chcípat zimou a hladem, nebo budeme jakž takž přežívat.

O co nyní jde

Jde o to, zda se prohloubí naše vazby na Německo (se všemi negativními dopady, včetně takových, jaké známe z let 1939 – 1945) a zejména na německý ekologismus, který úspěšně v hlavách Němců nahradil nacismus a je snad ještě zhoubnější. Přitom se vyznačuje asi stejnou mírou (i)racionality, jakou se vyznačoval i ten nacismus. Německo spěje k blackoutům (už několikrát bylo v posledním roce českými uhelnými a jadernými elektrárnami zachráněno na poslední chvíli), k šíleně drahé energii, předražené i v porovnání s německými platy.

Pokud se tedy tohle přenese z Německa k nám, nastane stejná situace s tím rozdílem, že u nás budou uvedené ceny naprosto likvidační pro 2/3 – 3/4 populace. Pochopitelně, tyto ceny energií (včetně dopravy) se následně přesunou do cen všech komodit, včetně základních potravin. Opět to významná část našich lidí pocítí na schopnosti vůbec zahnat hlad, o zajištění celého spektra nutrientů si budeme moci leda nechat zdát, protože prostě jejich zdroje nebudou. Nebo je nebude možné z našich příjmů (a posléze ani úspor) zaplatit.

S velkou pravděpodobností i nás začnou za nějaké tři čtyři roky sužovat blackouty, nebo v lepším případě, nějaké periodické řízené vypínání čtvrtí větších měst, celých menších měst, či částí nebo celých okresů (tam, kde jsou jen vesnice), bude to znamenat i četné havárie připojení na internet, zhroucení mobilních služeb (se všemi důsledky na např. dovolání se lékařské pomoci, hasičů, policie apod.). Za mého mládí v době periodického vypínání (které ještě pamatuji ze začátku 60. let), fungovaly alespoň telefony s pevnou linkou. Tehdejší analogové telefony byly totiž napájeny proudem z ústředny, které měly zdroje elektřiny nezávislé na zásobování domácností. Dnes jsou jednak masově nahrazovány mobily, jednak i přístroje pro pevnou linku potřebují proud ze zásuvky (byť hnaný pře nějaký transformátorek), takže dnes nepojedou ani ty pevné linky. V řadě měst se přechází na vysokotlaký rozvod plynu, což však znamená, že v případě výpadku elektřiny v domácnostech nepůjde ani plyn, protože zařízení, které převádí vysokotlaký plyn na nízkotlaký, jdoucí k domácím spotřebičům, je závislé na přívodu elektřiny a bez nich nefunguje (zlaté mechanické redukční ventily, jen na bázi těsnění a pružinek!). Znamená to, že nepůjdou ani plynové kotle (které chtějí navíc ekologové stejně během následujících let zakázat), ani nebude možné nouzově “zatopit” kuchyňským vařičem. Navíc novější typy plynových vařičů jsou závislé na elektřině ze zásuvky podobně jako plynový kotel.

Pravděpodobně se zhroutí MHD a další typy dopravy a po šíleném zdražení paliv (které se už v Německu realizuje) se stane cenově nedostupné i cestování vlastními auty.

Pochopitelně, zdaleka ne všechny průšvihy, které se na nás s ekologickou politikou Německa, potažmo EU, řítí, si dokážu domyslet, takže v reálu bude s vysokou pravděpodobností ještě hůř, než jsem tady nastínil.

Co s tím?

Jedinou nadějí je vláda, která bude mít větší zájem na našich občanech, než na plnění nesmyslů, požadovaných od ní Bruselem, potažmo Berlínem. A jedinou stranou, která by mohla tvořit páteř takové vlády, je, bohužel, ANO. Jak je nemám rád, tak tohle je prostě realita.

