Rouškový zážitek

Před pár dny jsem si chtěl nechat vyměnit baterku v hodinkách v prodejně jednoho zlatnictví, ovšem začaly mne tam dámy prudit s rouškou. Řekl jsem, že dle posledního nařízení vlády ji s potvrzením od lékaře o tom, že to škodí mému zdravotnímu stavu, již oficiálně nikam nosit nemusím. Prý ať jim to potvrzení tedy ukážu. Se slovy, že na to sice nemají právo, ale že jim je i přesto ukážu, najednou otočily a že prý to vidět nechtějí. Ještě se podivovaly, co je to prý poslední dobou za móresy (asi jsem nebyl první). Hodinář si ty hodinky (mimochodem ne nejlevnější značkové GANTy také kupované u nich) vzal, ale když je odnášel, tak ještě prohlásil, že ho nějaké potvrzení lékaře nezajímá, že neví nic o tom, že by to v tom nařízení bylo a prý jestli vím, že mne bez roušky nemusí vůbec obsloužit. Tak jsem mu odpověděl, ať mi ty hodinky tedy vrátí, protože se stejně tak nemusím nechat obsluhovat já od nich. Konkurence sídlí kousek vedle. A co na to ten hodinář? Že prý konkurence už má zavřeno (což byla v tu chvíli pravda). Na to já, že to vím a hrdě jsem si ty hodinky k jeho velkému údivu odnesl. Nosím běžně tzv. chytré hodinky, ty GANTy mám jenom pro lepší příležitosti, takže to holt ještě vydrží, než se k té konkurenci dostanu. V minulosti jsem u této firmy nechal docela dost tisíc i za šperky, takže příště to holt budu utrácet u té konkurence, kde zákazníky takto zbytečně neprudí.

Chápu to, že ti prodavači mají asi od nadřízených nařízeno na to upozornit, ale pokud to dál nijak neřeší, tak to beru. Splnili si to, co mají nařízeno a tím to pro ně končí. Ostatně on ten hodinář už si ty hodinky také odnášel dozadu, aby tu baterku vyměnil. Kdyby si odpustil ty řeči o tom, že mne nemusí obsloužit, tak bych sem ten článek vůbec nenapsal a měl bych už vyměněnou baterku.

Jsem přesvědčen, že by nyní již měl být konec pasivnímu odporu, ale že je čas na odpor aktivní. A to vlastními peněženkami. Osobně u prodejců, kteří tu buzeraci ještě pořád požadují, nejenže nenakupuji nyní, ale nehodlám u nich nakupovat ani v budoucnu. To oni chtějí naše peníze, my můžeme nakupovat tam, kde nás takto neprudí. A takových je naštěstí většina.

• Ivo F. Cilich