Nekonečná válka

IVAN DAVID

Opět jsem našel zajímavou úvahu, která vidí současný konflikt z širší perspektivy. Komu hrozí, že mu praskne cévka v oku, nečtěte. Pro ostatní to bude zajímavé:

„Posouvá se impérium USA do nových výšin, jak by si někdo mohl myslet, například s ohledem na pozvání evropských politiků na základnu Ramstein a vystoupení zástupců USA v Ramsteinu, nebo klesá, jak si mnozí současníci myslí“, ptá se Albrecht Müller a vidí úpadek.

„Na Ukrajině se Vladimir Putin snaží vojenskými prostředky zvrátit výsledky další z nekonečné řady amerických válek o změnu režimu na okraji Eurasie – od východní Evropy přes Blízký východ až po Střední Asii. Toto americké úsilí začalo po útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001. Abych citoval tehdejšího ministra obrany Paula Wolfowitze – když se podíváme na Blízký východ, tamní války měly „odstranit bývalé sovětské klientské státy v regionu před příchodem další supervelmoci“. Tou potenciální supervelmocí, jak se nyní ukázalo, je Čína.

Výrazný odpor k nekonečné válce rostl ve Spojených státech dlouho před ukrajinským konfliktem. Přesto je však stále umožňována a poháněna podporou velké části politického spektra. Zde je třeba zmínit zejména Demokratickou stranu, která se pod vedením Baracka Obamy, Joe Bidena a Hillary Clintonové distancovala od klasických cílů politické levice – internacionalismu, univerzálních lidských práv, zmírňování sociálních důsledků kapitalismu. Dnes strana řídí přerozdělování světa na „my proti nim“, vede války o změnu režimu pod rouškou lidských práv a odmítá hlavní části historické sociálně-demokratické politiky. Strana Johna F. Kennedyho se bizarně ukázala jako vůdce toho, co mnozí pozorovatelé nazývají „válečná strana“.

Posun napravo od bývalého amerického levého středu je přímým důsledkem rostoucího vlivu toho, co prezident Dwight D. Eisenhower nazval vojensko-průmyslovým komplexem. Po 11. září tato slitina armády, zpravodajských služeb, byrokracie a průmyslu zaznamenala pod Georgem W. Bushem extrémní navýšení svého rozpočtu, který dnes převyšuje rozpočet celého zbytku světa dohromady. Navzdory konci studené války byla této remilitarizaci USA nakloněna skutečnost, že všichni američtí prezidenti od Ronalda Reagana, s výjimkou Donalda Trumpa, udržovali úzké vazby na armádu nebo tajné služby. Po roce 2001 se očekávalo, že jakákoli nastupující administrativa, bez ohledu na stranickou příslušnost prezidenta, bude nadále pokračovat v předepsané agendě nekonečné války, a tím ospravedlní přidělený rozpočet. Tato kontinuita vlády například vysvětluje, proč je dnes součástí Bidenovy vlády Victoria Nulandová, neokonzervativkyně, která pomohla iniciovat válku v Iráku za viceprezidenta George W. Bushe a Dicka Cheneyho.

Byla to Victoria Nulandová, která jako náměstkyně ministra zahraničí Obamy v roce 2014 zasela semena kyjevského puče proti legálně zvolenému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi a nyní v roce 2022 sklízí plnou válku o Ukrajinu pod Bidenem. A byl to převrat a ne demokratické rozhodnutí Ukrajinců, jak připustil i šéf „soukromé CIA“ Stratfor George Friedman. Někdo může namítnout, že otevřená válka s Ruskem byla v té době již vzata v potaz. Aktuálně odhalený nedostatek výcviku a vybavení v kyjevské armádě však naznačuje, že USA ve skutečnosti nebyly na tento scénář připraveny. Případ Ukrajiny jasně ukazuje, jak moc se nyní washingtonská byrokracie nedokáže vyrovnat s výzvami nekonečné války. Neúspěchy jsou až příliš zřejmé, způsobené na jedné straně rostoucím ekonomickým, politickým a vojenským odporem ze strany cílových zemí a na druhé straně rozpadající se spojeneckou falangou.

