Připomeňme si americký Den nezávislosti

Deklarace poprvé v dějinách definovala lidskou bytost jako držitele určitých neoddiskutovatelných práv: na život, svobodu a vlastní cestu ke štěstí. Tato práva byla odvozena z reality, ze samotné metafyzické podstaty lidské bytosti. A na tom významu nic nemění fakt, že v textu dokumentu se počítá se “Stvořitelem”. Deklarace nezávislosti tak lze i tak pokládat, vedle americké Ústavy, za nejdokonalejší politický dokument, jaký kdy byl sepsán.

Pro nás, pro zastánce svobody jednotlivce, ale i pro zastánce nezávislosti naší země na jakékoliv samozvané “vyšší” politické moci, je americký Den nezávislosti odkazem a nadějí, že i my dnes, stejně jako jakýkoliv jiný národ na světě, jsme schopni na racionálních, filozofických základech dojít ke svobodě a k nezávislosti.

Letošní oslavy Dne nezávislosti však v Americe nejsou osvětleny jen tradičními zářivými ohňostroji, ale také hořícími obchody a auty. Hluk z petard a rachejtlí je přehlušen řevem davů, které na ulicích, s mohutnou mediální podporou v zádech, protestují proti údajnému rasismu.

Spojené státy definovaly lidskou bytost jako obdařenou právy. Tento princip platí pro všechny. A následně se Amerika propracovala na základě takto definovaných práv i ke zrušení otroctví, zatímco mnohde jinde ve světě bylo otroctví a rasová nerovnost dále uplatňována. Jenomže ti, kteří založili a rozvíjeli americký stát založený na přirozených právech jednotlivce, jsou nyní tlupami demonstrantů ostouzeni jako rasisté. Politické principy, za něž bojovali, jsou poplivány jako výraz rasismu. Sochy těchto historických osobností jsou bourány. Kým? Davem, který chce hodnotu lidského života definovat jako cosi odvislého od rasy.

Heslo “Black Lives Matter” je rasistické, neboť hodnota lidského života se neodvíjí od příslušnosti k rase. Člověk má takovou hodnotu, jak morálně se chová. Hnutí “Black Lives Matter” a jeho následovníci v ulicích amerických měst, jakož i jejich podporovatelé na vrcholných pozicích v médiích, na univerzitách, v obřích korporacích i v politice jsou ve skutečnosti ti opravdoví rasisté. Jejich chování je neamerické. Svým důrazem na rasovou příslušnost se staví proti rozumu, a logicky i proti svobodě.

V amerických městech dnes vystupují američtí občané proti Americe a proti všemu, co 4. července 1776 vstoupilo v život. A je to smutný pohled – protože hlas principiální obhajoby rozumu a přirozených práv jednotlivce není v ohlušujícím řevu davů prakticky vůbec slyšet.

Že se v roce 1776, tedy v době imperiálního absolutismu, zrodil stát založený na jasném rozpoznání člověka jako bytosti, která má právo na život, svobodu a vlastní cestu ke štěstí, se dnes po 244 letech zdá skoro jako zázrak. Nějaký podobný zázrak by Amerika nejspíš potřebovala i dnes.