Rozbroje o vlajku a Pride

Nic nemine militantní tažení proti symbolům historicky křesťanského, národnostně jednotného Norska, stejně jako Evropy, nic jim není svaté. Ironicky církev dříve organizovala štvavé kampaně proti těm, jež se rouhali, avšak v současné době je prý nahrazena jiným „klérem“, jež svorně a rovnostářsky žene „hříšníky“ na společenský „pranýř“, kde jste veřejně „bičováni“ a jste-li křesťané, tak mají o záminku víc vám dát extra silné „kapky“. Jenže narozdíl od křesťanství nemá „náboženství sexuálních orientací“ meze a žádné odpuštění není, načež jste opuštěni a odkázáni na „řeholní“ život naší novodobé kultury spočívající v zdržování se veřejných vyjadřování, zatímco se smečka ohlíží po dalších, jež by mohli shodit, kariérně, reputačně i bytostně lidsky „popravit“ a znemožnit.

Pride prapor byl původně praporem dětí světa, co má dělat na veřejných žerdích, když není oficiální vlajkou? A co má sexuální orientace společného např. se sportem? Po celém Norsku byly před Pride festivalem i během něj strhávány a páleny Pride prapory ze škol, školek a dalších komunálních budov. Mnozí okomentovali krádeže/vandalismus praporů jako dílo levice, jež se snaží toho využívat politicky. V jednom případě se lidé o prapor i prali. Skokanský můstek ve světově proslulém Holmenkollenu byl osvětlen v barvách duhy, „oblékly“ si je i armáda a policie a veřejné instituce jako třeba národní muzeum a festival zahájila Erna Solbergová, norská přemiérka. Později pózovala s tričkem s nápisem „Tøffe gutter bruker kjole“, či „Tvrdí hoši nosí šaty“. Vláda barvy Pride dokonce přidala do svého webu a přitlačila společenskému nátlaku rozdělující národ vybráním jedné menšiny za tichého obcházení ostatních.

Dokonce chcete-li poslat peníze přes v Norsku oblíbenou apku „Vipps“ tak je to první, co vám naskočí, Pride prapor. Je-li něčeho příliš, tak se kyvadlo zákonitě vychýlí na opačnou stranu, než na tu, oč jde aktivistům. Umělá dichotomie a umělé vyvolávání rozbrojů, kdy se střetnou odpůrci a zastánci v otázkách, kdy by se jinak nikdy nestřetly, nebýt názorové totality menšiny dožadující se plné oddanosti všech. Je ještě povoleno, aby nebyl každý zajedno a názorově/postojově sladěn, pokud jde o cokoliv anebo to již nejde? Podle některých žijeme v době, kdy je kritika diskriminací a zdravý rozum hrozbou.

Mí sousedé mají pride vlajku v květináčích a někdo má pride osušku. Ačkoliv jinak nikdy neslaví náš národ jeho barvami, tak více než měsíc nám banky, pojišťovny a další soukromé firmy vnucují Pride barvy (a někteří je za to bojkotují), ovšem jestli tak či onak nejdete v jejich šlépějích, tak si každý myslí, že jste proti? Spousta lidí zastává jedno mínění v plénu a zcela jiné tehdy, když je nasloucháte mezi čtyřma očima. To, že někdo nepodporuje Pride ještě nutné neznamená, že nepodporuje právo každého být tím, kým je. Někomu může vadit sexuální stránka či výstřednost a nechce, aby byla exponována vůči dětem, jimž je důležité vysvětlovat co jsou odchylky od normálu, co je bizarní a co příliš. Někomu vadí zas něco jiného.

Má někdo ostatní nutit k tomu, aby měli rádi homosexuály a sexualizované průvody s excesy? Proč se má manifestovat a propagovat sexuální orientace a navíc ji tolik dramatizovat a bořit meze? Je-li homosexualita in, je tedy heterosexualita passé? Bude jeden za několik let zesměšněn za to, že je heterosexuální, poněvadž je více těch, jež mají nutkavou potřebu manifestovat to, že někteří jsou homosexuální? Je-li pravda to, co tvrdí homosexuálové, že jen chtějí být jako heterosexuálové, proč ti druzí nepobíhají napůl nazí v samostatném průvodu a zběsile mávají vlastní vlajkou odlišující je od ostatních?

Zaslouží si Åge Hareide, mezinárodně známý norský trenér, nenávist národa? Má být potrestán za něco, co řekl v 2004, z doby, kdy se ještě smělo přemítat samostatně a mít vlastní názory, aniž byste měli na svědomí celé nenapadnutelné revoluční hnutí s názvem Fri o 3500 členů požívající zvláštní výsady? Tenkrát bylo možné prohlásit třeba „Hráli jsme jak baby“, aniž by z toho byly velké tituly a skandálních kauz. Dnes se tomu říká mluva podněcující k nenávisti proti skupině obyvatel. Z miláčků národa je raz dva veřejný nepřítel.

