Pře
7.7.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie21 přečtení

Opravdu neznáme muslimy?

Sdílejte článek:

PERGILL 

EUrosoudruzi, multikulturalisté a aktivisté různého pochybného druhu blekotají o tom, že obyvatelé Česka protestují proti islamizaci země a přitom vůbec muslimy neznají.

 [ad#textova1]

Kořeny historie

Čeští vojáci se účastnili, spolu s dalšími obyvateli středoevropského prostoru, několika křížových výprav.
Autor Zlaté buly Sicilské (1212) byl císařem soustátí, které vedlo s muslimy války. Přitom právě tento dokument nás do onoho soustátí zařadil. Uvedené války, byť se neodehrávaly na území našeho království, odebíraly vojáky, alespoň dobrovolníky, po celé generace. K přerušení tohoto procesu došlo částečně za Karla IV., nicméně jeho syn Zikmund opět po celou dobu svého panování v Uhrách válčil s islámskými vojsky.

.
Karel IV. ovšem ve svém návrhu zemského zákoníku Maiestas Carolina, z let 1350-51 řešil problematiku muslimů, a to takovým způsobem, že tolerováni byli jen obchodníci a diplomaté, pohybující se po definovaných trasách. Pro muslimy platil jak zákaz usazování se na území státu, tak i získávat konvertity. Pro domácí obyvatele platila kriminalizace při napomáhání muslimům v těchto aktivitách, a to pod ztrátou hrdla. Takže pokud by platil tento zákoník ještě dnes, bylo by možné nevládkáře, napomáhající islamizaci a ilegálním muslimským imigrantům, trestat smrtí.
.
Po přerušení, daném husitskými válkami a vládou Jiřího z Poděbrad (jehož panství sahalo jen na hranice Moravy) jsme se s nástupem Jagelonců opět stali členy s islámem bojujícího soustátí, což vyvrcholilo pro nás katastrofální smrtí Ludvíka Jagelonského při útěku z prohrané bitvy u Moháče (vymření této pozitivně působící dynastie a přechod vlády do rukou Habsburků). Habsburkové bojovali s muslimy dále, se střídavými úspěchy i neúspěchy, včetně dvojího obléhání Vídně (1529 a 1683), přičemž obě ofenzívy muslimů do středoevropského prostoru vedly na našem území ke drancování Moravy, na jejímž jihovýchodě byla řada sídel zničena a jejich obyvatelé dílem vyvražděni, dílem odvlečeni do otroctví.
Rakouské (a později Rakousko-Uherské) soustátí pak bojovalo, mimo jiné i za použití českých vojáků, s muslimy až do dobytí Bosny a Hercegoviny 1878 (jehož se opět významně účastnili čeští vojáci), kdy jsme se ovšem následkem toho stali obyvateli soustátí, na jehož území žili i muslimové.
.
Negativní zkušenosti s muslimy jsme získali i v souvislosti se druhou světovou válkou, kdy muslimové z Jugoslávie byli význačnými spojenci nacistů.
.
Po roce 1948 jsme byli opět obyvateli vojenského bloku, na jehož území žilo i muslimské obyvatelstvo. Navíc v létech 1948 – 1989 byla provozována „rozvojová pomoc“, která se týkala mimo jiné i islámských států.
.
Řada našich občanů byla v těchto státech v rámci „rozvojové pomoci“ na akcích, kdy tam byly stavěny průmyslové a jiné komplexy a školen jejich personál, včetně toho, že na delších pobytech měli českoslovenští odborníci s sebou rodiny (z jedné takové byla jedna z mých spolužaček na ZŠ).
V rámci téže pomoci u nás studovala (nebo se vyučila / zapracovala) řada obyvatel islámských zemí (několik jsme jich měli v ročníku na vysoké škole), pochopitelně, bohatší (a jednoznačně negativní) zkušenosti s nimi měli ti kolegové, co s nimi bydleli na kolejích.
.
Už před rokem 1989 a po něm daleko více, dojížděli někteří naši odborníci do zahraničí (včetně islámského), na ryze komerční bázi, a opět zde žili dlouhé měsíce či léta a dobře poznali tyto státy i jejich obyvatele a jejich zkušenosti, presentované na různých přednáškách a besedách, byly prakticky jednoznačně negativní.
.
Navíc jsme se postupně přičleňovali po roce 1989 k EU, což bylo mj. spojeno se zkušenostmi s muslimy, žijícími na jejím území.
.
Jinými slovy, soudruzi nechutně a odporně lžou, protože historické zkušenosti s muslimy máme dlouhodobé, sahající až k základům našeho státu.

