7.7.2019
Redakce
0
Kategorie: Politika

Skotské snění o vlastním exitu

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

0_Marian_KechlibarDalší kapitola brexitového dramatu – kdo vlastně získá kontrolu nad Konzervativní stranou a tím i britskou vládou – má jen dvě možná vyústění. Buď bude novým premiérem Boris Johnson, nebo Jeremy Hunt. V případě Johnsona můžeme počítat s tvrdým brexitem skoro najisto, v případě Hunta tak na padesát procent (mé oblíbené číslo, když jsem si něčím opravdu nejistý). Představa, že s Evropskou unií onen krajně nepopulární Withdrawal Agreement přejednají do lepší podoby, není reálná, ale Johnson určitě nebude žádat o další odklad termínu; Hunt by možná mohl.

Vnitřní pnutí, které blížící se brexit vyvolává ve Spojeném království, je velké, a případné zvolení Borise Johnsona do čela toryů tomu rozhodně nepomůže. Zejména na severu Británie, ve Skotsku, opět ožila myšlenka skotské samostatnosti, kterou představa Johnsona v premiérském křesle dále posiluje. Bývalý londýnský primátor je vcelku populární mezi konzervativně laděnými Angličany, ale Skotové jej rádi nemají.

V minulém referendu roku 2014 odmítlo skotské obyvatelstvo osamostatnění poměrem 55:45, situace však byla poněkud jiná. Ačkoliv konzervativci již tehdy slibovali, že v případě svého vítězství v nadcházejících volbách uskuteční brexitové referendum, zaostávali tou dobou za labouristy o několik procent a ohrožovala je UKIP. Možnost, že by Británie za pár let opravdu z EU odešla, bral tehdy jen málokdo vážně a v kampani před skotským hlasováním nehrála žádnou roli. Právě na to se nyní odvolává Skotská národní strana: poměry se změnily, hlasujme znovu.

Tento argument není úplně lichý a kdybych seděl na Downing Street 10, Skotům bych další referendum bez námitek dopřál – s jedinou podmínkou – totiž, že se uskuteční nejdříve dva roky po brexitu samotném, aby bylo aspoň trochu patrné, jaké jsou reálné vztahy pobrexitové Británie s Evropskou unií. Jinak by se za pár let až příliš snadno dalo namítat, že se poměry změnily.

Podle současných průzkumů veřejného mínění jsou poměry zastánců nezávislosti a přívrženců pokračování unie obou království téměř přesně vyrovnány. Co by s nimi udělala kampaň, těžko říci. Přesto se však nelze zbavit dojmu, že případné osamostatnění Skotska by bylo něco jako brexit na steroidech.

No-deal brexit bývá kritizován hlavně z ekonomického hlediska: co se stane, až velká země jako Británie „vypadne“ z jednotného evropského trhu? Skeptici očekávají minimálně těžkou recesi, způsobenou zpřetrháním obchodních vztahů.

Jenže to samé v daleko větším měřítku platí pro Skotsko. K ustanovení společného státu s Anglií došlo roku 1707, tak dávno, že tou dobou byl New York ještě malým přístavem s pár tisícovkami trvalých obyvatel obývajících dřevěné sruby. Od té doby skotská a anglická ekonomika srůstají do jednoho organismu, již více než deset generací. Skotský obchod se zbytkem Spojeného království je daleko větší než se zbytkem světa. Jestliže tvrdá hranice v Severním Irsku by byla nepříjemná, tvrdá hranice mezi Skotskem a Anglií by byl úplný horor.

Nově nezávislé Skotsko by se téměř jistě chtělo vrátit do Evropské unie, to by však znamenalo další hospodářské problémy. Současný skotský rozpočet je v enormním mínusu zhruba 8 procent HDP, protože skotští nacionalisté v době, kdy ceny ropy na světových trzích stály daleko výše než dnes, zavedli superdrahé sociální programy, financované právě z prodeje fosilních paliv. Ve snaze udělat ze Skotska další Norsko se tak přiblížili spíše Řecku, protože při dnešních cenách není těžba v Severním moři kdovíjak lukrativní.

Není tak úplně v zájmu EU přijmout dalšího čistého příjemce dotací, který se přitom silně zadlužuje. Určitě by Skoty neodmítla, koneckonců přístupová jednání probíhají i s nejchudšími balkánskými státy. Ale evropští vyjednavači by nejspíše Edinburgh tlačili k tomu, aby seškrtal své sociální programy na hospodářsky únosnou úroveň, odpovídající výběru daní. A to by bylo mezi obyvatelstvem vysoce nepopulární. Dichotomie „zlá Anglie a hodná EU“, kterou je současná politická debata ve Skotsku poznamenána, by tím byla značně narušena. Otázka je, jestli už by v tu chvíli nebylo na rozmyšlenou příliš pozdě.

S odstupem vzato je skotská krize jen důsledkem toho, že Spojené království sestává ze značně disproporčních částí. Anglie samotná má daleko více obyvatel i daleko větší ekonomickou sílu než tři zbylé země, tudíž obrátí-li se nějakým směrem, jsou ostatní vláčeni tamtéž, ať už se jim chce či nechce. Proto také docházelo během posledních let k rozsáhlým devolucím pravomocí z Londýna do místních parlamentů. Ve školství či výstavbě silnic to není takový problém, ale rozdělit zahraniční politiku by znamenalo rozdělit stát.

Zda k tomu skutečně dojde, to během pár let uvidíme.

 

Autor: Marian Kechlibar

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Žvásty Petra Fialy

    JINDŘICH KULHAVÝ Média celé středeční odpoledne připravovala národ na důležitý projev plný podstatných sdělení, kterými měl premiér nastínit budoucnost

    Připravujme se na mír!

    VIDLÁK Před rokem jsem napsal článek se stejným názvem. Bilancoval jsem v něm, s jakou hromadou nenávisti se naše