30.6.2022
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Změna! (světa během života nepříliš starého pamětníka)

Sdílejte článek:

JAN M.

Ať chceme nebo ne, vlivem času – který věda kupodivu stále nedokáže přesně definovat, ač si přisvojuje jediný správný výklad všeho jako předtím církev – se v podstatě každý z nás stává pamětníkem, odhlédneme-li od ztráty paměti v pokročilejším stáří. Poprvé si toho všimneme, když mluvíme o něčem, co jsme zažili, a o generaci mladší posluchači buď nevědí, o čem je řeč, anebo znají danou záležitost jen povrchně či dokonce zkresleně. Zásluhu na tom má měnící se výklad historie podle hesla “historii píší vítězové”. Tlak na přepisování historie se stupňuje, což mě inspirovalo sepsat tento krátký historický exkurs.
Pokud jde o mně, nejsem pamětník nijak věkovitý. Nepředstavujte si mě jako druida Panoramixe s dlouhým bílým vousem či bojovného děda Geriatrixe. Nastupující stáří se však ohlásí např. tím, když vás poprvé někdo pustí sednout v MHD. Mně se to stalo dvakrát loni, kdy dva mladší jedinci vstali sami od sebe, a to aniž bych se vyzývavě postavil nad ně, jak nerudní „senilové“ občas dělávají.

Narodil jsem se nedlouho po srpnové okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. A jsme u první kontroverze. O co tehdy šlo? Na Jaltě 1943 si velmoci rozdělily poválečné sféry vlivu a pozdější ČSSR připadla do sovětské sféry. A tak se tu budoval socialismus. Zpočátku nadšeně, ale když v Maďarsku 1956 a u nás na jaře 1968 nastaly, eufemisticky řečeno, deziluze a odstředivé tendence, Moskva se s nimi vypořádala po svém. Západ se “držel Jalty” a nezasáhl v obavách ze světové války. Karibská krize 1962 byla mementem.

Po té druhé světové (“horké”) nastala válka tepelně deficitní, dnes bychom řekli hybridně-informační. Západní a východní blok (tzv. bipolární svět) se navzájem kritizovaly a nenechaly na protivníkovi nit suchou. Používaly se k tomu hlavně vzdělávací instituce (vymývání mozků dětem se provádí nejsnadněji) a sdělovací prostředky (média). Např. vysílání západního rozhlasu bylo rušeno, dovoz knih s politickým obsahem a novin byl zakázán, oponenti se stíhali a nedoporučovalo se cestovat ven, dle Husákova výroku, že hranice nejsou korzo. K tomu sloužila tzv. železná opona. Pouštěli jen prověřené jedince, v případě kolektivů často s dozorem StB.

Pokud vám to připomíná to, jak se současná garnitura s “dezinformacemi” vypořádává vypínáním webů, výběrem hostů zvaných do “veřejnoprávních” médií, neziskovkami školícími žáky v jediném správném euronázoru a podobně, jde samozřejmě o podobnost čistě náhodnou. Cestovat můžeme podle libosti, tedy kapsy, pokud zrovna neprobíhá Akce C(ovid) či podobné cvičení ovladatelnosti mas.

Samozřejmě, že studenost války nijak nebránila mohutně zbrojit, protože zisky zbrojařů jsou vždy až na prvním místě a daňový poplatník je rád zaplatí.

Bush a Gorbačov se na Maltě 1988 dohodli na ukončení experimentu zvaného socialismus. Tomuto výmyslu elit, které potřebovaly „nepřítele“ do divadla pro masy, došel ekonomický dech a to nejen zásluhou mohutného zbrojení. Po nadšení do budování zářných zítřků v 50. letech na Východě docházelo ke stále rychlejšímu technologickému a komerčně-spotřebnímu zaostávání za Západem.

Jak někdo trefně řekl, katalog Neckermann byl největší zbraní kapitalismu (nebo tak nějak). Vystihoval to vtip o proměně hesel: 50. léta – Dohnat a předehnat!, 60. léta – Udržet krok!, 70. léta – Neztratit stopu!

