Z Ruska nepřichází nic jiného než válka, agrese, lež a násilí

Protože jsme prý dle Kremlu podpisem této smlouvy učinili za minulostí tlustou čáru a co bylo to bylo. Dívejme se vpřed, ni šagu nazad. Historie se přímo zakazuje, a když vzpomenout tak jen podle toho, co nám náš „přítel“ dovolí.

Přičemž však náš údajný kamarád své nenechavé prsty strká i do našich nejvnitřnějších záležitostí, které jsou otázkou naší národní suverenity a svrchovanosti. A chová se jakožto imperialistický kolonizátor, který si dělá pořádek v jedné ze svých vzbouřeneckých provincií.

Zvláštní pojetí této smlouvy o přátelství z ruské strany znamená nejen to, že Rusko má o přátelství vůbec velmi specifické představy, ale i to, že Rusko spatřuje jako negativní, jak zahrnutí 21. srpna mezi významné dny naší země, tak i snahy o odstranění normalizační sochy Stalinova řezníka Koněva, který přispěchal zabrat již osvobozenou Prahu.

Přičemž dílo komunistického sochaře Zdeňka Krybuse můžeme zařadit na stejnou úroveň se sochami nacistických pohlavárů v Protektorátu Böhmen und Mähren, neboť ani v případě sochy Ivana Koněva nešlo o nic jiného než o to označit si dobyté území stejně jako tomu činí psi, když na rohu zvednou nožičku.

Přičemž onu sochu nelze mezi válečné hroby, k jejichž péči jsme se smlouvou zavázali, přiřadit ani při užití té největší míry fantazie, neboť ono pohřebiště, na kterém stojí je tvořeno mrtvými ze srpna 1968 a z let následujících. Kdy smrt z rukou sovětských okupantů našlo více než čtyři sta našich spoluobčanů. A její vztyčení lze označit pouze za projev podřízenosti tomu, kdo železnou pěstí drží pod krkem. A on by nás Kreml opět velmi rád uchopil za hrdlo.

Rusko by ale velmi chtělo, abychom zapomněli a nahradili historii tím, co nám Kreml nadiktuje. Jak do učebnic, tak i do veřejného prostoru. Abychom naši národní porobu, ponížení a otroctví po roce 1968 přešli a mávli nad ní rukou. Jak po několika panácích vodky, kdy si opilec nepamatuje ani zblo a má takzvané okno.

Abychom zradili všechny ty, kteří položili své životy v boji s okupačními tanky, kdy jedinou naší zbraní byly holé ruce.

Abychom poplivali všechny ty, kteří byli profesně, lidsky a společensky za své občanské postoje k okupaci a takzvané normalizaci zlikvidováni. A to včetně svých rodin, nad nimiž se uzavřela voda vzdělání a získání jen trochu slušnější práce a přinesli tak oběť z nejvyšších.

Abychom znevážili statisíce těch, kteří s několika věcmi v kufru uprchli za hranice směrem na západ a opatrovali tak světlo národní svobody a naděje tisíce kilometrů od domova. Tam, kde započali nový život.

Abychom si podali ruce s vrahy, zbrocené krví několika stovek našich občanů a objali je, přičemž jejich nenechavé ruce si budou opět brát samy z našich peněženek a národního bohatství. Jako tomu bylo po oněch dlouhých dvacet jedna let, kdy on nás vyjížděly vlaky směr Moskva naplněné k prasknutí koberci, lustry, ošacením, botami, chladničkami, sklem, potravinami, nábytkem, záclonami, jízdními koly, hračkami, šampóny a mýdly, neboť podle tehdejších smluv jsme se ocitli v postavení těch, kterým byl sebrán jejich dům, v němž se roztahuje nikým nezvaný host, který vyrazil ocelovým beranidlem dveře a s namířenou zbraní se dožaduje vděku a lásky.

A tak si člověk říká, kde najednou jsou všichni ti údajní ochránci našich národních zájmů a všichni ti údajní vlastenci, kteří ukazují tu směrem na Brusel a tady zase na Washington? Ti, kteří mají plná ústa národa, svrchovanosti a suverenit. Kde jsou?

Směsice bizáru, neonacismu, komunismu, antisemitismu, nacionalismu a rasismu napříč politickým spektrem mlčí jako hromadný hrob. KSČM, což je ekvivalent toho, kdyby si NSDAP za svůj název přidala písmenko a jelo se dál, přímo podporuje linii Moskvy. Protože jak jedni tak druzí s touto zemí nemají společného vůbec nic. Protože jednají pouze proti jejím zájmům. Protože jediným zájmem, o který usilují, je zničení svobody a demokracie v naší zemi a opětovná instalace prokremelského režimu.

Podle ticha poznáte je. Zaměstnance Kremlu.

A pokud by chtěl někdo snad rozporovat název článku, bude jeho snaha marná.

Neboť jediné, co se dozvídám o Rusku je, že přišlo s novou raketou, kterou může zničit kteroukoli zemi na světě. Že rozmístilo rakety, kterými ohrožuje Evropu a proti kterým nemáme obrany a které jsou na nás namířeny. Na naše domovy, na mateřské školky, na dětská pískoviště, na naše města, na tebe i na mě. Že Rusko vymyslelo tank, kterým dobude cokoliv se mu zamane. Že Rusko vede válku s Ukrajinou, která se rozhodla, že se vymaní z ruského vlivu. Že Rusko zabralo a okupuje území Ukrajiny, protože se mu zachtělo, i když se písemně zavázalo bránit vojenskou silou územní integritu Ukrajiny v dokumentu Budapešťského memoranda. Že Rusko napadlo Gruzii a stále okupuje gruzínské území. Že Rusko zabralo Podněstří a zřídilo tam svou gubernii. Že Rusko otevírá ústa, aby pozřelo Bělorusko, protože má hlad. Že Rusko lže, jako když Rudé právo tiskne a to nejen ve vztahu k naší zemi a že lež je v Rusku stejným nástrojem, jako v normální zemi zákon. Že vražda je v Rusku stejný nástroj, jako je jinde soudní rozhodnutí. Že válečná agrese je Ruskem považována za nástroj mezinárodního práva. Že násilí je Ruskem považováno za přátelství.

Ale pokud i tak snad bude někdo dál název článku zpochybňovat, prosím nechť mne vyvede z omylu a informuje mne o nějakém vynálezu, kterým Rusko přispělo lidstvu. Že prostě v Rusku vymysleli něco jako internet nebo počítač. Nebo ať mne informuje například o převratném ruském léku, který zachraňuje lidské životy. Že v Rusku vymysleli třeba něco jako penicilín. Nebo třeba, že z Ruska přišla hezká móda. Že v Rusku vymysleli třeba něco jako džíny. Že v Rusku vymysleli něco jako rock and roll. Nebo ať se dozvím, že Rusko důsledně odsoudilo země jako je Čína nebo Írán a to za masivní a všeobecné porušování lidských práv. Nebo ať vůbec někdo přijde s něčím hezkým, pozitivním, mírumilovným, krásným a láskyplným ve spojení s Ruskem.

Pak název článku pozměním.

Ale dřív ne.

• Miroslav Václavek, Šumperk