Rusy odmítnout obsloužit lze, neb jde o vyjádření názoru. Migranty nikoliv …
TOMÁŠ VYORAL
Migranti? Svoboda projevu není bezbřehá, nešlo jen o názor
Provozovatel žil několik let v Rakousku a Itálii, kde podle vlastních slov poznal mnohdy problematickou realitu soužití lidí různých kultur. To jen takové intermezzo, aby někdo nezaměňoval předsudky s vlastní zkušeností. Nikoliv strach z neznámého, ale obavy z dobře známého – u nemalé části Čechů i na vlastní kůži, byť ne třeba s uprchlíky, ale s alternativně jinou skupinou našinců.
„K diskriminaci dochází i tím, že takové prohlášení má odrazující charakter. Kdyby jen vyjádřil názor, bylo by to v pořádku, on ale napsal, že pro migranty vařit nebude, a to už je problém,“ uvedl tehdy podle Novinek Tomáš Beneš z České obchodní inspekce, čemuž se soudní senát přiklonil.
Rusové? Šlo o názor. Racionální a bez nenávisti a svévole
Fair enough. Nicméně je zajímavé, že (sic) Ústavní soud loni v případě hoteliéra a jím reálně odmítnutých ruských turistů problém neshledal. Důvody odmítnutí tehdy podle soudu nebyly nenávistné, ani zjevně svévolné, ale naopak racionální a s odkazem na postoj mezinárodních organizací, odborníků i ministerstva zahraničí uvedl, že anexe Krymu odporuje základním pravidlům mezinárodního práva.
Soudce podle serveru iRozhlas zdůraznil, že svobodné podnikání není jen cestou k zisku, ale také prostorem k seberealizaci, a stát by do něj měl zasahovat jen výjimečně. Podle soudu chtěli provozovatelé projevit svůj názor a alespoň v malé míře působit na ty, kteří se podílejí na politickém životě Ruska.
Soud poukázal na to, že i státy rozlišují ve vztahu k jednotlivcům podle státní příslušnosti, která je něčím jiným než národnost nebo rasa. Odmítnutí zákazníka pro etnickou příslušnost nebo náboženství by podle soudu diskriminací bylo.
A požadavek na souhlas migrantů s rovnými právy žen a homosexuálů?
Ošípané, aby se v tom vyznalo. Nejsem vystudovaný právník, ani nemám čtyři školy – nebo možná jen neplavu s žádoucím proudem poháněným turbínami z Bruselu a Washingtonu. Takže u jednoho hoteliéra (Rusko) je postoj racionální a v souladu s režimem, podnikání je prostorem k seberealizaci, odmítnutí na základě státní příslušnosti není diskriminací a hoteliér jen projevil názor a chtěl „pozitivně“ působit na ruské občany.
Zatímco druhý restauratér (migranti) měl postavení prodávajícího spojené se zvýšenými povinnostmi, svoboda projevu pro něj není bezbřehá a jeho prohlášení nebylo názorem, ale mělo odrazující charakter (byť na rozdíl od prvního případu reálně nikoho neodmítl).
Budu-li šťoura, nebyl náhodou názor trestaného restauratéra z určitého pohledu také v souladu s mezinárodní snahou – tedy jen s proklamacemi „na oko“, že je třeba, aby se zamezilo příchodu dalších migrantů a nepodněcovali se k dalším plavbám přes Středozemní a Egejské moře (kde se mohou utopit)? Nedostanou-li tady přece najíst, nebudou se sem hrnout.
Nebo analogicky dle prvního rozhodnutí soudu – když restauratér zmíní jen konkrétní státní příslušnosti, tak to nebude diskriminace, a projde to? A projde také, když budu vyžadovat v souladu s „liberálně demokratickou humanitou a lidskými právy“ po hostech migrantech podepsat souhlas, že ženy a homosexuálové mají stejná práva jako oni (migranti)?
Nemusím přitom poukazovat ani na to, které rozhodnutí soudu je a které není podle mého správné. Protože zcela evidentně nejsou v souladu a jsou aplikovány dvojí metry. A tak si tady žijeme…