Tak si zkus učit, když si myslíš, že je to lehký!

Chvíli jsem na to zíral, a pak jsem dostal záchvat smíchu. Naprostej cringe, sorry.

Každopádně se s tím setkávám často – učitelé (popř. další lidi, co s tím souhlasí) se snaží všem lidem konstantně vysvětlit, že jejich práce je hrozně těžká, šílená, nevděčná a absolutní horror. A proto si zaslouží respekt a uznání. Mělo by to být povolání, které má prestiž!!

“Vy prostě nevíte, jaký to je učit. Myslíte si, že si to odučím a mám volno? Jasně, že ne! Ještě mě čeká spoustu papírování! A ta mládež dneska je čím dál horší. Řvou a dělají bordel a já je nemůžu seřvat, protože by na mě udělali nálet jejich rodiče! Pokud si myslíte, že je to pohoda, tak si to běžte zkusit! Nevydrželi byste to ani jeden den!”

Nikdo:

Absolutně nikdo:

Učitele: Moje práce je těžká!

Mám s tímhle myšlením pár problémů.

Za prvé, každá práce je přece těžká. Každá práce je v něčem prostě na píču. Já osobně bych sice nemohl učit, ale nemohl bych třeba ani makat celý den na stavbě nebo dělat řezníka někde na jatkách, kde od rána do večera smrdí krev a zdechliny. Nemohl bych dělat herce, co si musí vzít letadlo a letět na druhou stranu planety, aby tam něco natočil a ještě ten den večer si vzal další, aby letěl zase o půl planety dál natáčet zase něco jiného. Nemohl bych být rocková hvězda, co jede turné a má šňůru koncertů a doma je jednou za půl roku.

Nemohl bych dělat nic z toho. Ale ostatní za mnou nechodí a nesnaží se mě přesvědčovat, že jejich práce je hrozně hardcore. Normálně si lidi stěžují na svou práci, ale u stížnostmi to končí. Řeknou: “Můj kolega je dement!” a “dneska na mě křičel zákazník!” a “Ty vole, zase jsem dělal přesčas!”, ale nikdo z nich neříká: “Měl by sis mé práce víc vážit! Jsem hrozně důležitej pro společnost a beze mě by se svět rozpadl na kusy! Všichni by se ze mě měli posrat!”

Normálně lidi chápou, že práce je práce a obsahuje hromadu otravných věcí, jako je hádání se s lidma nebo stres. Každý ví, že práce není lunapark.

Za druhé, učitelé si zvolili svou práci dobrovolně. Hodně lidí na tenhle argument reaguje vždycky agresí a nadávkama nebo ho začnou zesměšňovat, ale nechápu proč. Je to naprosto zásadní argument. A obvykle ho lidi chápou, když se netýká práce učitelů.

Když řeknu:

“Je hrozný mít velkýho psa a starat se o něj. Neustále chce,abych ho venčil. Dneska se vysral na zem v kuchyni a musel jsem to uklidit. Roztrhal mi polštář a sežral mi párky, co jsem měl na stole. A navíc mi oslintal oblek, když jsem se zrovna vyfikl do práce..! Nesnáším psy!”

…tak lidi se obvykle ptají: “Tak proč toho psa vlastně máš? Proč sis ho pořizoval, když nemáš rád psy?!”

A je to přirozená připomínka, protože člověk si evidentně stěžuje na problémy, které si ale dopředu sám zvolil. Člověk, co si pořizuje psa do bytu přece ví předem, že pes se občas vychčije kam nemá, nebo něco zničí, nebo s ním budu muset chodit ven ho vyvenčit.

A člověk ví předem, když se rozhodne jít dělat učitele, že bude dělat se zlobivýma děckama a bude si muset pamatovat jejich jména a čeká ho hromada papírování. A proto nevidím důvod, proč bych je měl litovat, když si to sami vybrali? S tím se pojí i bod 3.

Za třetí, když vás ta práce nebaví, tak ji nedělejte. Zní to jako takový prázdný výkřik, ale ve skutečnosti je to zcela zásadní věc. Představte si, že máte nějakého člověka, který je totálně introvertní a nesnáší mluvit před davem. A teď si představte, že tenhle člověk jde pracovat jako… moderátor do talk show. A tak je jeho práce totálně stresující, hrozně náročná, psychicky vyčerpávající a otravná. Nabízí se otázka, proč to sakra šel dělat?

Proč nešel dělat něco introvertnějšího? Proč to nepřenechá raději nějakému extrovertovi, kterého to bude víc bavit, bude to pro něj méně stresující atd. ? Proč tenhle introvert raději nejde dělat něco víc introvertního, kde bude méně potkávat lidi?

A normálně se to na trhu práce pozná, když někdo dělá práci, která není pro něj. Pokud někdo třeba pracuje jako obchodník a jeho práci je přesvědčit lidi, aby kupovali nějaké produkty, ale nepodaří se mu za celý rok prodat ani jednu věc, tak ho pravděpodobně vyhodí a on pochopí, že má jít dělat radši něco jiného.

Oproti tomu u různých státních pozic to takhle nefunguje. Tam se člověk, kterému to nejde, dovede držet dlouhodobě. A platí to také právě u učitelství. Špatný učitel nemá žádný feedback, pokud učí, ale nejde mu to. Jediný feedback, který má je, že to studenty nebaví, a tak dělají bordel, hrají si s mobily, čtou si, hází po sobě papírky apod. Ale učitel si to obvykle nevyloží stylem “moc mi to nejde, neumím to, jsem v tom špatný” atd., ale spíše stylem “parchanti nevděční! Zkažená mládež! Dělat učitele je velmi těžké” a nejde dělat něco jiného. Systém školství je nastavený tak, aby tenhle špatný učitel mohl učit roky v kuse, aniž by to někdo řešil. Bere se to jako normální.

Já si vzpomínám, že když jsem chodil na střední školu, měli jste hodně dobrou učitelku na dějepis. Mně osobně dějepis mnohdy vůbec nezajímal a nějaký Přemyslovce sere pes. Ale tahle paní učitelka to dovedla podat tak zábavně, že to všechny bavilo. Celá třída poslouchala a dokonce jsme i diskutovali o různých věcech. Bylo to fajn.

A pak jsme měli učitelku na marketing, která byla zoufale nudná a neuměla si lidi získat. Takže pět minut diktovala a za pět minut se všichni začali nudit a dělat bordel. A ona všem začala nadávat do nevychovaných floutků a facků a prostě chyba byla všude, jenom ne u ní.

Myslím, že mou pointu jste pochopili. Takže ano, když je pro učitele jeho práce tak strašně těžká a hrozné utrpení a v nočních můrách ho pronásleduje vystydlý kafe, nemá tohle dělat a má zkusit něco jinýho.

Já nevidím důvod, proč bych měl uznávat učitelům, že jejich práce je těžká a zaslouží si respekt, na nějaké vyšší úrovni, než u kohokoliv jiného. Jako jo, práce učitelů je těžká, ale to i práce popelářů a psychologů a prodavaček za kasou v Tescu a dalších x povolání, které taky mají svoje otravný věci. A ne, život není soutěž o to “kdo má těžší práci, ten vyhrává zlatého bludišťáka!”