OSN nepravdivě informuje o “extrémní chudobě” ve Spojených státech

Je OSN skupinou lidí dobré vůle, kteří společně usilují o mír, spravedlnost a hospodářský růst ve světě? Nebo je to skupina odpůrců svobody a kapitalismu, která se vůči USA vymezuje svou neinformovaností, či zaujatostí, či obojím? Napovědět vám může “Zpráva zvláštního zpravodaje o extrémní chudobě a lidských právech ve Spojených státech amerických” nedávno publikovaná tzv. Radou pro lidská práva OSN.

Ano, je to ta samá Rada pro lidská práva OSN, ze které USA právě vystupují. Je to rovněž ta samá rada, která má mezi sebou členy, jako Čína, Kuba, Pákistán, Saudská Arábie a Venezuela, jejichž velvyslanci při OSN jsou přesvědčeni, že svoje zdejší působení nejlépe využijí ke kritice stavu hospodářství a lidských práv v USA.

Zpráva OSN vznikla na základě dvoutýdenní “návštěvy” (1. až 15. 12. 2017) Angličana Philipa Alstona, jmenovaného “zvláštním zpravodajem”. Poté, co byla zpráva v květnu 2018 zveřejněna, přitáhla daleko více pozornosti, neboť 12. června obdržela americká velvyslankyně při OSN Nikki Haley dopis od skupiny amerických kongresmanů vedené Berniem Sandersem a Elizabeth Warren vyjadřující údajně “hluboké znepokojení” nad obsahem zprávy. Tento dopis pak 21. června vyprovokoval Haley k ostré reakci.

Možná je vám známo, že OSN má vlastní definici “extrémní chudoby”, což je “živobytí za méně než 1,90 USD na osobu a den”. Příjem 1,9 USD na den znamená roční příjem těsně pod 700 USD. Seznam portálu Our World in Data (Náš svět v datech) z března 2017 na základě dat Světové banky, obsahuje výpis zemí podle celkového počtu lidí, odsouzených k životu v podmínkách odpovídajících “extrémní chudobě”. Spojené státy (spolu s předními státy západní Evropy a stejně tak zeměmi, jako Kanada a Austrálie) nejsou v tomto seznamu vůbec uvedeny. Čili by se zdálo, že zpráva zvláštního zpravodaje OSN o “extrémní chudobě” ve Spojených státech by se vlastně dala shrnout do jedné věty typu: “Nic takové zde není.”

To je však mylná představa. Tato zpráva OSN je celá napsána s mimořádnou neinformovaností a zaujatostí. Zde je její základní metodologie:

1. Navzdory jejímu názvu, týkajícímu se “extrémní chudoby” v USA, zpráva zcela vynechává vlastní definici OSN tohoto pojmu. Místo toho tato zpráva pracuje s definicí vlády Spojených států ohledně tzv. “oficiálního indexu chudoby”. Podle tohoto indexu a na základě nejnovějších statistik zhruba 12,7 % Američanů (přibližně 41 milionů lidí) žije v “chudobě”.(Zpráva, § 16: “Podle oficiálního indexu chudoby žilo v roce 2016 v chudobě 12,7 % Američanů”.) Zpráva OSN však nikde nezmiňuje skutečnost, že “oficiální index chudoby” USA je přibližně ve výši 7 000 USD ročně na osobu, tedy desetkrát víc, než je hodnota “extrémní chudoby” podle definice OSN.
2. Poté, co se ve zprávě objevilo těchto 12,7 %, začala zpráva vzápětí pracovat s pojmem “extrémní chudoba” (Zpráva, § 17: “Přetrvávání extrémní chudoby je politické rozhodnutí mocenské garnitury. Kdyby nechyběla politická vůle, dala by se extrémní chudoba snadno vymýtit.”), aniž by se obtěžovala vysvětlit, že tento termín má úplně jinou definici, než oficiální index chudoby USA. Nic ve zprávě OSN se ani nepokouší naznačit, že v USA existuje něco, co vzdáleně připomíná “extrémní chudobu” podle definice OSN.Zpráva OSN pak systematicky vylučuje z úvahy a zcela vynechává jakoukoli kvantitativní diskusi o více než 1,2 bilionu USD peněžních a věcných dávek (dávky v naturáliích) ročně osobám s nízkými příjmy ve Spojených státech, z nichž téměř všichni jsou také vyloučeni ze svévolně definovaného “příjmu”, když USA určují, kdo žije v “chudobě“. Tato roční redistribuce – v různých programech, od přímých sociálních příspěvků přes daňový bonus, potravinové poukázky, až po příspěvky na školní obědy, stipendia, na veřejné sociální bydlení, na zdravotní pojištění, na právní služby a podobně – může činit až 30 000 USD pro každého jednotlivce považovaného podle americké oficiální míry chudoby za “chudého”.[1]
3. Jinými slovy, USA rozdělují svým obyvatelům s nízkými příjmy zdroje, které nejsou započítány a které jsou 40krát vyšší než příjem oficiálně považovaný OSN za “extrémní chudobu”. Místo uznání obrovských částek a mimořádné velkorysosti amerických daňových poplatníků vůči nízkopříjmovým skupinám, zpráva tyto rozdíly bagatelizuje jako “mizerný stav současného sociálního zabezpečení”. (Zpráva, § 29)