Strany SPOLU jsou jen poslušní bruselští přitakávači, kteří nepřeloží ani stéblo trávy do cesty bruselským a německým šílenostem. Možná budou nesouhlasit na úrovni některých poslanců, kteří ovšem budou podrobeni stranické disciplíně. Z tohoto důvodu lze očekávat nanejvýš nějakou plamennou řeč proti, ale následné “disciplinované” hlasování pro. O PirSTANu ani nemá cenu psát. Ti prostě tuhle destrukci plánují a bezvýhradně podporují. Co se bude dít s našimi lidmi je jim asi stejně jedno, jako za okupace osud Židů organizátorům jejich transportů do vyhlazovacích táborů.

Zvláštní charakter voleb

Je mi velice líto, ale nadcházející volby je nutno chápat jako určité referendum o směřování našeho státu.
Pokud SPOLU a PirStan dostanou 101 křesel a víc, jsme prostě v totálním průšvihu, možná ještě horším než po 15. 3. 1939. Alespoň z dlouhodobější perspektivy, protože nehrozí porážka Německa nějakými Spojenci, jaká v roce 1945 zabránila našemu zgenocidování.

Pokud PirSTAN a SPOLU dostanou méně než 100 křesel, zcela jistě nejsme z průšvihu venku. Nicméně budeme mít vládu, která bude mít vůli zabránit alespoň tomu nejhoršímu. Tedy masovému umírání hladem a zimou. A bude mít vůli zpomalovat zelenou destrukci, v případě optimistického průběhu událostí až do doby, kdy se ekologie natolik zdiskredituje, že zelení začnou ztrácet voličskou podporu v zemích na západ od bývalé železné opony (jakési náznaky podobného vývoje existují, ale jsou dosud velice malé). Další možností je, že bychom se pokusili z EU odejít. Je docela možné, že bychom dopadli lépe než být do posledních chvil spojeni s hroutícím se Německem a být od něj až do samého konce vysáváni, jak tomu bylo v letech 1939 – 1945.

Asi jedinou volební strategií, jak toho dosáhnout, je IMHO vykašlat se na malé strany na hranici vstupu do Parlamentu a dát hlasy ANO nebo SPD, které představují jedinou alternativu PirSTANu a SPOLU. Navíc majících vysokou pravděpodobnost dostat se do Poslanecké sněmovny PČR. Sám bych asi raději volil Trikolóru nebo Volný blok, ale zahození svého hlasu v tak důležitých volbách považuji za rizikové. Neberu ani to, že se trikolóra podle jednoho průzkumu dostala na šest procent, když se v jiných nedostala ani na dvě.

Jsme na tom nyní stejně, jako v prvních volbách po listopadu 1989: Byly v podstatě referendum, zda Občanské Fórum nebo komunisté. A až v těch dalších mělo cenu volit podle nějakých podrobnějších preferencí a riskovat “zahození” hlasu. V naprosto stejné situaci jsme i nyní. Musíme volit Losnu, aby nezvítězil Mažňák a slušného Vláďu Dratuše, pro mnohé přitažlivějšího než ten Losna, který však nemá šanci na vítězství a jen by odebral hlasy Losnovi, prostě s bolestí v srdci pro tentokrát ignorovat.
Stejně jako v těch 90. letech lze doufat, že během následujících čtyř let se zelená politika natolik zdiskredituje, že již takový jednotný odpor proti jejímu importu nebude nutný (jako následně v druhých porevolučních volbách už nebyla nutná takováto jednotná fronta proti komunistům) a bude možné pojmout další volby jako volby a ne jako referendum o přijetí či nepřijetí ekologické destrukce.

Za na konci tohoto týdne se tedy bude rozhodovat o zásadním nasměrování našeho státu. Fakticky i o žití nebo nežití mnoha z těch, kteří tento post čtou, případně lidí z jejich rodin a dalšího okolí. Pravděpodobně zemřou i někteří z těch, kteří si tuto skutečnost neuvědomují a případně dokonce k probruselským a proekologickým koalicím vzhlížejí jako kuřák k cigaretě (konec konců, i tabák milující kuřák může dostat rakovinu plic nebo infarkt). PirSTAN i SPOLU se tuto podstatu nadcházejících voleb snaží zakrýt, ale realita je skutečně takto prostá: Když nevyhrají, bude s vysokou pravděpodobností zle, ale když vyhrají, bude s naprostou jistotou mnohem hůř.