Jediné, co Hareide vlastně říká, je to, že fotbal má být neutrální a nemá být arénou politických aktivistů. A když už, tak proč jen ve fotbale a ne v dalších sportech? Jako trenér si vyžaduje a čeká od hráčů plnou pozornost a plné soustředění před utkáními, jenže klečení za BLM, manifestace pride a dalších iniciativ, polesk klubovým legendám atd. ticho na uctění zesnulých: takové přestávky se protáhnou a ubírají hráče i diváky o cenný čas. Lidé chějí vidět nejlepší výkony, nikoliv být nuceně krmeni politickými poselstvími, ideologii pohlaví usilující o radikální změny, jejichž následky vůbec neznáme pod rouškou zrovnoprávnění.

Tady prý snad jde výhradně o potřebu či úsilí někomu schválně nerozumět za účelem ochrany vlastního ega. Jakoby demokracie, svoboda projevu, lidská práva, sympatie, soucit, pochopení atd. platily pouze v jednom směru, vyjádříte-li se tak, že se to druhé straně nelíbí. Často vám protistrana dokonce podsouvá, že nesouhlasíte-li s ní, tak nejste schopni samostatně přemýšlet.

Proč neslyší hnutí homosexuálů na jiná stanoviska než svá vlastní, na stanoviska, jež bývají v společenské diskusi dušena? Vše o čem mlčí masmédia a politici ohledně existujících nerovností jsou proto zesilovány. Proto ty rozbroje. A nebýt nedávno změna zákona povolující vztyčit na veřejných žerdích jakékoliv prapory a vlajky, tak by ten „rozkol“ nebyl tak okatý. Norové totiž mají k své vlajce velice osobitý, bytostný a mnohovrstevní vztah a je normální mít na svém pozemku i před chalupou žerď, na níž vyvěsí vlajku nejen aby dávali najevo své vlastenecké cítění, nýbrž i třeba proto, aby vzkázali, že jsou doma a kdo je zná, ať příjde na neohlášenou návštěvu.

Kdyby mělo být všemu a všem přidělená vlajka/prapor, pak by z toho byla džungle. Je mnoho těch, jež má nárok na tentýž prostor, ochranu a pozornost. Třeba lidí s Downovým syndromem. Či prostě ti, jež si přejí beztrestně dát v parku pivko (což dnes nelze). Dokud nejsou všichni homosexuálové, dokud nemají všichni onen syndrom, dokud si všichni nechtějí ani nemohou (ideálně současně) dát v parku pivko, tak prý nelze vlajky/prapory symbolizující tyto skupiny zaměňovat s národním aspektem spojující všechny.

Norové bojovali, aby se zbavili Dánů po více než 400 letech v unii s nimi. Norové v r. 1905 nemuseli bojovat se Švédy, nicméně pakliže by nezískalo své svodody tak bylo na válku připraveno celé Norsko. V letech 1940-5 bylo normální se zasazovat o životy, aby se zbavilo takřka půl milionu Němců. No a co dnes? Najdou se ještě ochotní dobrovolníci na to, aby pro svobodu a samostatnost něco obětovali? Učí se dnes žáci vůbec něco o tom, za co se kdy bojovalo a obětovalo a ví proč ještě stále máme dny, kdy se má oficiálně po celé zemi vyvěsit vlajky?

Kdyby se snažil někdo získat peníze z veřejných rozpočtů na heterosexuální festival anebo navrhl prapor heterosexuálů náhradou za národní vlajku by ostatní nešetřili posměšky. Proč vůbec slavit srozenou sexuální orientaci na níž neměli vlastní zásluhy? Budou-li se spokojit s uznáním sexuality anebo žádají toho více? Ze stigmatizace oponentů a skeptiků je manipulativní soutěžení o to, kdo ječí nejhlasitěji. Jestli nejste s námi jste proti nám: provokuje to mnoho těch, jimž bylo jedno, že je někdo homosexuál, transsexuál, či má jinou orientaci, dokud tp nezačali všem vnucovat, přičemž mají oponenty a skeptiky paušálně za bludaře a rouhače a viní je.

Je-li na mnoha žerdích stažena národní vlajka ve prospěch Pride praporu, má pak člověk pádné důvody si klást nejednou otázku. V pohlavním fanatismu a propagandě je vidět senzacionalizaci za účelem normalizovat. Je to správná taktika a má národní vlajka jen tak ustupovat něčemu, nehledě na co? Jde jako vždy o definiční moc na chápání nás všech, pokud jde o pohlaví, sexualitu, identitu atd. v kamufláži lásky, tolerance a inkluze. Jako veškerá ideologická přesvědčení štěpí a rozděluje napříč hodnotami a chápání skutečnosti. Na rozdíl od státní vlajky, jež Nory stmeluje. Nereprezentuje-li stát svůj národ a jeho zájmy, pozbývá tím legitimity spravování jeho domoviny.

• Yngvar Brenna