Kdyby si pan Alston dal alespoň tu nejmenší práci a ověřil si pro svou zprávu fakta, rychle by zjistil, že obrovské přerozdělování peněz a věcných dávek osobám s nízkými příjmy v USA jsou v téměř každém případě dostačující, aby měly prostředky nad rámec takzvaného “oficiálního indexu chudoby”. Například ze studie Johna Earlyho z Institutu Cato z dubna 2018 vyplývá, že započítání ročních redistribucí ve výši 1,2 bilionu USD do příjmu jejich příjemců by snížilo oficiální úroveň chudoby v USA z 12,7 % až na 2 %. Zbylá 2 % by byli lidé, kteří z nějakého důvodu nečerpali dávky.

Zaujatost a neinformovanost této zprávy, se však neomezuje pouze na systematické mlžení ohledně indexu “extrémní chudoby” a počtu osob jí dotčených. Poté, co zpráva křivě obvinila USA z výskytu “extrémní chudoby” mezi obyvatelstvem, tak se náhle přestala ekonomickou stránkou zabývat, a začala odsuzovat Spojené státy všeobecně – od soudnictví, přes příjmovou nerovnost až po údajný rasismus. Např. k poslednímu tématu “rasismu”, poznamenal pan Alston na základě své dvoutýdenní návštěvy toto (Zpráva, § 14):

“V představách o chudobě jsou rasové stereotypy na denním pořádku. Chudoba se automaticky předpokládá u osob tmavé pleti, ať už jde o Afroameričany, nebo o hispánské ‘přistěhovalce’.”

Všimněte si této pasivní formulace “chudoba se automaticky předpokládá u osob tmavé pleti”. Avšak kým? Prováděl snad Alston nějaký průzkum? S největší pravděpodobností Alston vznáší svá obvinění pouze na základě vlastních předsudků, aniž by se obtěžoval doložit, kdo že takto o osobách tmavé pleti uvažuje.

Pokud jde o účinnost programů proti chudobě v USA, zpráva OSN přijímá všudypřítomnou podvodnou konvenci nezahrnutí vládních výdajů, když chce nastínit vysokou míru chudoby, aby je vzápětí zahrnula, když chce tvrdit, že výdaje jsou účinné.

Pro případ, že nevíte, jak takováto dezinformace funguje, tak zde je vysvětlení:

Většina, respektive téměř nikdo netuší, že kdykoliv naše vláda měří chudobu, tak systematicky vylučuje mnoho faktorů z definice “příjmu”, aby uměle udržovala ukazatel chudoby na vysoké úrovni. Téměř všechny vládní dávky a dotace jsou vynechány, včetně věcí v podstatě nerozlišitelných od hotovosti, jako jsou např. potravinové poukázky, daňový zápočet (EITC, Earned Income Tax Credit) a stipendia. Dále jsou vyňaty nepravidelné příjmy. Pokud tedy budete pobírat důchod pravidelně, pak je započítán, jako “příjem”, ovšem pokud jej budete brát nepravidelně, tak už to “příjem” není. Brzy si tak uvědomíte, že je to totální podvod s cílem podvodně zkreslovat počty lidí žijících v chudobě, a tak obhajovat další a další výdaje na řešení tohoto zdánlivě všudypřítomného problému.

Konvence nezahrnovat vynakládání vládních prostředků při měření “příjmů” za účelem určení stavu chudoby jednotlivců, ale vystavuje zastánce většího vynaložení vládních výdajů kritice, že roční vládní výdaje překračující bilion USD jsou naprosto neúčinné při snižování chudoby, tak jak je nyní měřena. Takto mohou agitátoři jako je Alston tvrdit, že “daňový zápočet (EITC) snižuje počet lidí v chudobě o 6 milionů” nebo o nějaké podobné číslo, ale nikdy neuvedou, že se jedná o snížení, ke kterému by došlo, kdyby se EITC počítalo; ale ve skutečnosti se nepočítá.

Jinými slovy se rozhodli nezapočítávat faktory, jako daňový zápočet a potravinové poukázky, když potřebují doložit vysoké počty lidí žijících v chudobě, a poté je zase započítávají, když chtějí doložit, že programy na snížení chudoby fungují. Zkrátka mění sem a tam, podle toho, jak se jim to hodí.

