5.9.2025
Kategorie: Kultura a tipy51 přečtení

Velký vlastenecký výlet je výsměch. Rádoby dokument o českých dezolátech na Ukrajině

Sdílejte článek:

NESPOKOJENY

Velký vlastenecký výlet není film o tzv. dezolátech, ale film o metodách, jak establishment manipuluje masy, aby nikoho ani nenapadlo brát kritické hlasy vážně.

Ukazuje klasický trik propagandy – vytvoř si svého odpůrce jako karikaturu a pak ji veřejně rozcupuj, aby lidé ani nehledali skutečnou oponenturu. 

Je to maskování manipulace za dokument. Když se propaganda tváří jako objektivní dokument, její účinek je silnější, protože divák má dojem, že sleduje realitu, a ne režírovanou hru.

To je přesně to, co dělá tuhle psychologickou operaci nebezpečnou. Cílem není informovat, ale programovat postoje diváků, posílit rozkol, upevnit obraz opozice jako směšné a nebezpečné, vyvolat pocit morální nadřazenosti většinového publika. [zdroj]

Sociální inženýrství v přímém přenosu

„Velký vlastenecký výlet“ není dokument, ale dokonale vykalkulovaná manipulace, která se maskuje za dokument. Robin Kvapil si zřejmě řekl, že už nestačí veřejně nálepkovat lidi s jiným názorem jako „dezoláty“, ale že je načase tyhle „dezoláty“ i pěkně předvolebně zrežírovat.

A přesně to udělal. Místo skutečné sondy do života lidí s alternativními názory vybral pár (pro něj) vhodně bizarních postaviček, jejichž „dezolátní“ status bude pro publikum snadno stravitelný. Takoví, kteří splňují mediální stereotyp: trochu ujetí, trochu směšní, trochu pitoreskní – hlavně ať se divák může smát a cítit se morálně nadřazeně. A teď pozor – aspoň jedna z těch hlavních postav je profesionální komparzistka. Náhoda? Těžko.

Pointa?

Namísto férové diskuze s těmi, kdo mají oprávněně​ výhrady k režimu, válce, vládní propagandě a cenzuře, dostaneme prefabrikovaný výlet karikatur, které si režisér odvezl na Ukrajinu, natočil jejich reakce, sestříhal to tak, aby to pasovalo do vybraného narativu – a předložil to veřejnosti jako „dokument“.

Tenhle​ dokument, to je ta pravá a tolik diskutovaná​ hybridní propaganda – psychologická operace pod vlajkou „liberální demokracie“. Cílem je posílit společenský rozkol, ještě víc znehodnotit každého, kdo se staví proti proudu, a udělat z něj buď ruského švába, nebo dementního dezoláta.

A teď k samotnému slovu „dezolát“, které se nám tu za posledních pět let tak pěkně dehumanizačně a beztrestně zabydlelo ve veř​ejném prostoru​. Stačí, když jej vezmeme a nahradíme​ třeba slovem Žid a hned jsme v roce 1935 a v podobné společenské náladě.

V demokratické společnosti nemá co dělat nálepkování občanů podle názoru urážlivými výrazy. Tohle je čisté dehumanizování odpůrců, které známe z těch nejtemnějších dějin – a teď se to děje veřejně, bez studu a ještě se na tom točí filmy.

„Velký vlastenecký výlet“ je výsměch – sociální inženýrství v přímém přenosu. A jestli tohle má být obraz o „dezolátech“, pak to není obraz, ale zrcadlo cynismu těch, kdo se cítí být nadřazenými, patentově p​ravdivými a lepšími, než kdokoli jiný. [zdroj]

Luboš Zálom ze Svobodných odhalil, že ten „Dokument o českých dezolátech na Ukrajině“ není autentický, ale protagonisté hrají role, o kterých ani nevěděli, že je hrají.

Odporná státní propaganda, ve které ničí život hercům – komparsistům.

Fritz Hippler by se nestyděl. [zdroj]

Velký dokumentární podvod

V Senátu měl slavnostní předpremiéru dokumentární film režiséra Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet, který si vytyčil za cíl nastavit zrcadlo způsobu přemýšlení subkultury českých putinovců a rusofilů.

Dezoláti, jak jsou nazýváni v duchu dehumanizační komunikační strategie, omlouvají nebo přímo popírají ruskou agresi vůči Ukrajině. Nebylo by skvělé vzít takovou partu dezolátů přímo na Ukrajinu, na dosah bitevní vřavy, ukázat jim rozvaliny měst a vesnic zničených ruskými bombami, navštívit s nimi nemocnici nebo polní lazaret a nechat je ucítit pach hromadných hrobů? Třeba prohlédnou… A když si u toho natočíme jejich autentické reakce, dokument, který jistě nasbírá spousty prestižních ocenění, je na světě!

