NATO by nemělo přijmout Ukrajinu … kvůli Ukrajině

Vlkův  úvod:

V americkém mediálním prostoru  existují  dva  mimořádně vlivné zdroje  zabývající  se  zahraniční politikou. Jedním z nich  je  Foreign Affaires a  druhým  Foreign Policy..  Kosa  přetiskuje  častěji  z toho prvního. Nicméně  mimořádně  zajímavé  věci se  dají snadno nalézt  i na  tom  druhém.  Jak se  za  chvilku sami přesvědčíte. Prostě  dnes  si dáme  průnik či  spíše  pořádný  průvan  opravdu, na  tohle  americké medium,  které  respektuje  a  zohledňuje  i  Bílý  dům, zdravého rozumu a  neotřelého pohledu na Ukrajinu a její ambice na  členství v  NATO. Respektive  na  NATO  jako  údajného garanta  české bezpečnosti a  na onen posvátný  článek  5, kterým  nás  Liprdi /liberálně progresivističtí demokratí/ a Libredi /liberální retardi/  neustále mlátí po hlavě. Copak  tomu článku asi  tak  řekl vrchní bakalářský  Libred  na  českém  zamini,  jestliže  si nějaký  neopatrný  podržtažka dovolil mu jej dát  do svodky?  Co  asi  z toho vyvodil Zelenský  v Kyjevě, protože  tomu to určitě  jeho  fámulusové naservírovali? A  co na  to český  propagandisticko aktivistický  mainstream?

Ale  nezdržujme  se – článek

NATO Should Not Accept Ukraine—for Ukraine’s Sake

podle  překladače

NATO by nemělo přijmout Ukrajinu — kvůli Ukrajině

už  čeká

Pět hlavních důvodů, proč by rozšíření západní aliance udělalo Kyjevu ještě horší

Jak se vlny bitvy proti Ukrajině posunuly, uprostřed pochybností o tom, zda Kongres USA schválí nové kolo pomoci, vlivní odborníci jako bývalý šéf NATO Anders Fogh Rasmussen a bývalý americký velvyslanec při NATO Ivo Daalder opakují své dřívější výzvy, aby Ukrajina do NATO vstoupila  raději dříve než později. Tento krok je nabízen jako způsob, jak přesvědčit Rusko, že jeho vojenská kampaň nemůže udržet Ukrajinu mimo alianci, a jako potřeba poskytnout Ukrajině odpovídající bezpečnost, až válka definitivně skončí.

Rozumní lidé mohou a budou nesouhlasit s premisou tohoto doporučení, protože soupeřící pozice spočívají na předpovědích o nejisté budoucnosti. Ve skutečnosti všichni uzavíráme sázky o tom, jaké by byly důsledky přivedení Ukrajiny do organizace. Abych objasnil svůj vlastní postoj: Kdybych byl členem Kongresu USA, bez váhání bych hlasoval pro dodatečný balíček pomoci, protože chci, aby Ukrajina mohla zůstat na území, které stále kontroluje, a chci, aby si Moskva uvědomila, že zabrat další území bude nákladné a obtížné. Větší dnešní pomoc zlepší vyjednávací pozici Kyjeva, až začnou vážné diskuse, s největší pravděpodobností po listopadových prezidentských volbách v USA. To znamená, že nyní přivést Ukrajinu do NATO je špatný nápad, který prodlouží válku a zanechá Kyjev časem v ještě horší pozici.

Začněme připomenutím, že Severoatlantická smlouva nedává žádné zemi právo vstoupit, pokud splní určitá kritéria. Článek 10 pouze říká, že „smluvní strany mohou na základě jednomyslné dohody vyzvat jakýkoli jiný evropský stát, který je schopen podporovat zásady této smlouvy a přispívat k bezpečnosti severoatlantické oblasti, aby k této smlouvě přistoupil“.  Současná politika „otevřených dveří“ je novějším vývojem. Někdy je to považováno za formální závazek, že každá aspirující země se může připojit, jakmile splní kritéria členství v NATO. Ve skutečnosti politika otevřených dveří nenápadně přesouvá agenturu z NATO na aspirující členy; říká, že „dveře jsou otevřené a můžete vejít, jakmile splníte naše normy“. Původní smlouva však naznačuje něco trochu jiného: říká, že dveře jsou zavřené, dokud se stávající členové kolektivně neshodnou, že přijetí nového člena „posílí principy smlouvy a … přispěje k bezpečnosti severoatlantické oblasti“. V tu chvíli se členové mohou rozhodnout otevřít dveře a vydat pozvánku. Rozdíl je důležitý, protože původní smlouva nevytváří žádný předpoklad, že je aliance aktivně odhodlána expandovat. Nedávná kampaň Maďarska za odložení vstupu Švédska do NATO o delší čas  nám připomíná, jak tento proces skutečně funguje v praxi: Švédsko nemělo „právo“ vstoupit, dokud všichni ostatní členové souhlasili.