Ze zprávy, § 41:

“Tzv. Doplňkový program výživové pomoci (Supplemental Nutrition Assistance Program, SNAP) za rok 2015 udržel 3,8 milionů dětí mimo chudobu a za rok 2016 daňový zápočet a daňový odpočet na dítě zvýšily tento počet na 4,7 milionů.”

Ve skutečnosti zdroj citovaný Alstonem jasně říká, že SNAP (potravinové poukázky), daňový zápočet a odpočet na dítě nikoho mimo chudobu, dle oficiálního indexu chudoby USA nedrží, jelikož tyto benefity nejsou do tohoto indexu započítávány. Alston se nejspíš domnívá, že jeho čtenáři jsou příliš neinformovaní, aby postřehli jeho reklamní trik.

Následně se Alston přesouvá ke kritice “znečištěného životního prostředí” a přichází s touto perlou:

“V Alabamě a Západní Virginii nemá veřejnost kanalizaci a vodovod. Ve většině rozvinutých zemí by člověk předpokládal, že by takové služby vláda systematicky a komplexně rozšiřovala do všech oblastí, ani jeden z těchto dvou států však nebyl schopen poskytnout údaje o velikosti tohoto problému nebo podrobnostech jakékoliv plánované reakce vlády.”

Alston, jak se zdá, vůbec netuší, že na venkově si lidé sami kopou studny a septik si zajišťují sami – i ti nejbohatší. Zrovna tak, jako v Evropě. Nikdo přece nebude kopat kanalizaci dlouhou 10 nebo 50 mil kvůli jednomu domu.

Tato až extrémní neinformovanost by se ještě dala prominout. Ne však zaujatost. Alston opakovaně útočí na Spojené státy za to, že nepřijali “řešení” moderního levicového typu na odstranění chudoby, kterou stávající biliony vládních výdajů nejsou schopny řešit, a přitom si neuvědomuje, že socialistický model, který OSN ve světě podporuje, chudobu pouze udržuje. A nikoliv pouze chudobu na úrovni USA, která je zhruba desetkrát nad úrovní chudoby ve světě, plus další prostředky, které ji udržují více než třicetkrát nad světovou úroveň, za účelem mírnit její dopady na obyvatele. Ne, OSN udržuje veškeré chudé ve světě v reálné chudobě, to je s životními náklady nižšími než 1,90 USD na den.

Vzhledem k celkové neinformovanosti ukázané v této zprávě OSN a neskrývaně lživému používání statistik chudoby způsobem, který je nestravitelný pro každého, kdo o tomto tématu něco ví, mysleli byste si, že politici v USA budou dostatečně chytří, aby takovou zprávu ignorovali. Jak však již bylo zmíněno, dopis z 12. června, podepsaný asi 20 demokratickými členy Kongresu vedenými senátory Sandersem a Warrenovou, se pozastavuje nad některými zcela přehnanými obviněními ve zprávě OSN, jako by snad měly nějaký vztah k reálnému světu:

“Konkrétně zpráva uvádí: ‘V bohaté zemi, jako jsou Spojené státy, je přetrvávající extrémní chudoba politickým kalkulem, který učinili lidé u moci.’ … Věříme, že masivní úroveň strádání nastíněná ve zprávě – stejně jako nesmírné utrpení způsobené chudobou – jsou urážkou nezcizitelných práv na život, svobodu a úsilí o štěstí. Úžasný rozsah chudoby jak je nastíněný v této zprávě, je důvodem toho, že jsou tato práva v USA pro miliony lidí iluzorní.”

Reakce Haley zněla: “Je zcela absurdní, aby se OSN zabývala chudobou v Americe. Děkuji.”

“Je zcela absurdní, aby se OSN zabývala chudobou v Americe.” – Nikki Haley, velvyslankyně Spojených států amerických při OSN (Fotografie: Eduardo Munoz Alvarez/Getty Images)

 [ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Francis Menton, překlad původního textu: The UN Fraudulently Addresses “Extreme Poverty” in the United States, překlad: Pavel Michálek

Francis Menton odešel do důchodu 31. prosince 2015 po více než 40 letech (31 let, jako společník) z advokátní kanceláře Willkie Farr & Gallagher LLP. V současné době provozuje samostatnou advokátní praxi a píše blogy pro Manhattan Contrarian.

[1] Oficiální míra chudoby 12,7 % z celkové populace USA 325 milionů obyvatel znamená 41,3 milionů lidí žijících “v chudobě”. Částka 1.2 bilionu USD (částka ročních redistribucí) vydělená 41,3 milionu příjemců rovná se přibližně 29 000 USD na osobu žijící v chudobě. Zmínku o částce 1,2 bilionu USD lze nalézt ve studii Johna F. Earlyho z Cato Institute, ale je k dispozici také z mnoha dalších zdrojů.