Podle jejich skutků poznáte je

Jistě jste si všimli, že jsem se delší dobu neozval. Není to proto, že bych vás zanedbával, vážím si vaší přízně a věrnosti, ale z toho, co se děje v České republice i ve světě je mi špatně. Pomluvy, vydírání, tuny nenávisti kydané na každého, kdo má jiné, než oficiálně povolené názory. Doslova fyzická likvidace nepohodlných. A k tomu výroky komunistického agenta Bureše pronesené v OSN. „Za třicet let jsme ušli velký kus cesty“, jistě, před třiceti lety jsme vyšli z pr…. a pod vedením týchž soudruhů jsme se tam obloukem po třiceti letech vrátili. To ze všeho nejvíce připomíná výrok Vasila Bilaka z roku 1969 při výročí sovětské okupace, „ještě před rokem jsme stáli na hraně propasti a od té doby jsme učinili rozhodný krok vpřed“.

Teď však na smutné aktuální téma. Vážím si Karla Gotta, nejenom pro jeho hlas, ale také pro osobní vzpomínky na jeho podporu volební kampaně naší strany v roce 1990. Společnými historkami Vás však nehodlám unavovat, neboť těch je nyní plný net.

Avšak mediální povyk kolem jeho smrti a invaze mrchožroutů je podle mého názoru znevažováním jeho památky a všeho dobrého co nám všem přinesl. Každý národ má své vynikající představitele ve vědě, kultuře a mnohdy jsou to takové osobnosti, které překonají hranice svého národa a dokáží ve svém oboru změnit celý svět. Zaslouží si povýšení do šlechtického stavu v případě konstituční monarchie, nejvyšší státní vyznamenání v případě republiky. Například jako bylo povýšení členů Beatles do šlechtického stavu nebo řád Čestné legie pro Alaina Delona. Ale státní pohřeb? Komu, ale především za jakým účelem a z jakých důvodů se tento nápad zrodil v hlavě? Aby byl vzápětí trapně opravován na pohřeb se státními poctami.

Slušnost, takt, prostě žádná kladná lidská vlastnost nedokáže zabránit Burešovi, tomuto vulgárnímu populistovi, přiživit se na národní ikoně. Ten využije pro to, aby se zavděčil davu, jakékoliv příležitosti. Zapomněli jste už na jeho slib, že nechá postavit olympijské vítězce Sáblíkové ledový ovál a desítky sportovních hal pro všechny ostatní sporty? A další a další sliby. Nyní má další možnost, jak se zviditelnit a zavděčit. „Vystrojíme státní pohřeb se vší parádou, při pohřební řeči se lámanou češtinou pochlubíme, co všechno jsme pro cizí národ udělali a procenta se do volebních průzkumů budou jenom hrnout. Vždyť to osloví přesně tu skupinu, která dostane od ledna přidáno devět stovek“, tak bezpochyby uvažuje předseda vlády a jeho PR team. Abychom mu ale nekřivdili rozhodně to není první parazit v našich dějinách. Pro osvěžení paměti, Gusta Fučíková, údajná vdova po komunistickém hrdinovi Julkovi Fučíkovi, byla nazývána nejúspěšnějším upírem v dějinách a to proto, že dokázala z jedné mrtvoly žít celý život a vybudovat si na ní kariéru na samém vrcholu komunistického aparátu.

Bureš k rozumu sám od sebe nepřijde. Pokud mu to lidé nedají jasně najevo tím, že ho nezvolí, tak se můžeme dožít i toho, že vystrojí státní pohřeb Michalu Davidovi (také oblíbený u mnohých Burešových voličů) anebo Jágrovi (Jaromírovi se omlouvám, ale snad by se nechtěl dožít toho, jak jej komunista Bureš vláčí po Kladně na lafetě Panduru).

Lidé si na dlouho zapamatují den smrti Karla Gotta, ale nebude to tak dlouho trvat a nebudou si vůbec schopni vzpomenout, kdože to byl v té době předsedou vlády České republiky. A tady se jistě hodí připomenout výrok Karla Gotta z doby, kdy se dostal do sporu s komunistickou mocí. Tehdejší prezident a generální tajemník KSČ Gustav Husák jej nechtěl pustit domů po sérii koncertů v německy mluvících zemích. Gott mu vzkázal, já tady klidně zůstanu, prezidentů ještě bude, ale Gott je jenom jeden. A Husák kapituloval.

Národ truchlí a šíleně, tak zní unisono hlas na sociálních sítích. Truchlení to by našemu národu šlo, ale postavit se za někoho za jeho života, k tomu odvahu a morálku národ nikdy nesebral. Po kolika nejlepších ze svého středu tentýž národ plival za jejich života anebo je dohnal k smrti, a to jenom z uměleckého světa. Jenom namátkou pro ty, kdo by si nechtěli vzpomenout, Ema Destinová, Vlasta Burian, Oldřich Nový, Marta Kubišová. A celé zástupy dalších vynikajících osobností a hrdinů, třeba letců, kteří skončili na desítky let v nejtěžších žalářích jenom proto, že bojovali s nacisty na „špatné straně“ Evropy.

P. S. Malá poznámka na závěr. Ústy dětí často mluví bůh, a proto by se jim mělo naslouchat. Moje děti se se zcela oprávněně podivují nad tím, jak je možné, že vdova odjede někam do zahraničí několik hodin poté, co její manžel a otec jejích děti zemře. Doslova, když ještě jeho tělo ani nevychladlo. Po létech musím uznat, že i taková Dáša Veškrnová, provdaná Havlová měla alespoň tolik smyslu pro realitu, že tu komedii sehrála až do konce.

Autor: Miroslav Sládek