Zločiny komunismu

Myšlenka komunismu je obecně pokládána za lákavou. Mnohdy se k ní hlásili a stále hlásí i rozumní lidé. Takže kde je s komunismem vlastně problém.

Samotná ideologie komunismu mluví o třídním boji a revoluci, které v sobě implicitně zahrnují násilí k přechodu k jinému režimu. Pak by měl nastat mír a doba spokojenosti a rovnosti. Jenže tady přichází opravdový problém a to, že myšlenka komunismu není pro lidskou rasu realizovatelná. Svět se o tom již mnohokrát přesvědčil a bohužel se pravděpodobně bude přesvědčovat dále. Jeden z nejvýznamnějších ekonomů a sociologů levicového spektra Immanuel Wallerstein se vyjádřil v tom smyslu, že komunismus jako politické zřízení selhal naprosto všude. V každém případě, kdy se dostal takový režim k moci, tak selhal. Pokud je toto schopna říct taková levicová autorita, jakou Wallerstein je, pak bychom si i my ostatní měli uvědomit, že hodně věcí není v pořádku. Problémem komunismu je fakt, že takový režim vždy sklouzne k naprosto autoritářskému zřízení a i přes proklamovanou rovnost jsou si rovni jen ti, kteří bez výhrad souhlasí a jsou si rovni jen mezi sebou a vše řídí „ti“ nahoře. Místo rovnosti pak přichází krveprolití. Místo svobody přichází restrikce. A místo prosperity chudoba a zaostalost.

Ačkoliv se přesná čísla nedají už nikdy určit, tak se počet obětí nacismu odhaduje kolem 40 000 000 lidských životů. To je naprosto nepředstavitelné číslo. Čtyři České republiky vyhlazeny kompletně až do posledního člověka. Propagace nacismu je u nás samozřejmě zakázána a je to trestný čin. Jenže počty obětí komunismu se odhadují v rozmezí od 80 000 000 až ke 100 000 000. Sto milionů lidí zemřelo kvůli tomu, že zde existovalo přesvědčení, že komunismus je dobrá a správná volba. S podivem je, že zatímco nacismus je u nás zakázán, tak komunisté jsou třetí nejsilnější parlamentní stranou. Tento problém je hlavně v mysli lidí. Stále mnoho občanů České republiky věří, že komunismus je ta správná volba. Neznají totiž kontext a pravděpodobně se o něj ani nezajímají. Faktem ovšem zůstává, že co do počtu obětí, je komunismus až dvojnásobně hrůzný co nacismus.

Jak již bylo řečeno, tak komunismus selhal ve všech případech, kdy se stal dominantním politickým zřízením a přes to jej stále zkoušíme a stále se k němu otáčíme.  Naším cílem má být absolutní zavržení této myšlenky a jakékoliv její aplikace. Pokud si představíme lidstvo jako malé dítě a komunismus jako onu známou rozžhavenou plotnu, pak se nám nabízí zajímavá ilustrace. Dítě (potažmo lidstvo) má už ruku propálenou až na kost a stejně znovu jde a znovu přiloží ruku na plotnu, jen aby se opravdu ujistilo, že jej opět spálí. A vždy a znovu bude plotna pálit hrozivě a bezchybně.

Je nemožné si představit 100 000 000 příběhů smrtí. Jenže tím zločiny komunismu a jeho zrůdnost zdaleka nekončí. Ne všechny oběti komunismu zemřeli. Mnozí „jen“ strávili celý život v pracovních táborech, ve vězeních, byli mučeni, podléhali dennímu teroru, sledování, žili v konstantním strachu. Každá ze stamilionů obětí měla svou rodinu, přátelé, kteří truchlili za smrt svých blízkých a přes to je u nás v ČR stále sta tisíce lidí, kteří si říkají, že komunisté jsou záchrana. Můžeme se modlit, aby tento názor zanikl v hlubinách dějin a zůstal jen v učebnicích. Bohužel momentálně tomu tak není a pro to je nutné dělat všechno pro to, aby se dějiny znovu už nikdy neopakovaly. Aspoň ne u nás.