Za vysoké ceny energií může zelená politika Evropské unie, které je asociální, fantasmagorická a poškozující většinu obyvatel

Ukazuje se, že patrně ano. Nejsem však odborník na vojenské operace a silácká slova nechci používat, na ta tu je kabrňáků dost. Popravdě řečeno, jiné řešení než diplomatické, tento konflikt nemá. Že to nebude jednoduché, že to nebude bez ztráty květinky na obou stranách, to vím. Zanechá to však v mínění a hlavách občanů obou zemí následky na několik generací, což je pro tento region velmi smutné a tragické. Negativní reminiscence vidím na desítky let. 

Západ uvolil na Rusko historicky nejrozsáhlejší ekonomické sankce, USA dokonce označily Vladimira Putina za válečného zločince. Ať už válečný konflikt dopadne jakkoliv, bezpochyby dojde k překreslení geopolitické mapy světa. Na jaký svět se podle vás máme připravit? 

Řekněme si, že zkušenosti nám ukazují, že sankce konflikty neřeší. Sankce poškozují všechny, akorát míra dopadů je vždy odlišná. Ke slovům USA o Putinovi se stavím tak, že je to válka slov. Určitě se musíme připravit na geopolitické posílení Číny, která, jak se ukazuje, je jednoznačným vítězem tohoto konfliktu. Přimknutí Ruska k Číně není úplně v evropském zájmu a k tomu evidentně dochází. Je to i porážka politiky Západu vůči Rusku. Ten svět zaznamená změnu, jaká bude a jak se promítne do života v České republice si v tuto dobu neodvažuji říci.

Velkým problémem se již před vypuknutím války staly ceny energií, její růst někteří přičítají především příliš zelené politice EU. Jak to vidíte vy? 

Jednoznačně zelená politika EU je asociální, fantasmagorická a poškozující většinu obyvatel, to je třeba říkat nahlas. Jestli dnes se uvažuje od odstoupení od Green Dealu, je to velmi pozitivní zpráva pro každého občana. Fialovský alibismus v názoru na přínos inovací se strany zelené politiky jsem vždy pokládal za opravdovou hrůzu.

Vláda s vysokými cenami energií zatím bojuje pouze tak, že nabízí lidem dotaci formou příspěvku na bydlení. Na ten si však dosáhne jen nejméně příjmová skupiny obyvatel. Je to podle vás v pořádku? 

Celkově se musí změnit energetická politika státu, vím, že ceny energií jsou dnes neúnosné již pro střední příjmové skupiny obyvatel a takový stav je dlouhodobě neudržitelný. Nemůžeme ho však vyřešit nějakým dalším navýšením sociální pomoci, finančními výdaji státu, jelikož na to nemá, a způsob maláčovského postupu zdá se mi poněkud nešťastný. 

V minulých dnech se hodně mluvilo o skokovému nárůstu ceny pohonných hmot, za kterým mnozí viděli spíše snahu prodejců vydělat, než pouze a jen dopady rostoucí ceny ropy. Co si o tom myslíte vy? 

To nebylo jen o ropě či maržích, myslím, že i stát si vzhledem k spotřební dani mnul ruce. Jinak to byla kombinace cen ropy a jistého pragmatismu prodejců, kteří tě situace využili k optimalizaci svých zisků.

Na rozdíl od jiných zemí, kde tamní vlády zastropovaly ceny pohonných hmot nebo snížily daně, kabinet Petra Fialy pouze zrušil přimíchávání biopaliv a odpustil podnikatelům silniční daň. Je to podle vás dostačující? 

Zrušení silniční daně a přimíchávaní biopaliv je krok správným směrem, není však naprosto dostačující. Osobně jsem odpůrce zastropováni cen, touto cestou bych určitě nešel, jelikož to pokládám z ekonomického hlediska za nejhorší možné řešení. Dlouhodobě zastávám stanovisko o univerzálním systému daní, proto bych odmítl účelové snížení DPH jen pro daný sortiment zboží, jsem pro jednotnou sazbu na 15 % a nula procent na potraviny. Jediná rychlá cesta je snížení spotřební daně a to jsem také mnohým avizoval. Není to jen v tuto chvíli ožehavé téma pohonných hmot, ale jasně se ukazuje, že spotřební daně jsou přes maximum a jejich výběr se snižuje, to přestřeleni spotřebních daní je naprosto evidentní a nelze to nevidět.

Nejen prezident Miloš Zeman vytýká vláda, že dělá jen minimum pro potlačení vysoké inflace. Jak to vidíte vy a co byste vládě v tomto směru navrhoval? 

Nejen Miloš Zeman, ale i bývalý prezident Václav Klaus má tento názor, působivá shoda keynesiánce a monetaristy. Docela jsem se pobavil výrokem premiéra Fialy o protiinflačním rozpočtu, to asi zrovna nebyl duševně moc ve formě. Nebojme se říci, že státní rozpočet musí dostát změn, ty změny by měly být radikální. Rušení přebytečných úřadů, dotací a mandatorních výdajů. Celý sociální systém by měl být poněkud jednodušší a adresnější, měl by pomáhat nikoliv demotivovat. Bohužel řádění paní Maláčové na ministerstvu výdaje neodpovědně zvýšilo. Tato vláda zrovna také nepředvádí reflexi dané situace, navýšení počtu ministrů, teď třeba ten nový úřad nějakého cenzora či inkvizitora, nebo jak to fakticky pojmenovat. To je na jedné straně výsměch a na druhou stranu důkaz, že volba této vlády je více než tragédie. Co nám zbývá, teď jsem si vzpomněl na hezkou větu z Čechovova Racka – umět nést svůj kříž a věřit.