Zvyšování odporu

Aniž bychom jakkoli hodnotili nebo ospravedlňovali Putinovu invazi na Ukrajinu, každá ruská vláda by nakonec byla nucena reagovat vojensky na hrozbu nekonečné války v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi a na Ukrajině. To, co nyní americké ministerstvo obrany a think-tanky jako RAND popisují jako oživující se agresivní Rusko, je výsledkem jejich vlastní taktiky za posledních 20 let. Například studie RAND z roku 2019 popisuje šest regionálních směrů útoku na Rusko v opotřebovací válce. Putinova invaze na Ukrajinu nyní slouží k odstranění tří z nich: ekonomického škrcení etnického ruského obyvatelstva v Podněstří (část Moldavska poblíž Oděsy), změna režimu v Bělorusku a konečný útok v ukrajinské občanské válce plánovaný na březen 2022 na oblast Donbasu, který je v procesu separace od Ukrajiny.

Tato druhá válka, vedená ukrajinskou vládou se skrytou podporou USA především proti etnickým Rusům a rusky mluvícím Ukrajincům, si mezi změnou režimu v Kyjevě v roce 2014 a ruskou invazí v únoru 2022 vyžádala zjevně více než 10 000 civilních obětí. Obyvatelstvo mezi Mariupolem, Doněckem a Luganskem, které v roce 2014 v referendu hlasovalo pro připojení k Rusku, bylo nově nastoleným režimem v Kyjevě prohlášeno za nepřítele a od té doby je s ním zacházeno nepřátelsky. Očekával někdo z příslušných amerických vládních agentur vážně, že Rusko přijme hrozbu etnických čistek tak velkého počtu obyvatel v důsledku plánovaného útoku? Putin byl v Rusku kritizován za to, že příliš dlouho čekal a snažil se vyjednat cestu z občanské války prostřednictvím Minských dohod, které Kyjev ani Washington nikdy nechtěly realizovat.

Otázku rozšiřování NATO položilo Rusko na stůl už dávno. A vážně Pentagon věřil, že Rusko bude akceptovat desítky pochybných biolaboratoří, které sponzorují USA na jeho hranicích v nestabilním státě utápějícím se v dlouhodobém vnitřním konfliktu? Zdá se, že američtí představitelé zapomněli, že Ukrajina, nástupnický stát Sovětského svazu, byla třetí největší jadernou mocností na světě, než v Budapešťském memorandu z roku 1994 tyto zbraně opustila. Každopádně v únoru 2022 měla země technické předpoklady vyvinout jaderné zbraně v krátké době a naznačila možný záměr tak učinit celému světu. I když Putin tyto problémy možná zveličil, válka v Iráku v roce 2003 je připomínkou toho, jak silná byla reakce USA na hrozby zbraní hromadného ničení, většinou méně významné. Washington si bohužel také neuvědomuje, že plně vyzbrojená Ukrajina mimo NATO by také představovala hrozbu pro národní bezpečnost USA.

Cesta od skryté k otevřené válce na Ukrajině, usnadněná těmito mnoha nesprávnými výpočty, byla dlážděna téměř úplným selháním vládní kontroly. Americký kongres se svou velmi omezenou parlamentní opozicí vůči „válečné straně“ je nyní této funkce z velké části zbaven tváří v tvář rostoucí tendenci cenzurovat disent. Skutečná politická opozice se odehrává mimo parlament nebo na úrovni federálních států, kde často chybí kompetence v oblasti zahraniční a vojenské politiky. Zejména se neřešila Obamova válka v Sýrii, která byla rovněž vedena skrytě a nakonec prohrála s ruským odporem. Totální ztráta Ukrajiny, která je stále ve vzduchu, by znamenala konečnou porážku pro tento stále více zkostnatělý a nehybný systém vlády. I nové, komplexnější rozdělení Ukrajiny, které by mohlo umožnit zachovat si tvář a jeví se jako priorita Ruska, je pro US vládu problém.

Rozpadající se aliance

Tyto důvody konfrontace s Ruskem jsou většině světa jasné. Pouze masivní propagandě vystavené obyvatelstvo a politické systémy v Severní Americe a Evropě jsou stěží schopny je rozpoznat a vést o nich kritickou diskusi. Vznikla koalice rozvíjejících se zemí, která konkrétně odmítá finanční a ekonomickou válku Západu proti Rusku, která je alternativou k přímé vojenské intervenci. Za prvé, Čína stojí za Ruskem, protože ví, že je dlouhodobým cílem válek o změnu režimu. Čína oficiálně obviňuje USA z mentality studené války. Ale Indie, která je geopoliticky stále důležitější, se sankcí také neúčastní. Bývalý indický velvyslanec v Rusku D. Bala Venkatesh Varma zastupuje tamní mainstreamovou politiku, když říká: „Toto není konflikt, který jsme vytvořili my“.

