Malá odbočka pro lepší pochopení dalšího. Nikdy nepochopím a nikdy  mi nebude moci být vysvětleno (z důvodu chápání pravdy a lži), že někdo někomu dá peníze na nějaký projekt, bez toho aby v něm měl majetkový podíl ( s tím souvisí i odpovědnost za případný neúspěch). Máme projekty, které souvisí s životem vezdejším,čímž mám na mysli silnice,kanalizace, spalovny,hřiště,školy apod. , obecně zařízení , které slouží (a patří byť je to špatně) všem. Ano , při stávajícím systému světa peníze je potřeba tam dát. Ale máme  i projekty, kdy dobře informovaný a zavedený „strejda“ chce vybudovat něco někde, kde to nikdy nebylo, protože obyčejně to tam nikdo nikdy nehledal a nikdy to nikoho nenapadlo, protože se to vše budovávalo “ za svoje“ a na svém. A je jedno jestli je to mánie s aquaparky, hotely či zasněžováním svahů v oblastech, kde nikdy sníh nebyl a mnohde ani nemrzlo.Tedy do SOUKROMÝCH akcí lidí, kteří veskrze by nikdy do toho nešli samotní, kdyby jim nepomohl „jedlík“ a potažmo Brusel.

dotace1

Stávající podmínky většiny projektů jsou ekonomicky postaveny tak, že procentuální podíl dotace , při započtení nutnosti prokázání fungování projektu je daleko výhodnější, než-li podmínky na volném bankovním trhu. Jinými slovy, proč  by si dotyčný měl brát půjčku na 10 let s bankovním úrokem, když m dotace zajisti třeba až 70% nenávratné dotace, při splnění fungování projektu ve stanoveném časovém horizontu. Kdy tento horizont je často jediným měřítkem pohledu investora, když po tomto čase může „projekt“ bez osobní ztráty prodat a problém takto „předat“. Pro příklad není třeba chodit daleko, stačí jen navštívit realitní stránky a ke koupi  je „úžasných“ projektů, které jsme v dotacích zaplatili všichni. Opět selským rozumem, prodat něco po pěti letech za odhadní cenu, když jsem 70% hodnoty dostal, než-li to dál provozovat třeba za nulu.

No jak z toho ven a z kola ve vyhodit ty „jedlíky“, kteří mimo to, že se znají se správnými lidmi na správných místech (což je největší neštěstí převzaté z dob předlistopadových)? No je to celkem prosté. Projekty a s nimi spojené investice nehodnotit jako rychlokvašky, tedy hurá jdeme do toho a pokud to nebude vycházet, tak to zabalíme do mašliček a prodáme, ale naopak nechat se v tom dotyčného realizovat a pak když ukáže, že věc funguje mu s tím jeho projektem pomožme, když už to jinak nejde a Brusel nám ty naše peníze přeposílá.  Prostě – člověče ukázal jsi, že na to máš, že to myslíš vážně a že jsi řádně splácel úvěr co jsi si na projekt vzal, my jsme za tebe platili pět let úroky a když nám teď ukazuješ, že jsi podnikatel a nikoliv podnikavec a zprostředkovatel peněz pro „jedlíky“, tak  my Ti ty úroky promineme a pokud vytváříš víc pracovních míst než jsi plánoval, tak ti na základě tvé věrohodnosti i přidáme, aby jsi byl spokojený , ovšem za závazek, že ti ještě nějaký pátek neprodáš.

[ad#velkadolni]

To je to veskrze jednoduché, ale jak je psáno v úvodu strašně těžké, protože musíte věřit, že tak je to správně a že tak je potřeba směrovat svět, že zadarmo nic není a že hodnota se tvoří a  nikoliv dostává.No a i by to zapadlo do „protikorupční“ politiky vlády, kdy všechny o ní mluví, ale vlastním mamonem se  v ní následně topí. Ale to jsem zase u té pravdy a lži.

Pěkný den