Nepodléhejme bicyklismu. Kolo se změnilo v modlu agresivní ideologie

Do poslanecké sněmovny zamířil návrh, aby při předjíždění cyklistů byla dodržována minimální vzdálenost 1,5 metru. Televizní reportáže k této problematice ukazovaly lidi jedoucí na kole na frekventované silnici a za nimi kolonu automobilů táhnoucí se do dáli. V této souvislosti je na čase popřemýšlet o fenoménu cyklistiky.

Kolo se z běžného dopravního prostředku sloužícího k překonání kratších vzdáleností a z nástroje módní odtučňovací vlny změnilo na modlu agresivní ideologie zasluhujícím označení bicyklismus. Jeho vyznavači sami sebe považují za ponižované, za „černochy silničního provozu“, jak napsal ve svém komentáři na idnes.cz Bohumil Špaček „Chceme metr a půl. Černoši silničního provozu se hlásí o prostor“

Bicyklisté jsou obdobně útoční, a to na chodnících, v silničním provozu i diskusích, jako podporovatelé hnutí „Black Lives Matter“. Kdo jenom cekne, že záleží na všech lidech, na platných pravidlech nebo dokonce, že záleží na všech způsobech dopravy dle hospodářského významu, je zpátečník, hlupák, nic neví o světě, o Holandsku, Rakousku, Švédsku. Tak jako ve většině případů, namyšlené srovnávání s jinými zeměmi není zpravidla na místě. Jiná pravidla mohou v dané zemi jen a právě proto, že na daném místě nežijí Češi nebo nejsou tam nejsou v dostatečném počtu, aby si vytvořili vlastní „no-go zónu“.

Přesvědčení o svém útisku, cyklisté žádají pozitivní diskriminaci jdoucí daleko rámec ochrany jejich zdraví a životů. Ve skutečnosti však oni sami utlačují řidiče automobilů i chodce. Může se zdá divné, jak zdánlivě slabší účastník silničního provozu, chráněný pouze vlastní kůží, případně umělohmotným dresem, dokáže šikanovat toho silnějšího, obaleného plechem. Naprosto jednoduše, a naprosto stejnou taktiku používají motorkáři a skůtraři. Stačí potlačit pud sebezáchovy a jezdit náležitě vyděračským způsobem. Řidič automobilu, pokud se nejedná o psychopata, nikdy nechce nikomu ublížit. Takže seč může uhýbá před cyklisty jedoucími zprava, zleva i mezi pruhy, proplétajícími se před a za auty, skákajícími z chodníku na silnici. Ti se ještě chlubí, že kola, a podobně i skútry, jsou v městském provozu daleko rychlejší než auta. Nejsou, pokud neporušují pravidla silničního provozu a nezastrašují ostatní.

Na chodnících a v pěších zónách mají cyklisté spolu s elektrokoloběžkáři oproti chodcům jasně navrch. Stejně jako kdyby auta vyjela na cyklostezky (nevím, jak by se to cyklistům líbilo). A náležitě toho využívají. Naprosto bezohledná, rychlá jízda mezi lidmi i po přechodech, vjíždění ze silnice na chodník, nesesednutí na konci cyklostezky, to vše je jenom vrcholkem ledovce. Pokud stojíte na zastávce, prohlížíte si záhonek květin a těsně předtím, než uděláte úkrok dozadu vám za zády profičí 80 kilogramový jezdec (nebo dva) na ocelovém stroji, jste pár centimetrů od smrti. A řešení se začne hledat až s prvním mrtvým, tak jak je tomu v Česku se vším.

Plnou desítku na blboměru má potom argument cyklistů, že se bojí na silnici, a proto jezdí po chodníku. Jde o stejnou myšlenkovou perlu jako věta pejskařů: „Nebojte se, on je hodný“. Je to zajímavé, někteří skalní cyklisté klidně veřejně potvrdí, a vůbec se necítí hloupě, že porušují pravidla a jezdí po chodníku, ovšem s dovětkem: „kde nikdo nechodí, jen opatrně, jenom na chvíli…..“. Někteří také přiznají, že s jejich způsobem jízdy na kole by se za pár dnů vybodovali, ale byciklista je přece něco více než obyčejný účastník silničního provozu. To jim ovšem nebrání v tom, stavět se morálně výše nad ty, co volají po dodržování pravidel. Nic nového pod sluncem, žádné „revoluční hnutí“ nikdy nemínilo respektovat „zastaralá“ pravidla a jeho vyznavači se cítili vždy jako předvoj nové doby. Jedná se o poslední stádium člověka, homo deus, kde jedinec sám je měřítkem všehomíra a předpisy dodržuje jak sám uzná za vhodné.

Často také nechybí dětinské odkazování na jiné a podmiňování …umravněte řidiče a potom se zajímejte o cyklisty…. postavte cyklostezky a budeme se chovat slušně apod. Samozřejmě, když řidič „čuník“ parkuje na cyklostezce, měl by zakusit stejné finanční i časové „utrpení“, jako kdyby si pro odtažené auto měl jet na druhý konec Česka.

Například Břeclav je taková malá Čína. Všichni zde jezdí na kole, protože město je k tomu uzpůsobeno. Vidíte paní, v jedné ruce deštník, v druhé cigaretu s mobilem a v sukni a lodičkách šlape do kanceláře. Stejně tak v Hradci Králové, Pardubicích. Pohoda, žádný problém, tam kde existují cyklostezky a další infrastruktura, všechno funguje jak má. Jedná se ale o výjimky potvrzující pravidlo.

Obecně jde provozování cyklistiky na silnicích vyšších tříd a ve městech bez cyklostezek přirovnat k požadavku jezdit pro zábavu po kolejích s ručně poháněnou drezínou. Představte si jednoho pumpujícího komika, kvůli kterému budou ve stanici čekat rychlíky i nákladní vlaky až přejede. Co když se takových objeví deset, sto nebo se „drezínismus“ stane masovou zábavou? Železnice by ztratila veškerou přepravní kapacitu. Stejně tak vinou cyklistů ztrácí kapacitu silnice, naštěstí ještě ne úplně. Jeden cyklista přepravující sám sebe rychlostí patnáct kilometrů v hodině brzdí několik aut obsazených třeba 20 lidmi nebo kamiony, kdy každý veze 30 tun zboží. Trochu nepoměr v efektivitě. Proč asi na dálnici cyklisté ani jezdci na koních nesmí? Možná ale tento „přežitek“ bude brzy napraven.

Cyklisté nemohou vládnout silnicím, pokud se ovšem nemáme vrátit do začátku 20. století. Nemají nějaké absolutní právo přednosti (v provozu, na chodnících, při výstavbě měst), ani dispens od veškerých zákonných pravidel. Ano, patří jim půldruhého metru odstupu od projíždějících aut, přejme jim rozšiřování sítě cyklostezek (pokud bude dostatek peněz), trestání bezohledných řidičů, to bez debat. Podrobme je ale striktnímu zákazu pohybu po chodnících i pěších zónách, povinnosti použít cyklostezku, pokud v místě existuje, některé silnice, kde není možná vzájemná symbióza, nechť jsou opatřeny zákazovými značkami pro cyklisty a uložme jim zimní klid na silnicích (sportovat mohou na polních a lesních cestách) v období od 1. listopadu do 1. dubna. V dešti, mlze, za tmy, ve sněhu většina řidičů nečeká, že na silnici potká ironmana nebo ironwoman. Hlavně, přestupky na kole je třeba načítat do bodového systému a kdo nemá řidičský průkaz, tak co bod, to pokuta 3000 korun.

• Vilém Barák