24.4.2013
Redakce
0
Kategorie: Historie

Pavel Wonka – zemřel jako politický vězeň bolševiků 24.4.1988

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 24/04/2013

Pavel Wonka se stal před čtvrt stoletím posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Tento “advokát chudých” zemřel 24. dubna 1988 v pouhých 35 letech za dosud nevyjasněných okolností ve věznici v Hradci Králové, rodina se o jeho smrti dozvěděla teprve o dva dny později. Po listopadu 1989 byl Wonka jako symbol odporu proti policejnímu a justičnímu násilí rehabilitován.  “Byla to určitě poslední velká oběť v komunistickém Československu. Vypovídá to o tom, jak se v tehdejším Československu zacházelo s ‘odpůrci režimu’,” řekl jednou historik Tomáš Bursík. “

 

[ad#hornisiroka]

 

SVĚDECTVÍ NEZNÁMÉHO SPOLUVĚZNĚ

 

Chci podat svědectví o Pavlu Wonkovi, který zemřel v roce 1988 ve vazbě v Hradci Králové. Seděl jsem vedle něho na cele a současně se mnou tam byl i V. K., jehož případ byl také vykonstruován. Slíbili jsme si, že musíme podat svědectví o Pavlu Wonkovi, na něhož nelze zapomenout. Hovořil jsem i s Jiřím Wonkou, bratrem, a jsem rozhořčen lží a špínou, kterou na něj našlapal bývalý totalitní režim, a moje svědectví bude sloužit k jeho očištění. Někteří svědci asi odpadli, nechtějí vypovídat a bojí se, ale já jsem ochoten, nemám strach ani ženu a děti. A svědectví bych chtěl podat i za cenu svého života. Dosvědčím, že Pavel Wonka byl ve vazbě v Hradci Králové mučen a ubit k smrti. Používalo se velmi rafinovaných metod, které nezanechaly stopy. Nebyla to embolie, ale vražda. Žádná mrtvička, žádný výpadek Pavla Wonky. Šlo o výpadek příslušníků Sboru nápravné výchovy (SNV) a totalitního režimu. Nebyl sám, kterého ubili k smrti, mnohým píchali injekce, mučili např. ing. Dobnera., který z toho nakonec skončil v blázinci. Zažil jsem ve věznici v Trenčíně na sobě mučení elektrickými šoky, kde dělali takové pokusy jako na zvířatech, pro příslušníky SNV jsme nebyli lidmi.

 

Pavel Wonka byl na cele vedle mě, oddělovala nás od něho pouze 16 cm zeď, ale oknem se bylo možno domluvit. Pavel Wonka vyhlásil hladovku, ale doktoři ji vůbec nebrali na vědomí. Stále byla k němu na celu strkána strava, ačkoliv byla praxe, že vězeň, který vyhlásí hladovku, je izolován a je mu věnována zvýšená lékařská péče. Ale u Pavla Wonky to tak nebylo, byl se dvěma Romy, Absolonem a Balášem. Byla to velice dobře promyšlená vražda.

 

Dále chci uvést, jestli jsem byl svědkem, že byl bit, tak uvádím, že Pavel Wonka byl mučen a bit. Například jsem byl svědkem toho, že když mě vyvedli z cely ven na zubní prohlídku, viděl jsem na chodbě vodu, byl slyšet nářek, jak ho bijí, nikdo nesměl ven. Vyvedli ho z cely, vysvlékli do naha a pověsili ho za ruce na mříže na katr, byl vyzdvihnutý, že měl chodidla 10 cm nad zemí a byl poléván hadičkou. Ve vědru měli připraveno pět pendreků a k nim se připojilo pět příslušníků SNV a řezali ho tak dlouho, až už nemohl křičet a jen sípal a my jsme to museli poslouchat. Vše bylo velmi dobře slyšet. Takže vězňové, kteří byli nablízku, vše velmi dobře slyšeli. Mohl by k tomu mnohem více říci chodbař, který vyměňoval prádlo atd.

