Proč si bruselští papaláši dělají z Orbána fackovacího panáka?

„Svoboda začíná vyslovením pravdy,“ rozmáchl se Orbán velkými slovy, „která je v Evropě zakázaná.“  A rozběhl se do výčtů všeho, co je v Evropě zakázáno říkat. Že ti, kdo přicházejí, nejsou uprchlíci, a že Evropa je migrací ohrožena. Že imigrace do našich zemí přináší zločinnost a teror. Že je to plánovaná a sehraná operace, jejímž účelem je přetvořit náboženskou a kulturní krajinu Evropy a tím překonstruovat její etnické základy a tak odstranit poslední bariéru internacionalismu: národní státy. K umlčování dnešní vládci nepotřebují koncentráky a tanky, stačí mediální dělostřelba, denunciace, pohrůžky a vydírání – zatím. Ale hlavní nebezpečí pro budoucnost Evropy přichází od bruselského fanatického internacionalismu.

Z dramatického výčtu vad Evropské unie přešel do útoku: Proto musíme nejprve zkrotit Brusel, nedovolit mu importovat k nám zločinnost, terorismus, homofobii a antisemitismus. Žádný masový chaos, žádné gangy lovící naše ženy a dcery. A jako první vyzval evropské národy ke vzpouře. S vědomím, že střední Evropa, s nedávnými zkušenostmi dvou totalit a instinktivním vnímáním nástupu totality další, má povinnost vůči celé Evropě, jejíž liberální demokracie do totality padá pochodem náměsíčným.

„Přišel čas zvonit na poplach. Přišel čas na opozici a odpor. Přišel čas vztyčit prapor hrdých národů. Přišel čas zabránit destrukci Evropy a zachránit její budoucnost. Porazit, přepsat a transformovat osud, který je pro nás zamýšlen. Vytasit tu starodávnou ctnost odvahy z nánosu zapomnění, zocelit páteře a odpovědět jasně, aby nás bylo slyšet daleko a široko, na otázku, která určí náš osud a na níž Evropa stojí a padá: Budeme otroci, nebo svobodní – to je ta otázka, rozhodni!“ (ultra Petöfi).

Koho i jen matně napadlo, že by mu za to „liberální“ Brusel mohl zatleskat, spadl s měsíce. Jeho výzva byla zatajena, zcenzurována, honba na jeho sesazení zahájena i přes demokratické zvolení dvoutřetinovou většinou Maďarů. Ale do dvou let prosákla do vlád Polska, Rakouska – a nejdramatičtěji Itálie, kde se jí ujaly „extrémní“ pravice i „extrémní“ levice, sestavily vládní koalici, získaly dvoutřetinovou většinu a zrodil se evropský národní populismus Mattea Salviniho. Ten už na sebe nalepil, jako sněhová koule kutálející se po svahu, dvacítku evropských stran odhodlaných změnit Evropskou unii ve společenství svobodných národů.

Po prvním setkání Orbán uznal Salviniho za přirozeného leadera a přenechal mu velení. Ale aby se na něho úplně nezapomnělo, ještě jim všem do evropských parlamentních voleb přikibicnul těchto sedm bodů záchrany evropské civilizace:

1. Rozhodování o migraci se odejme Bruselu a předá se národním státům.

2. Žádná země nebude mít povinnost přijímat migranty.

3. Nikdo nebude vpuštěn do Evropy bez platných dokumentů.

4. Migrantské karty a migrantská víza se zruší.

5. Brusel přestane financovat Sorosovy nevládní organizace migraci podporující.

6. Nikdo nebude napomínán, že je v Evropě křesťanem.

7. Všechny instituce EU budou řízeny anti-imigračními politiky.

Akorát s trochou idealistické navity zapomněl, že těch institucí EU je několikanásobně víc než politiků vůbec, tím méně anti-imigračních. Že předělávat instituce bude hodně bolestivé – pro ty desetitisíce byrokratických pijavic, co z nich mají luxusní živobytí. Ti si je budou bránit zuby nehty a hlava nehlava. Žijeme v dramatické době.

Autor: Benjamin Kuras