Zpověď hospodského: Jsem smířený s tím to zabalit …

Navíc díky totálně posranýmu způsobu komunikace stylem “víme to ve středu, oznámíme to v pátek, bude to od pondělka a hospod se to týkat nebude… vlastně ne, uděláme si z vás prdel, řekneme to ve čtvrtek a bude to platit hned od půlnoci a hospody pošleme k ledu” nebyla většině ani daná šance se nějak na změnu provozu připravit.

Za sebe se můžu přiznat, že už čtrnáct dní jsem smířený s tim to zabalit. Pořád odolávám, pořád tomu dávám šanci, ale už mě to pomalu ale jistě přestává bavit a můj den, který by jinak měl bejt v pohodě a plnej štěstí z toho, jak skvělou ženskou jsem si před pár dny vzal za ženu a z toho, že se po smrtícím začátku září začali lidi vracet do hospod se v podstatě smrsknul na depku, nervy a chuť se každej večer zmrskat jako hovado a chvíli na to nemyslet.

Prozatím to teda bude tak, že otevřu každý den v jedenáct, bude otevřeno do osmi, pak do desíti bude okýnko s možností pít venku. Takže, pokud by někdo chtěl (nejsem nákupák, wifinu nemusím vypínat, což je taky jeden z debilních nápadů admirála generála), může si sem přesměrovat homeoffice. Petek je dostatek, lahváče jsou taky a příští týden už nebudu objednávat nic než lahve, jelikož sudového mám teď ve sklepě asi na pár týdnů dost. Kelímky též jsou a něco k jídlu taky vždycky bude. Blbý je jen to, že tady budu muset bejt sám, bo počítám, že to co nás čeká mě bude stavět před problém kde vzít na platy pro Klárku a Toma. Což mě po pravdě sere si ze všeho nejvíc, že je budu asi muset nechat více méně ve štychu. Ale třeba to nebude až tak žhavý. Doufám. Prozatím jsem ale pesimista, bo je lepší bejt příjemně překvapenej pesimista než nasranej optimista.

Takže, bojujeme dál, snad to dáme.

Díky všem, co to dočetli až sem a omlouvám se rovnou za takovou osobnější zpověď.