
Pouštění žilou
ŠTĚPÁN CHÁB
Pojďme nahlédnout do „krásných“ devadesátých let minulého století. Do bankovního sektoru, do probíhající privatizace a následného nastolení přímé cesty ke statusu montovny.
Do země se pustil kapitalismus, svoboda a značná divokost v tom, jak kapitalismus i svobodu chápat. Vznikaly soukromé banky jako třeba Kreditní banka, První slezská banka, Agrobanka nebo Moravia Banka…
My se podívejme na Motoinvest, který nádherně ukazuje devadesátky vedoucí do naší pozice kolonie a montovny. Jedním ze zakladatelů a aktérů Motoinvestu byl Pavel Tykač, dnes uhlobaron. Nebo Svatopluk Potáč, bývalý člen ÚV KSČ, který v době socialismu vedl Státní banku československou a Státní plánovací komisi. To Potáč byl pro Tykače něco jako guru. Věděl kde jsou díry, věděl, z kterých poteče do kešeně.
Netrvalo dlouho a Motoinvest skrze tyto peníze a akcie ovládl Agrobanku (tehdy pátou největší banku v zemi) a získal vliv v Plzeňské bance, Kreditní bance Plzeň či Ekoagrobance. Na vrcholu své moci kontrolovali majetek v hodnotě kolem 80 miliard korun.
Zlom a začátek konce přišel v létě 1996. Motoinvest udělal fatální strategickou chybu – stal se příliš nenasytným a zaútočil na samotné jádro českého finančního systému. Začal skrytě nakupovat akcie polostátní České spořitelny. Tykač chtěl získat podíl ve Spořitelně, dosadit své lidi do jejího vedení a získat tak přístup ke gigantickým vkladům běžných občanů ČR.
V tu chvíli guvernérovi ČNB Josefu Tošovskému došla trpělivost. Centrální banka si uvědomila, že pokud dravci z Motoinvestu ovládnou Českou spořitelnu, stát ztratí kontrolu nad úsporami milionů lidí. ČNB se rozhodla ustřihnout křidélka v rozletu Motoinvestu.
V srpnu 1996 přišel pád Kreditní banky Plzeň. Tato menší banka, propojená s Motoinvestem, se dostala do problémů. ČNB jí odmítla asistovat u konsolidace a stabilizace a nechala ji padnout. To vyvolalo na trhu nervozitu.
O měsíc později přišel úder na Agrobanku, což byl hlavní finanční motor Motoinvestu. ČNB na ni uvalila nucenou správu. Oficiálním důvodem byly nesrovnalosti v účetnictví a neprůhledné toky peněz. Nucená správa znamenala, že Tykač a jeho lidé ztratili nad bankou ze dne na den kontrolu. Přišli o svůj hlavní zdroj peněz. Poté Agrobanka (tedy motor Motoinvestu) přišla o bankovní licenci a Motoinvest se stal pro legální byznys v ČR toxický.
Ale teď k tomu milému propojení s politikou. Manželka Václava Klause Livia zasedala s Tykačem v dozorčí radě akciové společnosti ZVVZ Milevsko. Výhodnou půjčku od Motoinvestu dostala KDU-ČSL, přičemž ve vedení Plzeňské banky (v portfoliu Motoinvestu) seděl člen celostátního výboru lidovců Petr Rybář. Jsme velmi přátelská země jedoucí na principu kamarádi sobě.
Motoinvest figuruje i u prvního pádu Klausovy vlády roku 1997, kde média donesla informace o černých kontech ODS. A také financování ODA. Motoinvest cpal peníze i do ČSSD. Za to (tedy za to, snad pro svou odbornost, ale kdo ví) se stal poradcem ministra financí za socany právě Pavel Tykač. A to za vlády Miloše Zemana (který později privatizace bank a předání do zahraničních rukou rozjel).
Po tomto extempore (a mnoha dalších) devadesátých let následovala finální privatizace bankovního sektoru, kdy veškeré banky v držení českého státu nebo českých majitelů získali zahraniční vlastníci. Předtím ovšem musela zaúřadovat Konsolidační banka, kam se nalily všechny nesplacené a nesplatitelné dluhy soukromých bank, kde se splatily z kapes daňového poplatníka (400 až 500 miliard, na tu dobu šílené peníze). A přeživší velké české banky, už očištěné, přešly do rukou zahraničních vlastníků. Ti banky konsolidovali, stabilizovali, vyhnali z nich český divoký kapitalismus (krademe všichni, krademe všem) a nyní jim tečou ročně desítky, ne-li stovky miliard čistého zisku v dividendách.
Souvisí s tím i samotná klatá privatizace průmyslu v devadesátkách, kdy tyto soukromé „banky“ naplněné různými Tykači, rozpůjčovávaly peníze na základě jak politické objednávky, tak i na bázi kamarádšoftů a malých domů.
A velké banky v držení státu? Ne, ty se nedržely stranou. Šlo o to, že stát tyto banky používal jako dojnou krávu na financování privatizace. Vláda tehdy chtěla, aby obří státní podniky (fabriky, hutě, doly) přešly do rukou českých manažerů. Jenže ti neměli žádný kapitál. Stát proto vytvářel tlak vůči státním bankám: „Půjčte jim ty miliardy na nákup těch fabrik.“
Takže kupříkladu banka věděla, že privatizátor nemá šanci půjčku splatit, protože fabrika je zastaralá a investice do ní by tedy byly obrovské. Ale protože v dozorčí radě banky seděli politici nebo lidé provázaní s vládními stranami, banka úvěr schválit musela. Bylo to politické zadání. Takhle jsme si tady žili. S blbou náladou.
