Sladká Francie ve spárech islámistického dogmatu

Mladá dívka, podle svých slov lesbického zaměření, na své sociální síti diskutovala mimo jiné i o náboženství, když jí jeden k účastníků diskuse začal dělat návrhy, což ona odmítla. Následně ji začal urážet a obvinil jí z rasismu a islámofobie. Více zde.

Dívka se pak vyjádřila v tom smyslu, že nenávidí náboženství a kriticky se vymezila i proti Islámu. Věc která v každé svobodné společnosti by měla být samozřejmostí, kdy každý člověk svobodně vysloví svůj názor a pohled. Co ovšem následovalo v tomto případě, je typickou ukázkou vývoje, kterým prochází v posledních létech Francie a bohužel je nutno konstatovat, že nejen Francie. Dívka se stala terčem útoků, vyhrůžek a dokonce se na internetu objevila její adresa a adresa školy kde chodí. Dostalo se jí tedy ochrany, jenže tím celá věc zdaleka nekončí. Současně s tím, že prokurátor chce údajně najít šiřitele hrozeb, zahájil i šetření, zda se dívka nedopustila projevu nenávisti. A tady nastává něco, s čím se nelze jen tak smířit. Zatímco ona dívka své názory prezentovala otevřeně a její identita je známa, takže pro prokuraturu a soudy nebude problém jí “hnát k zodpovědnosti”, autoři vyhrůžek jsou prakticky nedohledatelní. V současné Francii to může být kdokoliv z těch, kteří prostě nesnesou jakoukoliv kritiku jejích náboženství, které je z jejích pohledu tím jediným správným. A kteří proto jsou schopní nejen hrozit ale také, což je nejhorší, své hrozby splnit a to v naprosté anonymitě. Zatímco dívku, která jen řekla to co si myslí a s čím nemusí nikdo souhlasit, může státní moc potrestat, ty kteří ji hrozí, nikdy pravděpodobně nedopadne a pokud by snad ano, pak system islámistických zločinných a teroristických buněk funguje tak, že na místo těch co byli dopadeni nastoupí okamžitě další.

Takže když čteme slova prokurátorova, že dívka má zůstat v ústraní dokud se situace neuklidní, musíme si uvědomit, že toto ústraní může trvat až do konce jejího života, protože jí nikdo nezaručí, že případné zdánlivé uklidnění nebude opravdu jen zdánlivé a že jednoho dne si jí vrah či násilník nenajde. To co píši není přehnaný pesimismus ale prostá reflexe toho, v jaké situaci se některé Evropské země nacházejí. Zákony jsou vymahatelné pouze jedním směrem. Názory že se Evropa islamizuje jsou bagatelizovány a je snaha je kriminalizovat. Přestože všichni vidíme, že je to pravda. Ta situace je neudržitelná a vůbec už v ní nejde o spor křesťanství versus islám. Jde o to, že ve jménu islámu jsou páchány zločiny, což vede k tomu, že jedna skupina lidí okamžitě vidí vrahouna v každém muslimovi a druhá skupina zase odmítá připustit, jakoukoliv spojitost mezi násilím a islámem. V důsledku čehož ovšem roste nenávist na obou stranách, protože nemuslimské původní evropské obyvatelstvo se cítí ohroženo a nechráněno zatímco muslimové, kteří s násilím nemají nic společného, se stávají cílem kolektivního obviňování. A mezi těmito dvěma skupinami se pohybuje teroristická entita těch, co využívají neochoty a neschopnosti vlád nastalou situaci řešit.

Případ mladé francouzské dívky je jen jedním z mnoha. Za pár dní o něm nikdo nebude vědět a pro novináře pravděpodobně nebude ani velkým soustem, jestli za rok nebo dva na ní dopadne pomsta zločinců. Budou jiné případy. Více či méně podobné, mající ale společného jmenovatele. Nenávist kterou jsme nebyli schopni včas zastavit.