Jako rudý hadr na býka zapůsobilo na zastánce Istanbulské smlouvy a genderové ideologie (píšu to slovní spojení bez uvozovek, protože jde přece o skutečnou ideologii) svatováclavské kázání mons. Petra Piťhy (viz). Domnívám se, že Piťha takto zapůsobit chtěl – přistihl totiž své odpůrce včetně Tomáše Halíka v nedbalkách: nejsou schopni odpovědět na věcné jádro jeho kázání (například na upozornění na příkrý rozpor mezi textem Istanbulské smlouvy a jeho oficiální interpretací v přiložené důvodové zprávě) a reagují místo toho na hyperbolu, řečnickou figuru, kterou kazatel zcela v duchu katolické kazatelské tradice ve své homilii použil, a to vytrháváním z kontextu, urážkami, dokonce trestním oznámením. Do těchto sporů nechci vstupovat.

Chtěl bych však – a to pokud možno stručně – poukázat na jednu pasáž Halíkova článku v Lidových novinách, která ukazuje, jak daleko se tento kněz, který tak rád sám sebe pasuje na jediného obránce pravé katolické víry (ve stylu „papež František a já…“) ve skutečnosti vzdálil od autentické křesťanské nauky. Je to velice smutné.

Halík píše: „Plamenní obhájci ´tradiční rodiny´ zapomínají uvést, který z mnoha modelů rodinného života, které se vystřídaly v dějinách a v různých kulturách, pokládají za ten tradiční; žádný totiž nespadl hotový přímo z nebe.“ Jak to říct? Jeden model rodiny – a to bez ohledu na různé okrajové formy života, které se, v důsledku lidské hříšnosti, v dějinách objevovaly a objevují – opravdu „spadl z nebe“, totiž od Boha, byl tady od počátku a je součástí Bohem stvořené lidské přirozenosti. Tak to učí Pán Ježíš (srov. Mk 10, 6; Mt 19, 8). Bůh totiž stvořil člověka jako muže a ženu a ti dva (ne jiní dva či dvě) „budou jedním tělem“ (srov Gn 2, 24).

Neměli bychom vůbec užívat termín „tradiční rodina“, protože je zavádějící; jak řekl kardinál Dominik Duka v kázání při letošní pouti u Vavřinečka v Domažlicích: „Neexistuje tradiční rodina, existuje rodina.“ 
A Tomáš Halík si musí vybrat. Nemůže sedět na dvou židlích. Buď bude katolickým křesťanem, anebo genderovým aktivistou; oboje dohromady nejde.