30.5.2020
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Sundaný náhubek

Sdílejte článek:

HANA LIPOVSKÁ

Po dvou měsících „karantény“ jsme v pondělí sundali náhubky, po čtyřech měsících „silentia“ sundávám dnes svůj náhubek konečně i já.

Od vyhlášení výsledků voleb do Rady ČT se mi do myšlenek plete verš:

 

„Je
čas bořit a čas budovat,
čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
…
čas mlčet a čas povídat,
…
čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.“

Přála bych si, aby konečně teď nastal čas budovat, čas smát se, čas povídat, čas milovat a čas pokoje, ale až tak naivní také nejsem.

Bude to těžké – strašně těžké – a já navíc jistě nejsem Héraklés. Budeme potřebovat trpělivost,vytrvalost a odvahu, a především pokoru.

Dobře vím, že drtivá většina zaměstnanců ČT pracuje poctivě a naplno, jen nejsou vždy vidět. A dobře také vím, že ti, kdo dnes truchlí, kdo jsou zděšeni, kdo jsou pobouřeni, kdo mají vztek, mnohdy dokáží pracovat řemeslně a fortelně, jen k tomu musí „dostat příležitost“.

Vím, že Česká televize může být skutečně kvalitním veřejnoprávním médiem. A chci využít maximální měrou času, který jsme dnes dostali, k tomu, aby se Česká televize mohla do posledního písmene řídit zákonem o České televizi. Tehdy a jen tehdy totiž bude sloužit skutečně všem občanům České republiky, bude nástrojem na cestě svobody a demokracie.

Nevěřím tomu, že v životě stačí „mít názor“.
Ano, veřejnoprávní média jsou a vždy budou věcí politickou.
Ale jen názory nestačí. Potřeba jsou fakta, dobrá analytika, cit, zkušenost, znalosti.

Začala jsem dnes proto dávat dohromady neformální skupinu těch, o kom jsem hluboce přesvědčená, že mají rozum i cit, zkušenosti i analytické mozky. Vím, že mě budou většinu času kritizovat, ale také vím, že budou schopni za všech okolností oponovat, a tím mi pomáhat hledat pravdu.

Mezi těmi, kdo mi již pomoc přislíbili, jsou dokonce i někteří, kdo před dvaceti lety „vytahovali spacáky“. Jejich ochoty sednout si se mnou k jednomu stolu si upřímně vážím.

Obrátím se také na některé protikandidáty (či spíše spolukandidáty), které jsem během volby poznala.
S prosbou o konzultaci se obrátím také na prezidentku našeho Institutu a ředitelku zpravodajství ČT z dob, kdy se na Kavčích horách lámal chléb, Jana Bobošíková. Zdá se totiž, že nejen při slibované „Televizní krizi 2.0“ se zkušenosti z televizní krize 1.0 budou hodit.

Leckdo mi říkal, že bychom dnes měli slavit,
ale teď je nejprve nutno věci narovnat,
poté pracovat, a až pak, až bude vše hotové,
bude čas třeba i k slavení.
Třeba za rok. Snad.

Jednou z hlavních výtek proti mé kandidatuře bylo, že jsem příliš velký samorost, že jsem neřiditelná a neovladatelná. Snažili se o to mnozí a neuspěli.

Právě kvůli té neovladatelnosti jsem ostatně byla mnohokrát na koberečku už jako „pomvěd“ a později coby „asák“.

O to více mě zlobí, když čtu o svém údajném spojení s hnutím občanů Trikolóra. Toto nesmyslné tvrzení jsem dementovala už před rokem a budu je opakovat stále znovu. Nejsem ani členem, ani registrovaným příznivcem, ani poradcem žádné politické strany a hnutí. Jen tak si mohu sednout k jednomu stolu s čistým svědomím skutečně s každým. Minulé čtyři měsíce mě mimo jiné odnaučily soudit a předsuzovat.
Je to kromobyčejně užitečné.

A tak závěrem:

„Neboj se! Mluv a nemlč,
protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží.
Mnozí v tomto městě patří k mému lidu.“
(Sk 18, 9-10)

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 3,62 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky