![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
VP: Žadatelé o azyl v Německu často odmítají přidělený byt s tím, že požadují lepší
SLOVANKA
Pamatujete si na kauzu „přemalovaný kravín“? Na to, jak odmítla irácká rodina přidělený byt v Jihlavě s tím, že nehodlají bydlet v přemalovaném kravínu? A to v situaci, kdy mladá česká rodina jen tak byt neodstane, přičemž za nějaký podobný „přemalovaný kravín“ by jistě byla vděčná? Tak s něčím podobným se v Německu setkávají dnes a denně. Pokud žádá o přidělení bytu jakýkoli z hostů Merkelové, pak má samozřejmě přednost. Mladá německá nízkopříjmová rodina či třeba německý důchodce takřka nemají na přidělení bytu šanci.
Volných obecních bytů je v Německu zoufale málo, avšak i přesto aktivistické neziskovky s podporou německých socanů a Zelených neustále hlásají „Wir haben platz“ a pod tímto heslem, značícím, že mají stále dost místa, požadují další příděl multikulturního obohacení. Pokud se náhodou nějaký ten „platz“ nenajde, tak jednoduše vystěhují některé z etnických Němců, jejichž byt je zbytečně velký. Nevystěhují je však proto, aby tam nastěhovali německou rodinu s dětmi, ale aby měli místo pro další, nové hosty Merkelové.
Zatímco někteří etničtí Němci zoufale hledají cenově dostupný životní prostor v hustě obydlených německých městech, takže nakonec se spokojí s čímkoli, jejich nově příchozí jsou při výběru svého budoucího cíle často mnohem selektivnější.
Zejména v metropolitních oblastech, jako je Berlín, Kolín nad Rýnem nebo Frankfurt, si několik stovek zájemců přichází prohlédnout byt. Samozřejmě o byty stojí hlavně „původní obyvatelé,“ protože nová klientela z Afriky a Arábie je v tomto ohledu mnohem náročnější, než Němci. Velmi často totiž odmítnou byty jim přidělené, pokud zcela nesplní jejich očekávání.
Poté, co byly vytvořeny internetové stránky pro zachycení dotazů stran požadavků na ubytování, bylo za posledních devět měsíců přijato 370 dotazů od nových hostů Merkelové.
Poptávka je především po jednopokojových nebo naopak velmi velkých bytech, především 4pokojových a větších, ty však nejsou v nabídce úřadu k dispozici. Žadatelé o azyl mnoho bytů odmítají, málokdy akceptují první nabídnutý byt. Pokud k odmítnutí sdělí nějaké důvody, nejčastější jsou:
- Byt je příliš daleko od centra města.
- Nabídka ubytování byla ve špatném patře a není tam žádný výtah.
- Byt nesplňuje individuální požadavky.
Jak groteskní situace! Někteří z vítačů, zaštiťujících se heslem # WirHabenPlatz, sami zoufale hledají adekvátní ubytování, ale marně, neboť pro ně, coby Němce, žádný „platz“ k dispozici není. A těm, kteří jsou jimi vítáni, se často zdá, že životní prostor, který jim byl jejich novou zemí brzy po příjezdu přidělen, není pro jejich potřeby dost dobrý.
To však jasně charakterizuje celkovou situaci na německém trhu s bydlením. Ti, kteří stejně dostanou vše zdarma, mají grandiózní představy o velikosti, umístění a povaze svého budoucího domova. Mezitím musí mít studenti, senioři a zejména osoby s nízkými mzdami hodně štěstí a vytrvalosti, aby se mohli přestěhovat do adekvátního ubytování poblíž města.
Tedy tolik situace v Německu, kde mají jak vidno hosté Merkelové výsadní právo nejen co se týká různých výhod záhy po příchodu do Německa (štědré dávky, azylové bydlení, zdravotnictví zdarma, v azylovém zařízení též zdarma halal strava, Wi-fi, jazykové a integrační kurzy a veškeré náklady na bydlení) , ale pokud si zažádají o přidělení obecního bytu, mají vždy přednost před „domácími“. Vítači pak vyráží do ulic s transparenty „WIR HABEN PLATZ“ a to často v situaci, kdy oni sami nemají kde hlavu složit.
Ostatně, nedávno jsem zde již potřetí upozornila na starší pár, který před pár týdny vystěhovali do menšího jen proto, aby byl byt, v němž žili čtvrt století, přidělen novým hostům Merkelové. Přitom právě důchodce, jehož za jeho nesouhlasu vystěhovali do menšího, byl mezi těmi, kdo v roce 2015 nadšeně vítali nově příchozí hosty jejich kancléřky. I v tomto případě se ukázalo, jak hluboce je pravdivé přísloví: „Kdo s čím zachází, tím také schází“….