Kradlo se všude, kradlo se všem. Největší obětí kupodivu nebyl drobný střadatel s kuponovou knížkou, ale jeho děti, naše doba.
Protože právě tohle zhasnutí v devadesátkách, tohle bezvládí, případně vláda kamarádů, kteří si půjčovali s naprostou nezodpovědností a s posvěcením politiků, vedla k tomu, že jsme kolonie. Že jsme montovna. Že jsme jen nic unášené proudem světových dějin.
Ač teď Václav Klaus mluví rozumně a i já si jej často poslechnu s velkou radostí, to on osobně stál za tím, že do devadesátých let jsme vklouzli ze socialismu do kapitalismu bez vizí, bez cíle, ale s děsivou touhou zbohatnout. Václav Klaus a jeho političtí souputníci jsou tím vinni. To jejich rozhodnutím jsme montovna, subdodavatelská kolonie.
A jen tak na okraj, Pavel Tykač je dlouholetým podporovatelem Institutu Václava Klause. Něco jako když (privatizační troškař) Zdeněk Bakala donedávna platil provoz Knihovny Václava Havla.


(12 votes, average: 4,33 out of 5)
Nebylo to náhodou „Drobní akcionáři, plačte“? To „plaťte“ ani nedává smysl. Je fakt, že dneska musím i já s Klauzem souhlasit, ale tenkrát se moc dobře nepředvedl, mírně řečeno. Historii zbývá určit, do jaké míry to byl úmysl a do jaké míry určitá naivita, kterou tehdy měli všichni.
Bylo to všechno dohromady – naivita, touha nahrabat si a přesvědčení, že to díky čemu si můžu nahrabat je jediný způsob, jak spasit všechny ostatní. A také domněnka (v kapitalismu velice častá) že když si můžu nahrabat já, mohou všichni (pokud jsou tak inteligentní jako já). Klaus tedy nebyl jediný, jen měl větší příležitost, jinak je takových všude plno. Klaus možná sem tam řekl něco rozumného, ale většinou s ním souhlasit nejde. A když sem tam něco rozumného řekl, tak jeho politika pak byla opačná k tomu výjimečnému rozumnému prohlášení.
po státním převratu po hadráku se z naši poměrně slušně hospodařící země stala zadlužená, vykradená a rozprodaná montovna, drátovna, otrokovna, žumpa Ojropy a odpadní jáma kam KOZA neboli kolektivní západ hází vše co se nehodí, nejdřív spotřební humus, pak komunální odpad a nově k nám chce posílat i kriminálníky z gumových člunů kterých se KOZA potřebuje zbavit, po výstavbě nepotřebné rychlodráhy budeme navíc průjezdna kam budou cestující ze západu na jih házet odpadky z oken, dobře nám tak, po hadráku jsme se chovali jak laciná blbá prostitutka co dává zadarmo každému na potkání, tak se nedivme že s námi západ tak jedná
„Do země se pustil kapitalismus, svoboda a značná divokost v tom, jak kapitalismus i svobodu chápat.“ — do které, pane Chábe? Do československa, potažmo ČR rozhodně kapitalismus rozhodně nikdo nepustil:
– zbavili jsme se zlatých rezerv centrální banky a přešli na čistý papír bez vlastní hodnoty
– práci jsme masivně zdanili více než 50% agregátně
– sociální systém se nastavil do dokonale demotivační formy, v níž se makat nevyplatí, prakticky všichni, kdo pracujem, to děláme jen proto, že nám to přijde normální, ne proto, že bychom z dávek nevydojili víc.
– regulace produkce kdečeho, zákazy, omezení vlastnictví vše vedoucí ke zvýhodnění velkých ekonmických subjektů
To nebyl žádnej kapitalismus, to je prostě korporátní fašismus a že u toho Klaus o kapitalismu plkal? To proto, abychom o něj v praxi nestáli, abychom nabyli dojmu, že ten socialistickej bordel, kterej tu jeho vlády ustavili je důsledkem toho špatného kapitalismu!
Cháb má pravdu. Kapitalismus je o tom, že věci jsou soukromé, ne o tom, že jsou v nějakých rezervách centrální banky. Práci jsme zdanili, protože přestal platit kapitál a muselo se dotovat podnikání těch, kdo mají moc. Ale i to ke kapitalismu patří. Ne k tomu ideálnímu o kterém sníte, ale od toho reálného to odtrhnout nejde. Sociální systém pak je v takovém kapitalismu motivační pro privatizátory a investory. Kde jste byl na tom, že má být motivační pro to, aby si lidé spořili? A pokud se to povede, pak je v kapitalismu hlavní motivace ty úspor rozkrást. A že se reguluje? I na tom někdo vydělává. A to je také kapitalismus. Byl to jediný kapitalismus, jaký může dlouhodobě fungovat. To co označujete za kapitalismus je něco jako nebe. Slibuje se to lidem, kteří budou hodní, ale nikdy to nemůže fungovat. Taková vějička na cvoky, aby volili ty správné strany, které pak nikdy nesplní co slíbí, a proto to mohou slibovat pořád znovu. Ono to totiž ani splnit nejde.