Ztracený život Tomasze K.

Na místě činu byla nalezena také vlněná černá čepice, která oběti nepatřila. Dívka měla na nohou jen bílé ponožky s červeným pruhem, boty a kamašové návleky jí pachatel sundal. Jako první svědek byl tehdy vyslechnut jistý Ireneusz M., účastník diskotéky, kam se dívka se souhlasem rodičů poprvé vypravila.

Malgorzata toho večera na večírku pila šampaňské. Udělalo se jí špatně a jiný náštěvník diskotéky, jménem Krzysztof, jí nabídl doprovod domů. Před vchodem ale čekal mladý muž, který se představil jako Irek, bratr dívky. Řekl, že sestru vezme domů, a vyzval Krzysztofa, aby se vrátil zpět na diskotéku. Dívka ve svém stavu nereagovala, Krzysztof ale poslechl a vrátil se na diskotéku. Zanechal dívku na starost bratrovi a dalšímu chlapci, který postával opodál. Malgorzata však žádného bratra neměla. Cestou potkali několik lidí, které překvapilo, že dva hoši vedou dívku bez bundy, přestože mrzlo. Kolem jedné hodiny v noci svědek slyšel křik: Mámo, mámo.

Tehdy bezúhonný mladík Ireneusz M. byl mezi podezřelými. V obci se šířilo, že to udělal „ten kluk z bohaté rodiny“. Při výslechu uvedl, že dívka měla na nohou bílé ponožky s červeným pruhem. Jeho genetický kód neodpovídal vlasům zajištěným na černé vlněné čepici. Dívku také někdo pokousal, na jejím těle byly nalezeny otisky lidských zubů. Fotografie chrupu Ireneusze ze spisu zmizela, zůstala jen informace, že otisky zubů nemohly být jeho. Svědkyně, která proti Ireneuszovi svědčila, svou výpověď stáhla poté, co byla podle svých slov zastrašována. Vyšetřovatel, později v jiném případě odsouzený za korupci, tuto skutečnost dál neprošetřoval.

O dva roky později, na jaře roku 1999, se rodiče zavražděné dívky nemohou smířit s uzavřením případu. Žádají změnu prokurátora. Státní zastupitelství jim nakonec dá za pravdu a vyšetřování bude pokračovat. Téma v té době opět ožívá v médiích, kde se objeví identikit údajného pachatele. Žena z okolí Miłoszyc v něm poznává svého souseda, čtyřiadvacetiletého bezúhonného Tomasze K. Ten má neprůstřelné alibi. Dvanáct svědků mu pod přísahou dosvědčí, že v Miłoszycích té noci vůbec nebyl.

Tomasz nosil černou vlněnou čepici. Jenže ji má doma. Při testech jeho genetický kód pasuje ke třem vlasům z nalezené čepice, ke dvěma ne. Pachová zkouška se psy dopadne také v neprospěch Tomasze. Je to obecně nespolehlivá metoda, ale zde neexistuje ani videozáznam. Přesto je uznána jako důkaz. Poloha, šířka a poškození zubů odpovídají Tomaszovi. Důkladnější expertiza odhalí, že ne zcela – mohou patřit i jiné osobě s podobným chrupem. Prokurátor po letech přizná, že spis ani nečetl.

Tomasz svoji vinu odmítá. Tvrdí, že ho policisté při prvním výslechu bili a vyhrožovali mu. Ve vězení je nepřetržitě od dubna 2000. Definitivní výrok padne v červnu 2004. Je odsouzen na 25 let vězení. Ve vězení se pokusí o sebevraždu, potýká se s šikanou spoluvězňů. Ireneusz M. je dnes recidivistou, několikrát byl odsouzen za znásilňování žen. Při obnoveném řízení, které v roce 2015 iniciují rodiče zavražděné dívky s cílem dopadnout druhého pachatele, je pokročilejšími metodami zjištěno, že mu patří jak DNA na oblečení dívky, tak vlasy z nalezené čepice a otisky zubů na dívčině těle. Jenže tím pádem mizí všechny důkazy o vině Tomasze K.

„Všechny důkazy usvědčující odsouzeného v roce 2004 dnes padly.“

Nový vyšetřovatel při čtení spisu nevěřil svým očím, jak se dařilo „přehlížet“ osobu vraha, usvědčeného sexuálního devianta. Má problém uvěřit, že to vše bylo pouze sérií opomenutí. Po osmnácti letech ve vězení byl Tomasz včera propuštěn domů. Podle všeho je nevinný. Tomaszovi bude 42 let, uvězněn byl ve 24 letech. O předčasné propuštění žádal už čtyřikrát, podmínkou vždy bylo přiznání. To nikdy neudělal.