Zajímavý a vlastně docela užitečný koncept, viďte? Dokumentární film přece ukazuje pravdu, přibližuje a zprostředkovává skutečnost, mnohdy nepříjemnou, šokující, a pro diváky běžnými cestami nedosažitelnou. Až na to, že pro film, který bude ode dneška možné zhlédnout v našich kinech, to tak úplně neplatí.

O dokumentárním filmu Velký vlastenecký výlet jsem poprvé četl zcela náhodou někdy před dvěma měsíci na jednom z našich zpravodajských serverů. Podíval jsem se na trailer a prohlédl jsem si fotografie, které ukazovaly v různých situacích tři protagonisty, tři figurky proruské dezinformační scény. A jednu chvíli jsem si uvědomil: vždyť já tuhle paní znám! Několikrát jsem s ní úzce spolupracoval na určitém projektu, mnohokrát jsem s ní mluvil, a to i o jejích názorech na politické dění a společnost. Vím, co si paní Petra myslí a třebaže jsem s ní nebyl několik let v kontaktu, dokážu velmi přesně odvodit, jak se staví k válce na Ukrajině a k ruské agresi. A teď ji tedy vidím v roli putinovské dezolátky, která snad schvaluje ruský útok vůči suverénnímu státu a bombardování civilistů? Tady něco nesedí.

V předminulé větě jsem použil slovo role. A nikoliv náhodou. Paní Petra je totiž dlouholetá zkušená komparzistka, která se podílela na bezpočtu filmů, českých i zahraničních, nebo televizních pořadů. A tato skutečnost staví celý tzv. dokumentární film Velký vlastenecký výlet do zcela jiného světla než jakým jej nasvěcují mediální vystoupení jejího autora, režiséra Robina Kvapila. Pokud jsou tři protagonisté jen herci najatí komparzní agenturou, pak z logiky věci nejde o dokumentární film, který by zachycoval realitu, ale přinejlepším jen o jakési dokumentární drama, zkráceně dokudrama. Veškerá mediální prezentace však dílo popisuje slovem dokument a sám režisér mluví o svých pocitech, o svém morálním znechucení, které prý během reálných situací, k nímž při natáčení filmu docházelo, pociťoval. O dokudramatu se však nemluví. Nabízí se tedy daleko přesnější výraz: podvod na důvěřivé diváky.

Podvedeni však byli určitým způsobem také samotní protagonisté, alespoň dle vyjádření samotné paní Petry, zveřejněného na jejím youtubovém kanále. Tvůrcům se totiž nepodařilo do filmu sehnat skutečné kované putinovce, čemuž se nelze divit, šli na to tedy jinak a začali hledat pouze osoby, které jsou nedůvěřivé vůči dnešnímu mediálnímu narativu. Což je charakteristika, která je na hony vzdálená od pojmu dezolát nebo putinovec. Inzerát poptával hrdiny, kteří by si zahráli na válečné reportéry. Ostatně jet do válečné zóny hrdinství je. Teprve až následně, po natočení všech záběrů dle pevně stanoveného scénáře, se protagonisté z médií, PR článků a rozhovorů s režisérem dozvěděli, že jsou prezentováni jako dezoláti a putinovci. Oni, skutečné osoby, nikoliv role, které představovali před kamerou.

Paní Petra ve videu uvádí, že kdyby „znala politické pozadí a způsob života tvůrců, nikdy by do tohoto projektu nešla.“ Dále vysvětluje své postoje a odhaluje lži a manipulace autorů. Zdůrazňuje, že není v žádném případě přívržencem putinovského Ruska a neschvaluje jeho agresivní rozpínavost. „Nejsem ani na straně Ukrajiny ani nesouhlasím s rozpínavostí pana Putina.“ Válku odmítá, stejně tak se však staví odmítavě například vůči zelené politice a Green Dealu. Zda to splňuje charakteristiku antisystémovosti ponechávám na úvaze čtenáře. Je však potřeba zcela odmítnout, že by zásadní nesouhlas se zelenou politikou Evropské unie opravňoval zařadit nositele takového postoje do množiny putinovců a proruských omlouvačů. V kontextu současné politiky a zejména předvolebního boje jde však o účinný a pohodlný nástroj, jakým každou opozici a každý alternativní názor na klíčové politické otázky označit za nepřátelský, takřka vlastizrádný a jeho nositele dehumanizovat pojmem dezolát a odsunout na okraj společnosti. Podvodný film Velký vlastenecký výlet se tak stává především nástrojem předvolební propagandy. Ne snad přímo v tom ohledu, že by měl sílu přesvědčit ty, kteří stojí na „té nesprávné“ názorové straně, ale spíše tím, že vyjadřuje sílu určité názorové a mocenské kliky ohýbat realitu, lhát, podvádět – a projde jim to.

