Zavedení povinného očkování v Rakousku je jen tragickou komedií

Rakouský kancléř a jeho spoluvládní Zelení zlomyslní trpaslíci konečně „dosáhli“ svého vytouženého velkého cíle. Vídeň po souhlasu parlamentu zavádí jako první vEU svůj neuvěřitelně „humánní“ zákon povinného očkování.

Všichni dospělí občané se musí nechat očkovat. Zní to honosně jako velké vítězství vlády, kterou ale v zemi doslova nenávidí stále větší počet lidí, a to je pro sociální mír velmi povážlivé.

Kdo ale dobře zná Rakousko, a to zevnitř, takříkajíc Rakousko uvnitř a či za jeho fasádou, ten ví, že při tomto „vítězství“ jde jen o ubohé Pyrrhovo vítězství, které se nakonec ještě může ale změnit na velkou porážku.

Rakouské, takzvané vyřešení povinného očkování totiž mnoho toho nezmění ve smyslu, jak si to původně vláda představovala. Je v něm zabudováno několik viditelných i skrytých kompromisů, které znamenají pat, ale nikdy ne mat pro odpůrce očkování.

Tak například potrvá dlouho, než rakouské Zdravotní úřady budou schopny (i tam sedí mnoho odpůrců povinného očkování) dát dohromady všechny potřebné údaje, aby bylo možné identifikovat všechny neočkované.

Očkovací status občanů má kontrolovat policie, což je absolutní nesmysl, neboť rakouská policie je již nyní extrémně zaměstnána vysokou kriminalitou v zemi a nestačí plnit ani povinnosti vyplývající pro ni ze zákona.

Kromě toho podle vlády nemají být policejní kontroly zavedeny cíleně, ale mají být prováděny pouze v rámci jiných policejních aktivit, například při dopravních kontrolách, nebo i při jiných zásazích policie, jako při pouličních nepokojích, policejních prohlídkách bytů a podobně. Avšak i mnozí policisté v Rakousku jsou odpůrci očkování nebo alespoň tiší sympatizanti odpůrců a ti určitě nebudou kontrolovat a registrovat ty, se kterými sympatizují. A policisty nebude nikdo kontrolovat, zda kontrolují nebo ne.

A kromě toho v řadách policie, například v policejních oborech, roste pobouření a odpor vůči policejním kontrolám očkovacího statusu. Konkrétně i proto, že policie si nechce pokazit dobrý vztah s občany a stát se terčem jejich hněvu a nenávisti.

Až směšně paradoxní je ale to, že podle zákona o povinném očkování neplatí povinnost očkování v práci, tedy právě tam, kde by kontrola očkovacího statusu byla neproblematická a snadná. Sice mají být všichni občané očkováni, ale v kancelářích, v supermarketu a nebo na stavbě nebo v autodílně mohou lidé i nadále pracovat, i když nebudou mít žádný platný očkovací pas.

Nový zákon obsahuje i další nelogické paradoxy a celé je to jen v podstatě „očkovací Kocourkovo rakousky“.

A tak člověk nemusí být jasnovidcem, aby mu bylo již nyní jasné, že s tímto zákonem vláda nedosáhne svého záměru 90 procent obvatelstva kompletně očkovat.