Pražský radní chce zastavit „masakr kaprů“

Adam Zábranský (* 28. prosince 1993 Praha) je zastupitel hlavního města Prahy za Českou pirátskou stranu od roku 2014. Po volebním úspěchu v roce 2018 se stal radním pro bydlení a transparentnost. V letech 2017 až 2019 byl také předsedou zastupitelského klubu strany. Díky tomu, že piráti na čele s primátorem Zdeňkem Hřibem nechtějí opustit teplá místečka na pražském magistrátě, sedí tam tento bojovník proti masakru kaprů dodnes. Jediné, na co tito hoši spoléhají je to, že vítězné hnutí SPOLU se nejméně do Vánoc neodváží shodit stávající Radu HMP tím, že si řekne o hlasy hnutí ANO na čele s Patrikem Nacherem.

Kapři podle signatářů petice nesnesitelně trpí. Studie nese název Rizika snížení welfare kaprů. V čem jsou vlastně ryby týrány? Tak například tím, že jsou dlouhou dobu bez vody a dusí se. Dále je třeba zmínit tepelný šok, když je kapr umístěn do domácí vany. Stejně tak mnohdy trpí také tím, že se ve vodě nachází chlor. Lidé, kteří podepsali petici, upozornili na fakt, že by se mělo jednat dokonce o porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání. Určitě je třeba poukázat také na to, že petice vychází z odborné studie České zemědělské univerzity v Praze nazvané právě Rizika snížení welfare kaprů při stánkovém prodeji. Kapr hlas nemá a my bychom mu ho podle zastánců zákazu prodeje živých kaprů měli dát. Jinak za peticí stojí nevládní organizace Compassion in World Farming. Zachránit by tato organizace chtěla před masakrem až 1,5 milionu kaprů. Tolik životů určitě stojí za to. Nebo si to nemyslíte? Každý to má nejspíše jinak. Někdo je zastáncem tradic a jiný zase vidí tyto tradice jako týrání zvířat.

Takže se vraťme do reality. Naprostá většina kupujících kaprů si nechá kapra zabít přímo na místě prodeje a většina si nechá i kapra vykuchat. Domů si pak neseme kapří maso. Předpokládám, že toto žádný masakr není, protože podobně bychom mohli mluvit o „masakru“ při porážkách dobytka na jatkách. Ty jsou také de facto „zautomatizované“ a zvířata nemají žádnou volbu.

Jako kluk jsem pozoroval svého dědu při zabíjení králíků a jejich přípravě do kuchyně pro mamku. Dříve se i dobytek zabíjel často přímo na místě chovu a dodnes se tak zabíjejí po domácku chovaná prasata. Někdo na to nemusí mít žaludek, a tak se třeba nedívá, radikální odpůrci pojídání masa právě z důvodu „nelidských“ podmínek při jejich zabíjení se stávají vegetariány či vegany. Znám i případy, kdy si chovatel králíků na jejich zabití zval někoho jiného, protože je sám nebyl schopen zabít.

Jako malý kluk si pamatuji, že náš děda kupoval skutečně kapry živé, dával je do vany a zabíjel až těsně před Štědrým dnem. Dnes, tak jak to pozoruji, skutečně většina kupců kapra volí jejich zabití přímo na místě prodeje, takže odpadá nošení kaprů domů a jejich pobyt ve vanách. Kdysi jsem dokonce koupeného živého kapra vypustil zpátky do rybníka, pak jsem se ale dozvěděl, že kapři většinou tento návrat do rybníků nepřežijí, a tak dnes kupuji jen kapří maso v množství, které se svou ženou sníme, tj. většinou půlku kapra.

Domnívám se proto, že situace zdaleka není tak dramatická a o žádný masakr kaprů před Vánoci nejde. Hovořit o „záchraně“ 1,5 milionů kaprů je zavádějící, spíše bych doporučoval, aby si lidé skutečně nechali kapra zabít přímo na místě prodeje a nenosili ho živého domů do vany. To se často děje kvůli tomu, že kupující chce ukázat živého kapra svým dětem. Tento způsob prodeje se mi proto jeví jako jediný nevhodný a měli bychom možná právě na tento způsob „zapomenout“.

K pojídání masa zvířat k obědu a k večeři prostě vyžaduje, aby tato zvířata byla zabita. My už vidíme roštěnku nebo kýtu v řeznictví a o zabíjení zvířat už nepřemýšlíme. Takto to dělá moderní společnost na rozdíl od našich dávných předků, kteří si zvířata museli ulovit s rizikem, že se někdy při lovu zvěře může stát i to, že lovec zahyne. Byl to mnohem bezprostřednější styk člověka s přírodou. V tom se naše moderní společnost liší – v řeznictví tak můžeme maximálně dostat infarkt ze současných cen.