Opice s prackou v láhvi | Pravý prostor

Do práce jezdím kolem obřího billboardu, který u výpadovky zbyl ještě z kampaně před volbami do Evropského parlamentu: obří Andrej Babiš ujišťuje, že Českou republiku uhájí, „tvrdě a nekompromisně“. No nevolte ho!

Většina obyvatel České republiky se má dobře, mnozí dokonce velmi dobře. Starší generace si ještě pamatuje, že před sametovou revolucí si nikdo neuměl ani představit, že mezi dovolenkové cíle české střední vrstvy by se mohlo zařadit Thajsko nebo Dominikánská republika. Jadran už je nuda, Španělsko žádná výjimka. Zvláštní je nemít auto, ne mít auto. Na druhou stranu vzrůstají pocity neklidu, stresu, nervozity. Roste počet lidí závislých na pilulkách na uklidnění, na spaní, na povzbuzení. Děsí nás klimatická změna a imigranti. Přibývá lidí, kteří se strachují, že jejich vnuci budou žít mezi nějakými černochy a Araby na bezvodé středoevropské poušti…

Vzrůstá poptávka po silném, otcovském vůdci, který nás povede, který nám zajistí blahobyt, který nás ochrání… Pro někoho je takovým vůdcem Tomio Okamura, pro někoho je to stále ještě Vojtěch Filip, který, i když prohrává jedny volby za druhými, dál stojí pevně v čele strany. Ale nejvíc Čechů, zhruba třetina, vidí svého vůdce v Andreji Babišovi.

Dnešní ochránce není především vojevůdce jako kdysi, dnešní vůdce je manažer. Hájí nás tím, že zlevnil dopravu pro důchodce a bojuje za nás v Bruselu.

Andrej Babiš začínal brát svoji úlohu mocnáře stále vážněji a drsněji, až to vyhnalo jeho odpůrce do ulic.
Nyní dostal novou a nečekanou příležitost, jak se ukázat se v roli silného vůdce. „Žádné zákony jsem neporušil, žádné dotace se vracet nebudou!“ – ve sněmovně jeho projev tohoto obsahu zabral tři čtvrtě hodiny.

Na to, jak zmanipulovat voliče, má Andrej Babiš poradce, nejlepší z těch, jací se dají na současném trhu s poradci koupit. Ale na to, jak reagovat na obvinění z Bruselu ze střetu zájmů, dobré poradce nemá. Jeho reakce připomíná můru chycenou mezi okny. Lítá sem tam; nejdřív pouští hrůzu – „Je to útok na Českou republiku!“ (stát, to jsem já!). Když na nás někdo zaútočí, jest nám bránit se protiútokem. Jak se dělá protiútok proti Evropské komisi? Nasadíme naše stále lepší a stále početnější vojenské zálohy? Pak si pan premiér uvědomí, že na bruselské byrokracii si nic nevyvzdoruje, a celkově zmírní. Ale stejně zmatená je jeho reakce na domácí politické půdě. Z aureoly silného vůdce mu už hodně ubylo.

Pan premiér je na tom jako ta opice s prackou v láhvi: buď bude muset pustit ořech, anebo pracku z láhve nevyndá.