Trendy jsou pořád stejné

Všímáte si, jak moc se všichni ti z Pravdy a Lásky bojí budoucnosti? Vliv Ruska, vliv Číny, prezident populista. Populismus všeobecně. Fake news, Babiš, deficit demokracie, obavy o justici, obavy o právní stát, obavy o EU, obavy o NATO. My ostatní máme také obavy o  budoucnost, zase z jiných důvodů, ale bereme to mnohem více fatlisticky.

Pravda a Láska nám ovšem vytáhla na barikády. Je třeba bojovat proti dezinformacím, bojovat za chudinku demokracii klidně i proti svobodným volbám. je třeba zavádět řidičáky pro voliče, protože není přece možné, aby si volil každý jak chce. Je třeba bojovat proti Soukupům, Parlamentním listům, Sputniku. Je třeba vyučovat děti i důchodce. Je třeba školit (a vyslýchat) lidi, co jezdí do Ruska. Je třeba sledovat bdělým okem, zda si někdo nevzal mrzký peníz od Číny.

K tomu je třeba bojovat za klima, protože v roce 2030 tu už nepůjde žít… říkali vědci.. neřeklo se kteří, vždycky je to nějaký “klimatický panel” na obskurní adrese. Je třeba bojovat proti civilizaci, proti emisím.

A do třetice je třeba bojovat za lidská práva – například na neomezenou masovou migraci, aby sirotečci mohli chodit do školy a iráčtí emigranti aby nemuseli bydlet v obílené maštali v Jihlavě. Je třeba se solidarozovat se Západní evropou.

Vynechal jsem něco?

Vidlácky bych chtěl dneska všechny v Pravdě a Lásce upozornit, že trendy jsou pořád stejné a zatím svojí aktivitou nevykonali v globále vůbec nic.

Výsledky našich žáků jdou zu grunde. Vyučuje se finanční gramotnost, fake news gramotnost, vyučuje se občanská nauka a přitom lidí v exekucí stále přibývá, stále přibývá čtenářů Sputniku i Vidlákových kydů a stále přibývá matek samoživitelek a dětí bez jednoho z rodičů.

Bohatí jsou stále bohatší a chudí stále chudší.

Firmy se stěhují na východ v neztenčené míře. Lidská práva nikoho nezajímají, protože jejich absence umožňuje 14ti hodinovou pracovní dobu za pár juanů. Kupodivu diktátorští čínští žáci umějí matiku líp než ti naše demokratické děti.

Na armády se dává stále víc a ony stále méně zmohou.

Nejmocnější stát světa je stále méně mocný a stále více rozhádaný na všechny strany.

NATO je mrtvé minimálně od okamžiku, kdy na Erdogana chtěli jeho američtí kámoši udělat puč. Ten se pak domluvil s Putinem a teď už se jen čeká, kdo kromě Macrona si toho taky všimne.

Američani už od všech chtějí jen výpalné a nic za to nikomu nedají.

EU chrlí předpisy stále rychlejí, stále více a smyslu je v tom pořád méně.

Británie pořád EU opouští a chystají se další.

Nadnárodní korporace stále neplatí skoro žádné daně a ani digitální daň na tom nic nezmění. Miliardáři osobně také neplatí skoro nic.

Střední třída se zadlužuje stále více. A čím víc se zadlužuje, tím víc se zmenšuje a tím víc toho musí platit.

Každý rok si toho v Rusku a Číně umějí vyrobit víc sami bez Západu. My si toho naopak umíme vyrobit stále méně.

Přes všechny řeči o kapitalismu pomalu přestává fungovat i banální zásobování.

Přes všechny opravy jsou silnice pořád rozmlácenější.

Pořád nám přibývá různých fóbií a jiných psychických dagnóz.

Mladí muži kdysi šturmovali na Stalingrad nebo Berlín, dneska nezvládnou ani uběhnout kilometr.

Přes všechny kecy o klimatu, CO2 se vypouští pořád víc a pořád rychleji.

Přes všechny kecy o třídění a odpadech, je moře pořád zaflákanější.

Přes summity měnového fondu, jsou světové finance rok od roku nestabilnější.

OSN je pořád rozhádanější. Skoro jako EU.

Přes všechny kecy o demokracii je Ukrajina pořád víc oligarchická, Kosovo je pořád víc narkomafie, Umírnění rebelové jsou hrdlořezové a Saúdská arábie je hnusná země i když má petrodolary.

Přes všechny operace Trvalá svoboda, je Irák pořád nesvobodnější.

Přes všechna vyhlášená vítězství, ve skuečnosti vyhrává v Afghanistánu Talibán.

Přes všechny školení a deradikalizace jsou teroristi pořád teroristi.

Přes všechnu pozitivní diskriminaci, peníze neziskovkám a podobně, gheta přibývají.

Přes všechny snahy, Babiš je pořád premiér.

Zkrátka a dobře, nějak se našim globálním klukům nedaří. Ať dělají cokoliv, je to pořád horší. Marně přemýšlím, jestli existuje alespoň jeden jediný ukazatel, alespoň jedna vlaštovka, která by skýtala naději na změnu. Která by (klidně i té Pravdě a Lásce) ukazovala, že alespoň něco funguje o trochu lépe než předtím.