Švédská vládní agentura Vinnova financuje projekt vedený spojenými silami švédských mainstreamových médií, který slovy Vinnovy “zabraňuje šíření falešných zpráv a neopodstatněným prohlášením, které se budou šířit a budou hrát rozhodující roli ve švédských volbách v roce 2018″. Další volby, které se konají každé čtyři roky, se uskuteční 9. září 2018. Švédští mediální giganti, kteří se na projektu podíleli, sestávají ze Švédské státní televize, Švédského státního rozhlasu, mediálních skupin Bonnier Group, Schibsted Sverige Group a NTM Group. Společně tyto mediální společnosti v podstatě vlastní švédská hlavní média v podobě novin, online zpravodajských služeb, státní a soukromé televize a rozhlasu. Švédský stát financuje technické aspekty projektu příspěvkem 1,9 milionu švédských korun (240 000 USD), zatímco švédská tradiční média financují zbývající náklady na projekt. Projekt boje proti “falešným zprávám” byl původně zahájen v říjnu roku 2017.
Podle Marie Rimpi, šéfredaktorky Svenska Dagbladet, jedněch z hlavních švédských novin:
“Existuje několik úspěšných příkladů redaktorů, kteří spolupracovali na zjišťování faktů v různých částech Evropy. V důsledku toho lidé v řídící skupině, kteří si vzájemně důvěřují, začali diskutovat o tom, zda bychom mohli udělat něco podobného i ve Švédsku.”
“Viděli jsme, jak se falešné zprávy a nepodložená tvrzení rozšířily a ovlivnily volby v jiných zemích. Jsou to operace velmi náročné na zdroje, aby se dostaly do hloubky tvrzení a například našly skutečné původce. Díky této spolupráci tak může mít ke správným informacím přístup více voličů.”
Je to tak úžasné, že švédská média, která se ve svém zpravodajství tolik snaží zatajit, případně zlehčit některé zprávy o Švédsku – například znásilňování žen migranty a další trestné činy – náhle a příhodně ve volebním období předstírají, že jim záleží na tom, zda švédští voliči mají přístup ke správným informacím. Správné informace nebyly dosud prioritou: švédská média například nikdy nezaznamenávají původ a etnicitu násilníků a tím nejen znesnadňují, aby veřejnost pomohla identifikovat pachatele, ale také odmítají prezentovat realitu takovou, jaká ve skutečnosti je. Švédská média dokonce zamlčela celé zprávy s cílem chránit migranty: V roce 2015 proběhly na hudebním festivalu ve Stockholmu rozsáhlé sexuální útoky mladých mužů, především z Afghánistánu a Sýrie. Když byl jeden z největších švédských deníků Dagens Nyheter informován o původu a národnosti zločinců, tak nechtěl tento příběh zveřejnit. Vše se nakonec dostalo na veřejnost až šest měsíců poté, co se o tom dozvěděly noviny – kvůli zjevné podobnosti se sexuálními útoky v Kolíně nad Rýnem, které tehdy proběhly.
Přiznáváme, že není snadné být novinářem ve Švédsku: Sexuální útoky probíhaly na tomto stockholmském festivalu již řadu let, ale švédská policie tuto informaci zatajila. “Někdy,” podle SVT Nyheter “se policie snaží vědomě zakrýt incidenty, ze kterých jsou podezřelí cizinci”. Podle policejního šéfa Petra Ågrena: “Toto je citlivé místo, někdy se neodvážíme nazývat věci pravými jmény, protože si myslíme, že by to mohlo nahrávat do karet Švédským demokratům”.
