Nord Stream 2: Jako pohádka o chytré horákyni

Spojené státy a Německo ukončily dlouholetou přetahovanou o výstavbu kontroverzního plynovodu Nord Stream 2. Obě země se v rámci dohody zavázaly, že uvalí na Rusko sankce v případě, že Moskva plynovod využije jako politickou zbraň. Ve středu to oznámila náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová. Plynovod má v budoucnu dopravit ročně 55 miliard krychlových metrů zemního plynu z Ruska do Německa a dál do Evropy.

Připomeňme, že proti plynovodu brojil už Donald Trump. Německo a EU ale tehdy na Trumpa okázale kašlalo. Když nastoupil do úřadu Joe Biden, k „překvapení“ Německa požadoval sankce proti firmám pracujícím na plynovodu. Ty nakonec zrušil a po návštěvě kancléřky Angely Merkelové v Bílém domě bylo právě oznámeno ukončení sporu o plynovod s tím, že byla k této záležitosti uzavřena smlouva mezi USA a Německem.

Celá aféra má několik zajímavých bodů. Ačkoliv se zcela jistě jedná o strategický projekt s dopadem na celou EU, nejen Německo, vystupuje v této věci pouze Německo jako jakýsi „hegemon“. Důležitost plynovodu je pro Německo zcela jistě klíčová, protože Německo odstavilo nebo odstaví všechny své jaderné elektrárny a místo jaderné energie bude využívat právě ruský plyn. Je ale příznačně, že o této věci Evropská komise nevydává žádná „doporučení“ jako v jiných případech. Zatímco čerpání finančních prostředků z fondu obnovy je podmiňováno dodržováním podmínky „vlády práva“ přímo z EK, u plynovodu, který má ekonomicky možná řádově větší význam jak pro Německo, tak pro ostatní státy EU, se EK nevyjadřuje.

Další zajímavostí dohody je závazek Německa, že bude hradit případné ztráty na tranzitních poplatcích pro Ukrajinu. Hovoří se o částkách od 50 milionů euro až po miliardu euro ročně. Pokud Německo na tento bod přistoupilo, je vidět, že i tyto platby Ukrajině se Německu vyplatí z hlediska své energetické soběstačnosti. Ukrajina, která byla zklamána tím, že USA nakonec s plynovodem souhlasily, tak získá alespoň jistou náhradu za poplatky za tranzit i v případě, že by Rusko přestalo plyn do Evropy přes Ukrajinu posílat.

Nicméně, na dohodě mezi USA a Německem je zajímavá právě ona pasáž o tom, že jak USA, tak Německo, uvalí na Rusko sankce v případě, že by Rusko využívalo plynovod Nord Stream 2 jako politickou zbraň. Právě tuto část dohody lze nejvíce připodobnit pohádce o chytré horákyni. Všichni přeci víme, že v současných vyostřených vztazích mezi USA a Ruskem, jsou ze strany USA dodávky ruského plynu do EU považovány za politickou zbraň. Je velmi pravděpodobné, že po otevření nového plynovodu Rusko sníží nebo zcela zastaví tranzit plynu přes Ukrajinu. S tím se vlastně už počítá tím, že Německo bude Ukrajině platit jakési „bolestné“ za to, že už přes toto území nepoteče tolik plynu co před spuštěním Nord Stream 2.

Rusku ale stále zůstává moc dodávky plynu stopnout v případě, že by se mezinárodní situace ještě výrazněji zhoršila proti současnosti. To však hovoříme již o situaci, která by reálně hrozila vypuknutím válečného konfliktu v Evropě. Proto se o dohodě mezi USA a Německem hovoří jako o pokusu zachovat si tvář „bojovníka s ruským medvědem“ a současně neohrozit ekonomiku Německa a EU. Za nejsmutnější v celé záležitosti ale považuji potvrzení toho, že EU není v otázce obchodu s Ruskem samostatná a potřebuje „svolení“ USA. A zdá se, že to nikomu v Bruselu nepřijde divné a ponižující.