Kdyby šlo o hraný film, o přiznané dokumentární drama, které by se pokusilo opravdu poctivě podniknout nejen výlet na Ukrajinu, ale především cestu do hlubin proruské duše, mohl to nakonec být užitečný a třeba i zábavný počin. Proč se autoři uchýlili k podvodu? Protože můžou.

Velký vlastenecký výlet se tak řadí mezi dlouhou řadu děl svobodě nepřátelské propagandy, s trochou nadsázky někam ke smutně proslulému filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení z roku 1950. Především však jde o neuvěřitelnou špinavost. Zda má smysl tento film zhlédnout alespoň jako ukázku toho, jak se dnes dělá propaganda, ponechávám na zvážení každého z vás. Neuvidíte však tři dezoláty, ale, jak říká paní Petra, „tři obětní beránky.“ [zdroj]

Asi takový dokumentární film jako Soudkyně Barbara

Tak nám pomaličku leze na světlo, že film „Velký vlastenecký výlet“, kde grupa empatických filmařů vzala na výlet na Ukrajinu bandu dezolátů, aby tu hrůzu, kterou popírají, viděli na vlastní bulve a prozřeli, byl tak trochu šmé a lepší lidé jsou z toho poněkud neklidní…

Jedna z hlavních protagonistek „dokumentu“ si totiž pustila na youtube hubu na špacír a zveřejnila, že dostala standardní smlouvu od své komparzní agentury a jela tam v zásadě jako herečka, nikoliv jako „náhodně vybraný dezolát“.

V tom zápalu boje za čest režiséra Robina „Hákenkrajc“ Kvapila ale sekají takové logické boty, že kouzlo nechtěného na sebe nenechalo dlouho čekat.

Tady genderman roku, který se s každým zná, u kdejakého dokumentu svítil a dva dny strávil s herci v družném rozhovoru, páč má klíče od jejich bejváku se podivuje, „Jak paní Petra Röslerova může věřit tomu, že tam paní cokoliv hrála“ a snaží se to dokázat tím, že „Paní byla vyslána komparzní agenturou, kde dělal štáb filmu nábor, ale to rozhodně neznamená, že byla komparz, protože její role byla jedna z hlavních a to popírá význam slova komparz… Ha, šach mat dezoláti!“

Až teda na to, že pokud protagonisty toho dokumentu skutečně hajrovali v komparzní agentuře (a tady pan Fila by to přece měl vědět, ne?) tak je to asi takový dokumentární film, jako Soudkyně Barbara ty vole…

Ironií osudu a tečkou za tím vším budiž, že na tento „dokument“ šly peníze jak českých, tak slovenských daňových poplatníků!

A tak si tady žijeme… [zdroj]

Aha, takže ten všude v médiích propagovaný film Velký vlastenecký výlet, který „dokumentárně“ ukazuje české vymleté dezoláty sympatizující s Putinem, je jen velký nevlastenecký podvod.

Tvůrce Robin Kvapil dojímá v televizi k slzám báchorkami, jak posbírali zmanipulované prorussské ovce a jeli s nimi na Ukrajinu, kde díky jeho práci prozřely. Nepřekvapivě „dokumentu“ pomáhali i Čeští elfové, tělocvikář Kartouz a další morální majáctvo.

Jenže prorusské ovce jen odpověděly na inzeráty, že se hledají reportéři na Ukrajinu. Na Ukrajinu nikdo normální nejezdí, takže většina je v těžkých životních situacích, třeba tady paní je těžce nemocná a chtěla ještě něco v životě sobě i dceři dokázat. Pak se ve filmu o sobě dozvěděla, že tleská ruské invazi. V nemoci tak bude dokazovat své zneužití a platit advokáty na žaloby.

Kdo zná neumětela Kvapila, tak ho podvod nepřekvapí. Ale tenhle film má obrovskou produkci a v médiích všude rozprostřený červený koberec, dokonce na filmu byl i náš prezident Pávek a všude se o něm píše. Kolik lidí tedy v tom podvodu schovaný za roušku „dokument o nebezpečném vlivu rusského vlivu, takže v cenzuře musíme přitvrdit“ vlastně jede? A co se to tady sakra u nás děje? [zdroj]

Politicky režírovaný projekt s najatým komparsem

Ten film nelze chápat jako obraz „dezolátů“, ale jako politicky režírovaný projekt s najatým komparsem. Autenticita je vyloučená – a to přímo potvrzuje samotná účastnice.