Švédské vládní úřady se takto mnohokrát v historii spikly se sdělovacími prostředky, aby Švédům zabránily se dozvědět, co se děje v jejich vlastní zemi a potom díky tomu, nedej Bože, nehlasovali pro vládní opozici. Ve skutečnosti průzkum z roku 2002 z univerzity v Göteborgu ukázal, že 70 % švédských novinářů tíhne k levici a jsou velmi loajální vůči švédskému státu, který v moderní době historicky ovládala strana Sociálních demokratů. Proto když švédské úřady pověřené švédskou levicovou vládou, a média oznámily vznik projektu, jehož cílem by bylo zabránit šíření “falešných zpráv” aby “rozhodujícím způsobem neovlivnily” volby v roce 2018, měl to být pro obyčejné Švédy velmi varovný signál. Kdopak rozhodne, co je a co není “falešná zpráva”? Není to prakticky totéž jako “falešné zprávy”, když média odmítají mluvit o masových sexuálních útocích, protože pachatelé jsou cizinci ze zemí třetího světa?
Nečestné spojenectví vládních úřadů a mediálních gigantů, které se budou snažit umlčovat kritiky vládní politiky ve volebním roce ve jménu boje proti “falešných zprávám” neznamená nakonec pouze nehorázné pohrdání zavedenými demokratickými zásadami a svobodou projevu a šíření informací, ale odhaluje také to, jak moc je politický establishment vyděšen z hrozby ztráty moci a jak daleko je ochoten zajít v ohrožování demokratických principů, aby se udržel u moci.
Švédsko samozřejmě není jediná země, která má politickou elitu snažící se za všech okolností udržet u moci a využívající jako záminku boj proti šíření “falešných zpráv” k umlčení nesouhlasných hlasů a vládní kritiky.
Ve Francii vyhrožuje prezident Emmanuel Macron, že v průběhu volební sezóny zablokuje celé webové stránky, aby tak bojoval proti “falešným zprávám”. Očekává se, že v blízké budoucnosti předloží ke schválení novou legislativu.
Ve Velké Británii premiérka Theresa May připravuje ” oddělení rychlé reakce proti falešným zprávám”. Účelem je podle zprávy zpravodajského serveru Sky News “monitorovat sociální média a napadat falešné zprávy”. Podle výkonného ředitele Vládní komunikační služby (GCS) Alexe Aikena bude toto oddělení sídlit v Úřadu vlády. Aiken uvedl, že státní správa potřebuje “vybudovat schopnost rychlé reakce sociálních médií na dezinformace a navrátit zpět skutečnou veřejnou diskusi založenou na faktech”.
Mluvčí britského kabinetu řekl Sky News: “Vláda je odhodlána vypořádat se s nepravdivými informacemi a Vládní komunikační služba hraje v této věci zásadní roli.” Možná, že by jejich ” oddělení rychlé reakce proti falešným zprávám” mělo začít nejdříve se samotnou Theresou May, která falešně a proti všem věcným důkazům nadále tvrdí, že islám je náboženství míru a že ISIS není islámský.
Evropští občané mezitím nadále čelí nákladnému soudnímu stíhání, protože odmítají akceptovat falešné zprávy o islámu propagované lidmi, jako je Theresa May.
Například ve Švédsku si 71letý důchodce Denny přečetl korán a byl šokován tím, co je v něm napsáno. Nyní je soudně stíhán za “podněcování k nenávisti”, protože na facebooku nazval islám “fašistickou ideologií”. Denny řekl:
“Před několika lety jsem si také myslel, že islám je jen normální náboženství, ale pak jsem si přečetl korán a byl jsem šokován nenávistí, která tam existuje, misogynií… Čím víc to tady bude mít islám pod palcem, tím více budeme muset dělat kompromisy.” Islám je totalitní ideologie, což znamená diktaturu. Takže se domnívám, že náš demokratický systém je v nebezpečí… Necítím nenávist vůči lidem, co nenávidím, je islámská ideologie. Člověk může kritizovat fašismus nebo nacismus, ale proč ne islám? Proč by měl mít islám nějaký ochranný status?”
Dennyho případ se v červnu dostane k soudu. Hrozí mu dva roky vězení.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.
Autor: Judith Bergman, překlad původního textu: Why Are European Governments So Terrified of ‘Fake News’?, překlad: Mikuláš Hrubiško
Loading...