Sametová prasátka
BRONISLAV ŠIMONÍK 20|11|2014
Žila, byla kdysi prasátka. Pěkně všechna v prasečáku, kde se měla všechna stejně a všechna skončila na porážce.
V prasečáku se jim dostávalo sice mizerného, ale pravidelného žrádla. V prasečáku bylo teplo a jistoty. Pak se stalo něco hrozného, někdo nebo něco zbouralo ten prasečák a prasátka se octla na svobodě.
[ad#hornisiroka]
Některá prasátka na to zareagovala tak, že začala pro sebe a svoje selátka hledat žrádlo a brlohy. Zbytek prasátek zůstal na zbořeništi, neměl co žrat, těm prasátkům, co se měla dobře začali říkat svině a pořád čekali, kdy jim kdo nasype žrádlo. Protože neuměla žrát jinak než z koryta, myslela si zbylá prasátka, že smyslem života je to koryto.
A protože všechna prasátka mohla svobodně kvičet, začala některá z nich po čase kvičet, jak se jim stýská po prasečáku. A že jim ta svoboda k ničemu není, když nejsou hezky spořádaně nacpána jedno vedle druhého, že nedostávají všechny stejné mizerné pomyje a že není správné, že se ty volně žijící svině mají líp. A že by se o ně zase měl někdo postarat, třeba nějaká Čuba a že by všechna měla mít jistotu, že skončí na jatkách.
A jestli nepochcípala hlady, tak na tom zbořeništi kvičí dodnes…
ZDROJ: Bronislav Šimoník
[ad#velkadolni]