Video jedné z účastnic „Velkého vlasteneckého výletu“ – a její výpověď je šokující. Sama otevřeně říká, že není žádný „autentický dezolát“, jak to prezentují tvůrci, ale profesionální komparzistka s více než 500 rolemi. Účast si odpracovala jako komparzní výkon, vybraný přes herecko-komparzní agenturu, a byla honorovaná částkou 35 000 Kč. Navíc sama přiznává, že většina situací byla připravená a inscenovaná. Přikládám celý strukturovaný výtah z jejího svědectví – ať je jasné, jakým směrem byl celý projekt vytvořen.

Strukturovaný výtah z výpovědi účastnice „Velkého vlasteneckého výletu“.

Kdo je účastnice.

• Profesionální komparzistka s více než 500 komparzními rolemi.
• Přihlásila se přes komparzní a hereckou agenturu (obsazuje reklamy, nikoliv „extrémisty“).
• Do projektu šla i kvůli osobní výzvě – má vážné zdravotní problémy, byla v remisi a chtěla si dokázat, že to zvládne.
• Chtěla inspirovat svou dceru, která má také zdravotní problémy.

Finanční stránka.

• Účastníci dostali 35 000 Kč honoráře (podepsáno ve smlouvě).
• Ve smlouvě byla klauzule, že si účastníci po odvysílání dokumentu musí platit ochranku sami.

Povaha natáčení.

• Sama se označila: „Jsem profesionální komparzista, snažila jsem se podat výkon.“
• Situace byly připravené a inscenované, účastníci o nich nevěděli předem.
• Příklad: ona spontánně vzala hračky pro děti, ale nebyla předem informována, že půjdou do metra mezi děti.
• Popsala inscenace: hřbitovy, díry po raketách, výslech SBU, aranžované prostředí.
• Spontánních okamžiků bylo minimum, většina byla konstruovaná.
• Popsala „17 připravených situací“ během pobytu, ze kterých tvůrci vybrali materiál pro film.

Politické pozadí.

• O politickém rámci projektu předem nevěděla.
• Až zpětně zjistila: napojení na pirátskou europoslankyni („červená hlava“), která měla projekt politicky krýt.
• Projekt měl dokonce záštitu prezidenta ČR a premiéra v Senátu.
• Sama kritizuje Green Deal, ideologické předsudky a manipulaci.

Spoluúčastníci a prostředí.

• Popsala, že část lidí byli amatéři bez hereckých zkušeností, kteří by film neutáhli.
• Byla tam i osoba napojená na české elfy (což by ji od účasti odradilo, kdyby to věděla předem).
• Popsala chaotické a nepříjemné prostředí:
• účastníci pili alkohol „na litry“, kradli si vodku, kouřili,
• pro ni jako astmatika to bylo utrpení.
• Popsala špatného řidiče (ex-kaskadéra), který ohrožoval bezpečnost.
• Popsala slabost „psychologa“ mezi účastníky – podle ní nevhodné chování, neschopnost obstát.

Výslechy a zkušenost s Ukrajinou.

• Popsala výslech SBU – velice nepříjemný, přestože projekt měl razítka od ministerstev a záštitu europoslankyně.
• Popsala diplomatický doprovod na hranicích, který nebyl ve filmu ukázán.
• Popsala Ukrajinu jako zemi s velkým potenciálem a houževnatým národem, ale odmítla fanatické „modro-žluté“ pojetí, které považuje za ideologii.
• Pomohla konkrétně některým Ukrajincům (např. seniorce), ale odmítá se tím chlubit.

Osobní rovina.

• Popsala svůj dlouhodobý boj s autoimunitním onemocněním, těžkou introverzi, strach z ideologií.
• Přiznává, že musela být cynická a sarkastická, aby to celé zvládla.
• Vnímá dokument jako připravený projekt, ne autentický záznam.
• Sama říká, že kdyby znala pozadí projektu, nikdy by nejela.
• Závěr: účast hodnotí jako zkušenost, kterou už by nechtěla zažít.

Klíčová fakta.

1. Účastníci byli obsazeni přes komparzní agenturu.
2. Jedna z hlavních postav je profesionální komparzistka, nikoliv „náhodný dezolát“.
3. Účast byla placená – 35 000 Kč.
4. Situace byly inscenované a připravené, ne spontánní.
5. Projekt měl politické krytí (europoslankyně, prezident, Senát).
6. Podle účastnice šlo o řízený propagandistický experiment, nikoliv o dokument. [zdroj]

Redakce

Sdílejte článek:
51 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)