Zatímco se noříme do hluboké finanční a dluhové krize, vláda řeší plastové misky a brčka

Vláda v pondělí schválila zákon, který zakazuje jednorázové plastové příbory, talíře, nebo brčka. Na nádoby z expandovaného polystyrenu zapomeňte, jiné malé nádoby budou muset mít připevněné víčko. O škodlivosti plastů není pochyb. Nicméně skutečně je nyní toto nejpalčivější problém naší země? V době, kdy by na prvním místě mělo být zdraví, hygiena a racionální uvažování? Opravdu si teď budeme hrát na to, že v době stále narůstajícího bilionového státního dluhu a tisíců krachujících živností, je třeba vytáhnout do boje právě proti nádobí? Náš vliv na světový ekosystém je v porovnání se světovými znečišťovateli téměř na hranici statistické chyby. Co se týká recyklace, patříme naopak k evropské špičce. Takže přes všechna tato fakta sklopíme uši a necháme si nejlépe v tichosti zavést další buzerační zákon? Zákon, který zase dopadne nejvíc na ty, které vláda svými opatřeními už teď zahnala do nejzazšího kouta.

Mluvím o restauracích, cukrárnách a na nich závisejících provozech. Ale není to jen o nich. Dávají práci tisícům dalších lidí, o kterých si to ani neuvědomujeme. Velkou část tohoto roku museli mít zavřeno, aniž by je kdo adekvátně, či vůbec odškodnil. Pro mnohé z nich se jedinou šancí na nějaké přežití stalo výdajové okénko. A pro mnohé lidi se zase toto stalo jedinou šancí na to, jak si koupit teplé jídlo. Nesmíte si ho tam ale sníst. A i kdyby to šlo, na zahrádce to v mrazech není úplně ono a tak je třeba si ho v něčem odnést. No a v této době my těm lidem řekneme, že stávající způsob už není dostatečně ekologický a je třeba ho začít nahrazovat něčím, co ekologické bude a zachráníme tak společně svět. To, že jim to patrně opět zvedne náklady a přidělá další starosti, jakoby jich už neměli dost, nikoho nezajímá. Místo abychom se snažili těmto zaměstnavatelům a zaměstnancům efektivně pomoci a zachránili tak jedno celé odvětví, vymýšlíme pro ně další a další omezení. Nicméně neplatí to jen pro ně. V době covidové to platí třeba i pro nemocnice, které na speciálních pokojích také musí používat jednorázové obaly. I ty jsou mnohdy na hraně svých kapacit a nutnost nahrazení plastových brček bambusovými jistě uvítají s otevřenou náručí, protože momentálně určitě nemají nic jiného na práci.

Možná si tedy budeme zase nosit příbor a „ešus s sebou v autě nebo v kabelce, jako za První republiky. Umyté a uzavřené v … plastovém sáčku? Pokud tedy budeme mít ještě kam. Ale nebude i to časem v rámci evropských protiteroristických opatření zakázané jako nedovolené ozbrojování? Nebo budeme pro jistotu přes půl zeměkoule ekologicky vozit z Číny ty bambusové? Evropa si na sebe v době jedné z největších krizí šije další a další bič. Není schopná řešit zásadní věci jako dostatek vakcín pro své obyvatele, zadlužuje své občany na generace dopředu nesplatitelným dluhem a ničí svůj vlastní průmysl nesmyslnými ekologickými normami.

A my, místo toho, abychom se zachovali racionálně a snažili se tuto dobu co nejefektivněji a s co nejmenšími škodami pro všechny překlenout, budeme bojovat s plastovými brčky. A budeme se tvářit, že naše zákony jsou naše, my o nich rozhodujeme a vlastně jsme nikdy po ničem jiném netoužili. Nejsou. Z více než poloviny nejsou naše, ale bruselské. O více než polovině nerozhodujeme, jen je poslušně implementujeme, i když víme jak nesmyslné a někdy vyloženě škodlivé pro nás jsou.

V době prosperity by to možná mohlo být i lehce úsměvné. Ale myslím, že teď je čas minimálně na to, nadřadit naše zákony a zájmy nad ty evropské. A řídit se zdravým rozumem.