Příběh podnikání v Česku: Od druhotné platební neschopnosti na životní dno
JOSEF LEBDUŠKA
Zaměstnáváme člověka, který měl autodopravu a zkrachoval. Vlastnil dodávku a rozvážel balíky pro jednu velkou dopravní firmu, která na sebe vyhlásila konkurz a dluží mu přes 300 tisíc.
[ad#clanek-respo]
Z vystavených faktur byl nucen zaplatit DPH, musel zaplatit zálohy na silniční daň, zálohy na daň z příjmů. Protože díky tomu neměl peníze, byl nucen prodat auto, které měl na leasing, tedy v podstatě za cenu zbylých leasingových splátek.
Mezi tím, než vše vyřídil a ačkoliv již nepodnikal, mu naběhly dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, i s příslušenstvím 150 tisíc.
Našel si zaměstnání a pracuje. Jeho zaměstnavateli přišel exekuční výměr na oněch 150 tisíc + odměna exekutorovi. Tedy ten člověk bude nyní pracovat za životní minimum, přitom započtením pohledávky vůči státu, pohledávka je uznaná, by se zbavil dluhu a mohl normálně žít, časem možná zase podnikat.
Nemůže nic dělat, protože musí čekat na skončení konkurzního řízení a doufat, že z oněch 300 tisíc dostane alespoň pár tisícovek. Nemůže ani požádat o vrácení již zaplaceného DPH z faktur, za které nedostal zaplaceno a umáznout tím dluh vůči ZP a OSSZ, protože musí čekat na vyřízení konkurzu. To může trvat několik let a mezi tím mu bude nabíhat z dlužných peněz další penále.
Jsem zvědav, jak dlouho to vydrží a neřekne si, že vlastně pracuje zadarmo. I takhle se chová stát vůči podnikatelům, které pan ministr Mládek je v klidu označí za parazity. Babiš zase navrhne likvidační zákon o EET, dle kterého podnikatel má na zpracování připomínek pár dnů, jinak likvidační pokuta, proti které není dovolání.
[ad#clanek-respo]
ZDROJ: Josef Lebduška