Všichni jsme vlastně potencionální zločinci
OD: JIŘÍ PAYNE 15|06|2014
Vzpomínám na šedesátá léta, kdy se ještě šetřilo. Jeli jsme autem do Posázaví a svezli jsme manželku tátova spolužáka. Normální sousedská výpomoc. Někdy přispěla na benzín, někdy to táta odmítnul.
[ad#hornisiroka]
Státu dnes vadí jakýkoliv kontakt mezi občany. Jak to, že si pomáhají? Jak to, že se spolu vůbec baví? Jak to, že si posílají maily? Jak to, že si telefonují?
U nás se musí platit darovací daň za dar přes 3000 Kč. Když vezmu staré kolo, které už dcera nepotřebuje a dám ho sousedům a pokud oni nevyplní přiznání k dani darovací a nezaplatí, jsou to zločinci. Když uspořádám nákladnou narozeninovou oslavu v dobré restauraci, musí každý z pozvaných následně podat přiznání a zaplatit darovací daň. Všichni jsme vlastně zločinci a stát se k nám podle toho chová – zavádí se presumpce viny.
Špatně zaparkované auto? Podle presumpce viny za to může majitel. Harašení? Dokaž, že jsi nevinen. Majetek? Dokaž, odkud ho máš! Předložte doklady, namátková silniční kontrola. Telefonní a mailová komunikace se u podezřelých archivuje tři roky, všichni jsme podezřelí.
Zajímavé je, že úctu k člověku často popírají politikové, kteří neustále hovoří o lidských právech a dokonce (to je výsměch všem, kdo se o lidská práva zasadili) zřizují ministra pro lidská práva, který má za úkol zařídit, aby stát nemusel brát ohled na důstojnost člověka. Předpokládám, že brzy začne platit regulace o zákazu přátelství.
ZDROJ: Facebook Jiří Payne
[ad#velkadolni]