Odpověď na nařízení o minimální mzdě

Handrkovat se s různými agresionisty o tom, jestli zvýšení minimální mzdy zvýší nebo nezvýší nezaměstnanost, je o ničem. Znamená to přijmout jejich téma a diskutovat o jejich tématu a to pro nás už předem znamená porážku. Budou šermovat statistikami a na základě empirie budou tvrdit, že přes zvýšení minimální mzdy při hospodářském růstu nezaměstnanost nerostla.

Řešení je neřešit detaily co se týče účinků nařízení o minimální mzdě, ale sáhnout jim na jejich nedotknutelnou posvátnou krávu – stát – a ptát se, kde se vzalo právo státu provádět agresi proti svobodnému trhu v záležitosti minimální mzdy. Kdopak toto právo na stát delegoval? Odpověď je: nikdo toto právo na stát nedelegoval, protože nikdo tímto právem z pozice moci pod pohrůžkou použití sankce diktovat ostatním lidem ceny nedisponuje a proto toto neexistující právo na stát nemohl delegovat. Stát tedy nemá právo určovat nějakou minimální mzdu a pokud to dělá, jedná se o bezpráví. Tj. nelze vůbec uvažovat o nějakém „právním státu“, či o „vládě práva“.

Lidem zvýšení minimální mzdy nepomůže. To, co tvoří výši mzdy, není uzákoněná výše minimální mzdy, ale to, jaká je produktivita. A produktivitu můžeme zvýšit investicemi do výroby. Čili nechat lidem jejich peníze. Aby peníze byly investovány podle rozhodnutí lidí, kterým tyto peníze patří, nikoli podle rozhodnutí vlády. (Friedman: Nikdo neutrácí cizí peníze tak opatrně, jako svoje vlastní.)

Stále zůstaneme „chudými příbuznými“ bohatších zemí, když bude stát brát lidem jejich peníze. Jestli chceme dohánět bohatší země, potřebujeme mít svobodnější ekonomiku. Svobodnější, než jakou mají ty bohatší země.

Nižší daně budou znamenat větší soukromé investice do výroby. Vyšší investice budou znamenat vyšší produktivitu. Vyšší produktivita bude znamenat vyšší mzdy.

Chcete, aby mzdy rostly? Zvolte nízké daně místo vysokých dotací.