 

Potom vím, že Pavel Wonka nemohl řádně chodit a míval v těle i červy a o tom věděli i lékaři, brali ho na prohlídky, ale ty byly takové, jakoby byl Pavel zdráv. Jakoby se nic nedělo. Pavel Wonka se pořád bral jako zcela zdravý, i když jsme ho den před smrtí přinesli na ošetřovnu.

 

Když ho zase mučili, domluvil jsem se se spoluvězněm, že si rozbiji hlavu, abych se dostal na chodbu a mohl podat svědectví o zvěrstvech rudých gestapáků, co tam s Pavlem dělají. Simuloval jsem nevolnost, upadl o topení a rozrazil si hlavu. Bylo to zrovna po tom křiku, co Pavla domlátili. Přiběhli a otevřeli celu, měl jsem zakrvácenou hlavua odvedli mě na chodbu a zde jsem viděl něco příšerného. Naposledy jsem měl možnost vidět Pavla Wonku, byl pověšený nahý na katru a nejevil známky života. Buď omdlel bolestí, nebo byl již mrtvý, ale při vědomí nebyl. Proto když jsem se vrátil od doktora, informoval jsem se, co je s Pavlem. Ležel na cele v bezvědomí a je ošetřován Romy.

 

Pavlu Wonkovi byla odebírána krev i moč, takže doktoři věděli, že se v něm tvoří aceton a je jasné, když člověk drží hladovku více než pět dní, je z něho cítit aceton. Bylo to z Pavla cítit i na dálku a my vězni a kamarádi jsme to z něho cítili, natož nějaký pan doktor. Pan doktor se tvářil a dělal tak, že Pavel Wonka hladovku nedrží. Vše bylo řízeno estébákama, a natolik promyšleno, že k tomu byli použiti i Romové, kteří mu jedli jídlo. Dělalo se to záměrně a byla to naplánovaná vražda.

 

Opakuji to znovu, že to byla vražda. Chci podat toto svědectví a očistit jeho jméno od té špíny, kterou na něj totalitní režim nakydal a našlapává dál. Měl hodně přátel, nemyslím jen z okruhu Vrchlabí, kde vyrůstal a žil se svoji matkou, ale i jinde.

 

Jméno Pavel Wonka se stalo symbolem a oblétlo celý svět. Chtěl bych, aby jeho jméno obcházelo očištěné a v pravdě. To, co na něm prováděli policajti, ta struktura, co tady byla, ten režim, tito byli vykonavatelé této úkladné vraždy. Stále tam pracují a jsou ve funkcích, dokonce i náčelník je stejný. Vrahové, kteří Pavla kopali, mučili a nakonec zavraždili tam stále pracují.1 Tito chtějí v našem novém režimu stále převychovávat. Svoji funkci neberou jako zaměstnání, ale jako nějakou útěchu, kde si mohou beztrestně vylít svoji zlost. Já vím, že se pravda špatně vykládá každému, kterého se týká. Jsou to vrahové, to nejsou lidé, to jsou zvířata, mně připadají jako gestapáci.

 

S Pavlem Wonkou to bylo den ode dne horší, museli jsme ho přidržovat. Nám se moc nesvěřoval, ale nadával na ně, kudy chodil, a říkal, že jediná zbraň proti nim je tužka a kus papíru. Mohu říci, že touto zbraní, kterou si vybral, uměl velice dobře zacházet. Veškeré stížnosti, které psal měly svůj účel. Dnes, když se na to dívám, po Pavlovi jsou vidět stopy i ve vězení, stížnostmi dosáhl i spravení okapů atd. Když jsem se na ně díval, vzpomněl jsem si ihned na Pavla.

 

Barbarství příslušníků SNV v Hradci Králové bylo strašné, začali Pavlovi vypínat přívod vody na celu, asi dva týdny před jeho smrtí. Na tuto skutečnost si stěžoval, křičel z okna a oznamoval, že píše stížnosti o krutosti příslušníků SNV a bude je psát tak dlouho, dokud udrží v ruce pero. Větší krutost si snad již vymyslet nemohli. Z vedlejší cely bylo slyšet, když někdo splachuje záchod, ale z cely, kde byl Pavel Wonka, to nebylo slyšet. Pouze večer jsme slyšeli, jak se otevřely dveře cely a chodbař s vědrem spláchl záchod, to byla jediná voda, kterou umírající Pavel Wonka viděl. Muselo to být strašné, ani Romové nemohli spláchnout záchod.

