Socialisticky dotovat, socialisticky žít!

Dnes jsem v hospodářských novinách nalezl níže uvedený zajímavý graf: Dotace do zemědělství

Ač se to může zdát jako další protibabišovský příspěvek z mé strany, není tak míněn.

Jsem libertarián, a jako takový věřím sílu trhu. Ne v onu pověstnou neviditelnou ruku trhu, jak se často připisuje V.Klausovi, a věřím v milióny malých rukou, které rozhodují do které peněženky vloží své peníze, a za co.

Takže ignorujme ten nejvyšší sloupec grafu, jehož výška je dána i tím, že Agrofert je prostě největší a zastupuje nejvíc firem, ale pojdme se zaměřit třeba na ten nejnižší.

V Poděbradech a okolí (kde sídlí polabské mlékárny), žije podle wikipedie asi 100 tisíc obyvatel.
Těm lidem z nějakého důvodu přestane chutnat mléko od této firmy a rozhodnout se kupovat jiné.

Ve světě, který bych si přál já, by firma, ke které se zákazníci přiklonili bohatla, a polabským mlékárnám by nezbylo, než se nad svojí produkcí zamyslet a buď ji vylepšit, nebo jít dělat něco jiného.

Její místo na trhu by zaplnila ona úspěšnější firma a dost možná by převzala i její provozy a zaměstnance. Lidé by měli lepší mléko, firma peníze, ale stála za krkem hrozbu toho, že se najda nějaká, která bude stejně dobrá jako oni, a potká ji osud polabských mlékáren a tak by kvalitu byla nucena držet přinejmenším na stejné úrovni, jakou po ní chtějí zákazníci.

Tak by to fungovalo, pokud by stále žily myšlenky, kvůli kterým jsme v roce 89. šli do ulic a náměstí. Aby státní úředník nemohl rozhodovat nejen o tom, co si máme myslet, jak se máme projevovat, ale i o tom co, a od koho máme jíst.

Socialismus se jen na chvíli schoval, a už ho tu máme s plnou parádou zpět. Nejdříve začal nenápadně. Právě tím, že začal ovlivňovat co, a od koho máme jíst. Jelikož se již plánovači a socialisté poučili, nezačali znárodňovat, ale dotovat vybrané „sedláky“, tak aby nebyli závislí na vůli spotřebitele.
Pochopitelně to začali, podobně jako v temných 50. letech balit do vznosných slov o záchraně venkova a jakési trvalé udržitelnosti. Takže už zase nezáleží na tom, jak umíte vyrobit jogurt, ale spíše na tom jaké máte vztahy s krajským tajemníkem, tedy pardon s úředníkem, který má na starosti dotace. Není tedy chybou těch firem, že o dotace usilují, velký problém vidím u Agrofertu, ne ve výši dotace, jak jsem zmínil ta je dána i jeho velikostí, ale zaráží mě, že málokomu nepřijde podivné, že si ta firma díky svému majiteli vlastně dotace bere rovnou. Ale to je na jiné povídání.

A zákazník?

Už jste slyšeli v nějakém vládním prohlášení něco o zákazníkovi? Pytel se přímo roztrhl s deklamacemi o podpoře vybraných firem, případně naopak o nových povinnostech pro ty, kteří si to neumí zařídit.
A od jídla není daleko k tomu ostatnímu. Máme podobně dotované i „firmy“, které nám říkají, co je správné si myslet, komu věřit, nebo komu pomoci. Ale pozor s tou pomocí!

Ne, že by jste si mohli sami vybrat invalidní stařenku v sousedství, to zase prr. Na to vám tyto „firmy“ seberou daně a pomohou podle svého. Většinou tam, kde by vás to ani nenapadlo.

Takže tu máme socialismus jako vyšitý. Proti tomu, je odhalení sochy Marxe jen malá taškařice, kde šlo asi hlavně o raut.