Změna byla spuštěna hned v následujícím roce na podzim. Předání moci bylo dohodnuto a v podstatě žádný z předních soudruhů nebyl souzen, kromě pražského šéfa Strany M. Štěpána a generála StB A. Lorence, za zásah na Národní třídě. Jediný, kdo dostal za budování socialistického lágru kulku, byl nakonec jen rumunský vůdce Ceaušescu s manželkou. K moci se dostaly špičky disentu podporované dlouhodobě ze Západu hlavně G. Sorošem přes Nadaci Charty 77 a tedy jemu poplatné, bez ohledu na strany, v nichž působily. Postupně je nahrazovali oportunisté zahodivší stranickou legitimaci, kariéristé či přímo psychopati zaprodaní cizím zájmům. Dnes typické politické loutky jsou přímo vyškolené globalisty v Aspen Institutu apod.

Po uvolněných devadesátkách, kdy jsme nabyli dojmu, že nastala svoboda, přišla kampaň k referendu o vstupu do EU. Byla však vedena jednostranně, za lidových 200 mega a trafiku eurokomisaře pro s. Špidlu, takže většina lidí hlasovala pro vstup. A vystoupit bohužel není moc snadné, což je jeden z rysů totalitnosti daného uskupení. Bývalí členové různých sekt by mohli vyprávět.

Jenže ouha, nastalo eurobyrokratické omezování a dirigismus, včetně protlačování LGBT, zeleného fanatismu, orwellismu či islámu, které se již v západní Evropě, kulantně řečeno, velmi neosvědčily. Proto se musí vehementně lakovat narůžovo a kritici zastrašovat. Do Bruselu od nás odcházejí velké peníze v řádu stamiliard eur ročně a část z nich přijde zpět v podobě dotací, povětšinou na předražené nesmysly. Kdo v tomto dotačním byznysu ale “umí chodit”, ten se má jak euro-prase v euro-žitě.

Potřebuje jen krytí z vyšších míst naší mafiánské politické scény. Tak vznikli či posílili oligarchové, kteří ovládli i vícero podnikatelských odvětví najednou. Zvláštní zájem projevují z nějakého důvodu o média, takže ta “česká” jsou z velké části majetkem zahraničních skupin či českých oligarchů, z nichž někteří vlastní i média zahraniční, např. ve Francii.

Jeden z nich se megalomansky protlačil i do křesla premiéra. Stačilo mu k tomu poukazovat na zjevnou zkorumpovanost předchůdců. Když ale lidé pochopili, že si jeho volbou nepomohli (EET atd.), zvolili si v loňském roce “změnu”. Přehlédli tu maličkost, že jde o již dříve profláklé strany. (Dost to vypovídá o inteligenci voličů a síle médií. Že by právě proto po jejich ovládnutí magnáti tolik toužili?) “Staronové” strany už ani neskrývají poplatnost agendám globalismu se společným jmenovatelem řízené sebedestrukce. Lidé to nevidí, soudě podle většinové podpory covidismu a ukrajinismu, neboli našeho zatahování do konfliktu velmocí USA-Rusko na Ukrajině. Apropos, na té Ukrajině probíhá vzájemná likvidace Slovanů. Co mi to jen připomíná? Že by Hitlerův Endlösung?

Co navrhuji? Jednoduchou věc – přestat být poplatní všem velmocem a začít rozvíjet skutečnou suverenitu a soběstačnost. Minimálně výsledky voleb však nasvědčují, že je to neprůchozí. Jak hluboko musí lidé padnout, aby to pochopili?

Dnešní mladší generace, které je tento článek určen především, je známa krátkou dobou soustředění a nejspíš sem ani nedočetla.

Tak končím a přeji vám hodně štěstí, vážení čtenáři. (Ti, kterých si nevážím – totalitáři všech barev – se zajisté poznali v textu.)

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)