Další problém

Lidé se od zvířat liší tím, že mají velice rozvinutou druhou signální soustavu. Nemusejí tedy některé věci zažívat na vlastní kůži, ale stačí jim se o nich dozvědět.

.
Už z roku 1593 pochází spis, který rozebírá Korán a islámské učení vůbec z pera Václava Budovce z Budova „Antialkoran“.
.
v 19. století i na počátku 20. století byly velice populární práce různých cestovatelů do islámských zemí. Pokud bychom sáhli jen po cestopisech do „svaté země“, okupované muslimy od přelomu prvního a druhého tisíciletí, tak bylo těchto zpráv daleko více, v tom 19. století se objevují zprávy i o jiných státech s muslimským obyvatelstvem.
.
První významný překlad Koránu vyšel v roce 1938 (Nykl) a asi nejvýznamnější je překlad Hrbkův z roku 1972, který vyšel v edici „Živá díla minulosti“ a byl opakovaně znovu vydáván i po roce 2000 (bylo možné ho vídat v Levných knihách). Další překlady Koránu do češtiny mají již vysloveně propagandistický charakter a často vynechávají nebo mlží některé pro civilizovaného člověka nepřijatelné pasáže. Navíc je Hrbkův překlad doplněn bohatým poznámkovým aparátem, popisujícím život Mohameda a jeho následovníků, který je rovněž velice cenným zdrojem informací o islámu. Tento překlad rovněž časově předchází současné konflikty naší civilizace s islámem, a tudíž nemůže být dáván do souvislosti s nějakou zaujatostí, vyvolanou tímto konfliktem.
.
Pro vysokoškolskou výuku a politická školení byly u nás k dispozici před rokem 1989 učebnice sovětského vědeckého ateismu, v nichž byly rovněž kapitoly o islámu (byť u nás zpravidla při výuce vynechávané).
.
Po roce 1989, a zejména spolu s rozvojem internetu, se objevily překlady dalších islámských dokumentů, hadithů, soudních spisů, islámem kanonizovaných životopisů Mohameda apod., které obraz islámu mohou jednoznačně doplnit a rozšířit.
.
Veškeré tyto materiály v podstatě lze využít k vytváření reálného obrazu islámu, který, zcela pochopitelně a zákonitě, nemá naprosto nic společného s bludy a bláboly, hlásanými jak multikulturními fašistoidy, tak i islámistickými propagandisty.
.
Použití druhé signální soustavy zcela jednoznačně postačuje k tomu, aby si náš člověk, vzhledem k bohatství materiálů na toto téma, existujících v češtině, vytvořil reálný obraz této agresívní ideologie, schovávající se pod pláštíkem náboženství.
.
Zcela jistě vše akcentuje i kontakt s obyvateli bývalé Jugoslávie, s nimiž máme tradičně dobré kontakty
.
Takže ideologové EUropeismu a multikulturalismu, včetně nepokrytých zastánců islamizace EU, nehorázně blábolí. Kdo chtěl, ten se s islámem mohl seznámit dostatečně podrobně. Seznámili se s ním i mnozí, co o takovéto „obohacení“ naprosto nestáli. Tito lidé pak tvoří dobrý základ protiislamizačních stran, dosahujících při racionálním soustředění sil na zastoupení v parlamentu.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Autor: 
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
21 přečtení
(25 votes, average: 4,92 out of 5)

Podobné příspěvky

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.