 

Poslední den, kdy jsem ho nesl na ošetřovnu, kde opět říkali, že Pavel Wonka je v pořádku. Nikdy mu nebyla poskytnuta řádná lékařská péče, pouze vím, že mu dávali nějaké prášky a injekce. Toto svědectví Pavel volal z okna. Mimo to nám to sdělovali i Romové. Po injekcích byl nějaký čas ochromený, že nemohl psát a volal z okna. Tyto injekce a prášky ho na nějaký čas ochromili, že se na nějaký čas odmlčel. Musel ale mnoho psát a stěžovat si, neustále nás o tom informoval.

 

Bylo to rafinovaně naplánované, snažili se ho uklidit, byl pro ně velmi nebezpečný, takových lidí se totalitní režim velmi bál. Bylo to vše tak neskutečně rafinované a zákeřné. Novodobé gestapo, ale v rudém, ho pověsilo na katr (mříže) a řezalo ho jako králíka do bezvědomí, byl pověšený 10 cm nad zemí, polévali ho hadičkou. Takto s ním bylo zacházeno od začátku. Opakuji, že to byl „Ďábelský plán“ – jak Pavla Wonku zlikvidovat. Pavel od začátku psal a psal, to se jim samozřejmě nelíbilo, pravda se jim nikdy nelíbila a líbit nebude. Jedině lež je u nich pravda, a ta se jim líbí dodnes. Pavlovou jedinou zbraní byla tužka a papír, Pavel to křičel z okna, že s touto zbraní bude bojovat do konce. Jsou to strašné vzpomínky, na tu bezmocnost, když jsem byl nedaleko od něho a nemohl pomoci. Všemožně jsme mu fandili a pomáhali a nevěřili, že by tak mohl dopadnout. Někteří vězni také bouchali na cely a křičeli, ať ho netlučou.

 

Plicní embolie byla, ale z čeho? To by se měl vyjádřit lékař, jsem pouhý laik a vím, že vše bylo způsobeno tím strašným bitím, kterým se vytvořila sraženina a způsobila embolii. Od toho řezání a kopání, které trvalo tak dlouho, dokud nezemřel. Mlátili do něj, dokud křičel jak bolestí, tak i vztekem z té bezmocnosti.

 

Za bývalého komunistického režimu se embolie vyvolala tak, že někoho povědí na katr, nad zem, kropí ho vodou, mlátí pendreky. Krev se odrazí a není zvláště v poměrech, které panovaly v hradecké věznici za náčelníka Šimka J. žádná pomoc. Pavel Wonka na vycházkách hrozně kašlal a plival krev. Toto dosvědčí desítky svědků a je neuvěřitelné, že v této věznici slouží dodnes J. Šimák a náčelník VO Mezera.

 

                                                                                                          Svědek

 

Duben 1990

 

 

 

Ediční komentář:

Anonymní svědectví Wonkova spoluvězně z dubna 1990, které bývá často citováno, zveřejňujeme v úplnosti, ačkoliv se některé informace několikrát opakují a v textu se objevují i některé nejasnosti a nesrovnalosti. Je nezbytné tento text číst kriticky, především jako dokument reflektování Wonkovy osobnosti v prostředí hradecké věznice. Kvůli neurovnanosti pisatelových idejí a k nedodržení jakékoliv osnovy, se řada informací zde podaných dá jen těžko brát jako skutečné bezprostřední (očité) svědectví; navíc zde jistě sehrál i delší časový odstup od těchto událostí. V kritické interpretaci by bylo možné je vnímat jako kompilát vlastních zkušeností a později získaných informací.

 

Tolik citace dobových reálií roku 1988, tedy údajně mírumilovného socialistického období, kdy se již žádná zvěrstva jako v 50. letech neděla. A toto je co, komouši?

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky