Ojrošvejkování

V poslední době mi často chodí různé informace o našem ojroparlamentu, kde se přijímají různé migrační novely, migrační pakty, zákony zeleného údělu a podobně. Takřka pokaždé je takový mail ukončen výzvou, aby se proti přijímané novele bojovalo. Marian Kechlibar – u nás hojě citovaný bloger teď má také na svých stránkách článek o nově přijímaném migračním paktu. Velmi kvalifikovaně analyzuje veškerá rizika z něj plynoucí a opět… na konci jeho příspěvku je výzva, aby se proti této novele včas a účinně bojovalo.

Promiňte, že to řeknu tak, jak to řeknu:

To už se tady všichni zbláznili a věří tomu, že bojem proti parlamentní novele se něco změní? Copak nám to neudělali už mockrát? Tak moc se bojovalo proti evropské ústavě, až z ní byla Lisabonská úmluva. Když nevyšla referenda, tak se opakovala, až se dostavil žádaný výsledek. Když začala migrační krize, tak se prostě otevíraly hranice a když to bylo neúnosné, mluvilo se o migračních kvótách. Když to neprošlo, přišel migrační pakt. Pokud nevyjde tento pakt, udělají zase něco jiného.

To samé platí pro Zelené úděly, emisní normy Ojro 1 – 7 + 8 + 9 +10, jen tomu dejte čas. Všichni naši premiéři se angažovali tu za pomazánkové máslo, tu za zemědělské dotace, tu za atomovou energii a dopadlo to jako obvykle. Pěkně se sklonili před ekonomickou silou Německa a neziskovkami placenými z USA.

Oni si prostě stejně budou prosazovat svoje a pokud narazí na odpor, udělají to jinak, obejdou to a vždycky to bude legální. Jak trefně poznamenal Targus, demonstranti v Bělorusku bojující za odevzdání průmyslu a bohatství do rukou západních bank, ti budou vždycky podporováni. Ale španělští demonstranti, kteří chtějí zpátky svoje národní práva a majetky, ti dostanou po hlavě pendrekem zcela demokraticky. 

A pak přišli Britové, řekli si dost….  a ejhle jsou z Unie pryč. Nic dramatického se nestalo a nějaká dohoda s EU zřejmě také nebude. Prostě přestali bojovat proti papíru a prostě se na svém území odstřihli. 

EU chrlí svoje ojronormy a ojropravidla tak rychle, že se v nich vyznají jen ti, co to chystají a i ti se vyznají jen v těch kličkách, které jim umožňují jejich kejkle. I kdybychom se tady všichni spojili, nikdy nebudeme mít dost kapacity, abychom zvládli analyzovat všechny ty kraviny, které tam v Bruseli vznikají. 

A hlavně… my to ani analyzovat nepotřebujeme. Stejně tak nemá smysl proti byrokracii bojovat jejich zbraněmi. Oni v té papírové válce budou vždycky lepší. Dávno už je to jen hra na pravidla a demokracii a my si musíme hlavně uvědomit, že pravidla dodržujeme už jenom my dole, kdežto ti nahoře už dávno mají své kličky a paragrafy psané na míru a když se jim něco nehodí, prostě si to znovelizují, rozepíší si to do pamfletu o deseti tisících slovech, což nemá šanci nikdo přečíst. 

My je prostě nesmíme poslouchat. My musíme mít ty jejich pravidla u prdele. My musíme mít u prdele celé to jejich pojetí demokracie i justice. Pokud budeme hrát podle pravidel, která nastavili oni, tak budeme prohrávat, protože přesně takhle je nastavili. 

EU je všude okolo nás. Vedle nás je osmdesátimilionové Německo, které si z nás udělalo zadní dvorek. Nad námi je čtyřicetimilionové Polsko, které si myslí, že bychom je měli poslouchat. Rakušáci jsou Němci… Slováci… kdo ví, jak to tam vlastně mají. My nikdy nebudeme moci odejít jako Británie. Stejně tak se nemůžeme úplně postavit na zadní, když je 70% našich zakázek z Německa, nemáme české banky, nemáme v našich rukou ani vodu, ani plyn a naše armáda má co dělat, aby zvládla obsloužit jeden domov důchodců. 

