Skvělý byznys s chudobou

O jak lukrativní obchod s chudobou se jedná, dokazuje nebývalý zájem cizinců o nelukrativní, často zdevastované nemovitosti, především v Ústeckém kraji. Zatímco v roce 2011 stát přispěl na nájem sociálně slabým 5,5 miliardy korun. Stačilo pět let a příspěvky na bydlení narostly na víc jak dvojnásobek. Stát v roce 2016 do konce listopadu přispěl na nájem sociálně slabým už 11, 2 miliardy korun.

V poslední době jdou na dračku i polovybydlené byty na litvínovském sídlišti Janov, kde se dá pořídit dvoupokojový byt za třicet tisíc.

A obratem za patnáct tisíc měsíčně pronajímat sociálně slabým, kteří na nájem dostávají dávky od státu (od nás plátců daní). Zájem mají cizinci, ale i domácí spekulanti. Jedná se o kšeft snů. Během dvou tří měsíců se jim náklady vrátí. A aby měli jistotu, že jim bude zaplaceno, podepisují nájemní smlouvy na jeden až tři měsíce. Samozřejmě, že to nezařizují zahraniční majitelé. Na to mají své české podržtašky. Zahraniční, a nejenom zahraniční, ale i čeští majitelé těchto “nemovitostí”, si povětšinou užívají “tvrdě vydělané” peníze z našich daní v teple exotických zemí světa.

Jedenáct miliard korun by stačilo na nákup několika tisíc zdevastovaných bytů a jejich rekonstrukci. Že je nájemníci hned vybydlí? Samozřejmě, protože pokud není na ně veden tlak, dělají si co chtějí. Ale stačilo by, aby se nájem strhával přímo z dávek. Stačilo by, aby jim byl strženy peníze za jakoukoli, i sebemenší škodu, nejen v bytě, ale celém domě. Stačilo by, aby museli odpracovat měsíčně tolik hodiny na veřejných pracích jako jakýkoliv občan musí odpracovat měsíčně ve své práci. Oni totiž neexistují pouze práva, ale taky povinnosti.

To jen naší sociální inženýři vymýšlejí stále něco nového. Přitom už naše babičky říkaly: Bez práce nejsou koláče. 

Zároveň by rekonstrukcemi vznikl bytový fond, aby se lidé mohli bez problému stěhovat za prací.

Jenomže co chtít od politiků, kteří celý svůj profesní život odvádějí daně jen z našich daní.

[ad#clanek-respo]