Nejhorší je, že USA ztratily podporu na velké části Středního východu poté, co utratily biliony z federálních fondů na války v tomto regionu. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty otevřeně uráží Washington svým odporem vůči sankcím, Turecko, historický nepřítel Ruska, se ocitá v roli neutrálního prostředníka. Dokonce i Izrael váhal ve své podpoře postoje USA na Ukrajině. Pokusy přimět státy, které nedávno čelily pokusům o změnu režimu, tedy Írán a Venezuelu, aby těžily více ropy, vypadají žalostně. Konečně, Latinská Amerika, včetně těžkých vah jako je Mexiko a Brazílie, Afrika včetně Jižní Afriky a většina dalších asijských zemí, s výjimkou enkláv západního Tichomoří, se k sankcím proti Rusku nepřipojí. V této konstelaci má Evropa, která je chudá na suroviny a závislá na obchodu, na výběr, zda spáchá ekonomickou sebevraždu, nebo zmírní sankce natolik, že se připojí ke zbytku světa.
EU-Evropa musí jednat

Zdá se, že současnou prioritou americké administrativy je ignorovat toto do očí bijící geopolitické oslabení a soustředit se na upevnění své politické aliance s Británií a jejími východoevropskými spojenci. To znamená pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny a vést zástupnou válku proti Rusku do posledního Ukrajince. Zároveň v reakci na finanční a ekonomickou válku, která se nedaří, může zahájit otevřenou válku o Ukrajinu, včetně přímých útoků na Rusko. Náznaky toho druhého se již objevují, například záhadné potopení ruské válečné lodi Moskva a útoky na inženýrské sítě hluboko v ruském vnitrozemí. Expanze dokonce „pouze“ na regionálně omezenou konvenční válku s touto obnovenou koalicí ochotných – po vzoru ruské občanské války bílých proti rudým na počátku 20. let – by Západ politicky roztrhala a vrátila Evropu o desetiletí zpět.

Mnozí v Evropě, a zejména v Německu, se připojili k veřejnému pobouření nad ruskou invazí. Ale je mezi nimi nemálo těch, kteří tajně doufají, že vhled do chybných úsudků americké vlády, které se projevily konfliktem na Ukrajině, poroste a že ve volebním roce 2022 se uskuteční kritická diskuse o rizicích nekonečné války i uvnitř USA. Kongres ovládaný republikány by mohl zvýšit nutný tlak na vládu, aby znovu upřednostnila diplomacii a obchod před vojenskou intervencí a ekonomickými sankcemi, aby válku co nejrychleji ukončila a posílila ohrožená spojenectví s rozvíjejícími se zeměmi.

Na strategické úrovni by taková taktika učinila Putina, který je u moci 22 let a pravděpodobně unavený z úřadu, nadbytečným kvůli absenci ohrožení ruských zájmů a oslabila ruské vazby na Čínu. Vzhledem k oslabení politického systému po více než 20 letech nekonečné války však ryze domácí americká diskuse již k dozrávání nových přístupů stačit nebude: zejména Evropa, tedy EU, musí místo toho, aby se pod bubny propagandy schovala za USA , naléhat ve vlastním zájmu na pokud možno rychlou změnu ve Washingtonu, aby odvrátila ekonomickou, politickou a možná i vojenskou katastrofu, která se nad kontinentem rýsuje.“

Poznámka – Autor je finanční, ekonomický a geopolitický analytik s 30 lety odborných zkušeností ve více než 50 zemích světa, včetně téměř všech nástupnických států Sovětského svazu. Píše pod pseudonymem.

Ivan David

• About
• Latest Posts

Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.

Příspěvky za měsíc květen 2022:

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Silvia Ambrogini 250,- Kč, Vladimír Kudrna 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Hana Válková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč

Celkem za měsíc: 4 750,00 Kč

Vybráno 13.57%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Sledujte PP

Latest posts by Redakce (see all)

• Neviditelný nájezdník proti Rusku a Číně – nový strategický bombardér B-21 Raider konečně odhalen - 4.12.2022
• Jednička nebo dvojka? - 4.12.2022
• Nyní kvůli letošní nejhorší sklizni chmele za deset let. - 4.12.2022

(27 votes, average: 4,70 out of 5)

Loading...