Babiš (a kdokoliv jiný) prostě nemůže přijít za Merkelovou a poslat jí do háje. On nemůže přijet do Brusele a tam si hrát na hrdinu. Má prázdné ruce a všichni to vědí. Tak tam nějak lavíruje, něco podepíše, něco naoko hájí. 

Pro nás je mnohem důležitější, jestli bude Babiš ty kraviny poslouchat a jestli je vezme za své. Jestli se z Brusele vrátí  bude ty jejich nápady zuby nehty prosazovat.  Nebo jestli jim tam v Bruseli bude kývat a tady si to bude dělat po svém.

Já od Babiše vůbec neočekávám nějakou pravověrnost, nebo snad názorovou konzistenci. Před těmi kašpary v EU by to byla smrtící vlastnost. Já bych jen rád rozklíčoval, zda je ten chlap ochoten švejkovat. Je ochoten to podepsat “naoko” a pak u nás vše vyřizovat liknavě, pomalu a různými vytáčkami vše odsunout na neurčito a nekonečno? Je ochoten přimhouřit oči nad tím, že i my budeme mít ojropravidla (byť spolupodepsaná našim parlamentem) u zádele? Je ochoten mlčenlivě souhlasit s tím, abychom to tady tak nějak rozvraceli zevnitř? 

I kdybychom stokrát vyhráli nad migračním paktem, oni to pojmenují zase jinak a nakonec to stejně prosadí, protože jejich leitmotivem je, aby si mohli hrát na lidumily, ale ty problémy aby si vyžral někdo jiný. O nic jiného jim nejde a o nic jiného jim nešlo. 

My to prostě nesmíme splnit. Ať si nám hrozí jak chtějí, ať posílají supliky, důtky, ať dělají soudní stání. Kvalita premiéra se pozná podle toho, že to nějak zakecá, že nezajistí ani úřady, ani vybavení a když budeme mít za úkol přijmout migrantů tisíc, tak jich reálně přijmeme deset a z toho nám jich devět “uteče” neznámo kam do Dojčlandu. Bez ohledu na podepsané papíry.  Prostě Česká republika ústy svého premiéra i jeho podpisů nakonec po nějakých úplatcích souhlasí, ale spolupráce v těchto věcech vázne na technikáliích a dalších překážkách.   

My vždycky budeme muset nakonec souhlasit, stejně jako Klaus nakonec musel Lisabon podepsat. Ale co tam na Západě neumějí, to je naše švejkování. My prostě musíme volat “Na Bělehrad”, ale ve skutečnosti nesmíme dojít ani do Budějic. My musíme mít s Bruselí i s Německem dobré vztahy, nemůžeme kousat ruku, která nás krmí (za naše peníze). Ale musíme jí fest olizovat a tu a tam přitisknout zoubek, abychom z ní vytáhli všechno co se dá a co nejméně za to odevzdali. Dokonce musíme mít i nějaké ty kolaboranty. Ale nesmíme je nechat na důležitých místech. 

Můj vztah k Babišovi je rozporuplný přesně na této otázce. Jak moc myslí vážně ty sliby, které v Bruseli dává? 

Ale na druhou stranu – on je u Merkelové i jinde považován za někoho, s kým se nemluví. On je pro ně pletichář, parvenu, zbohatlík, obtížný hmyz, který je tam jen proto, že blbí Češi volí jinak než by volila Merkelová. Babiš nemá v Bruseli žádné kamarády. Ani ve své vlastní ojrofrakci ne. Má tam jen spoustu žalobníčků a udavačů. 

Jedinou sílu, kterou Babiš má, jsme my voliči. To je jediné o co se může opřít. To je jediné, co mu dává legitimitu. Bruselští ho tam neuplácejí, nezvou mezi sebe, oni mu přejí jen to nejhorší. Babišovi nezbývá nic jiného, než dělat to, co jsem psal. Možná to dělá i proti své vůli a svému přesvědčení. Možná by také chtěl, aby ho Macron poplácával po zádech  a Merkelová mu lichotila.  Ale nemůže. Proto si myslím, že Babiš je v současnosti nejlepší kandidát na ojrošvejkování. Prostě nemá na výběr.