Pokud jde o Ukrajinu, moje přesvědčení, že přivést ji nyní (nebo v blízké budoucnosti) do NATO je nemoudré, spočívá na několika předpokladech.

Jedním z nich je přesvědčení, že Ukrajina nemůže zvrátit situaci na bojišti a dobýt zpět své ztracené území, pokud nezíská mnohem více zbraní a nebude mít čas na rekonstituci svých sil po neúspěších v minulém roce. Trpí vážným (a pravděpodobně nevratným) nedostatkem lidských  sil a kombinace dronového dohledu, dělostřelectva a rozsáhlého ruského opevnění znemožní Kyjevu dosáhnout velkých územních pokroků. Ukrajinské roztleskávačky na Západě se loni na jaře mýlily , když nabídly optimistické předpovědi o tehdy nadcházející protiofenzívě, a tuto chybu opakují tím, že naznačují, že pro Ukrajinu stále existuje mnoho způsobů, jak zvrátit vývoj. Přál bych si, aby to bylo jinak, ale politická rozhodnutí bychom měli zakládat na světě, jaký reálně je, a ne na tom, jak bychom si přáli, aby vypadal.

Můj druhý předpoklad říká, že ruským vůdcům záleží na osudu Ukrajiny více než šéfům Západu. Nezajímá je to samozřejmě víc než Ukrajince, ale je to pro ně životnější zájem než pro vůdce a obyvatelstvo ve většině zemí NATO. Ruský prezident Vladimir Putin a jeho nohsledi byli ochotni poslat tisíce vojáků bojovat a umírat na Ukrajinu a žádná země NATO není ochotna nic takového udělat ani na dálku. Když francouzský prezident Emmanuel Macron minulý týden nečekaně nadhodil možnost vyslání vojáků NATO, okamžitě ho pokárali německý kancléř Olaf Scholz a šéf NATO Jens Stoltenberg. Tím neříkám, že NATO nemá o osud Ukrajiny žádný zájem, jen to Rusko zajímá daleko víc.

Za třetí, dále předpokládám, že jedním z hlavních důvodů, proč Putin zahájil svou ilegální invazi v únoru 2022, bylo zabránit Ukrajině přitahovat se blíže k Západu a nakonec se připojit k alianci. Nedávná odhalení neustále rostoucí spolupráce mezi CIA a ukrajinskými zpravodajskými službami, snahy Západu o posílení obrany Ukrajiny po roce 2014 a často opakovaný závazek NATO přivést Ukrajinu do aliance nepochybně podnítily obavy Moskvy, což je klasický příklad toho, jaké mezinárodní vztahy učenci nazývají „ bezpečnostní dilematy “. Putinovy ​​činy mohou také odrážet určité přesvědčení o kulturní jednotě Ukrajinců a Rusů, ale důkazy, že jeho činy nasměrovaly vyhlídky Ukrajiny na vstup do NATO, nelze popřít . Stoltenberg otevřeně přiznal to skutečně při více než jedné příležitosti . Putin možná špatně pochopil záměry NATO a zveličil hrozbu, kterou představují, ale není jediným světovým vůdcem, který zveličil zahraniční nebezpečí.

Ve světle těchto tří předpokladů: Zde je pět hlavních důvodů, proč by Ukrajina neměla vstoupit do NATO.

1. Nesplňuje kritéria členství. Ukrajina je stále přinejlepším křehká demokracie. Korupce je stále endemická, volby byly od začátku války pozastaveny a v ukrajinské společnosti stále existují vlivné prvky, jejichž oddanost demokratickým normám je více  než  sporná. Vidím tuhle zemi jako „ hybridní režim Z těchto a dalších důvodů ji ohodnotil Economist Democracy Index loni  takto. “ Ukrajina navíc dosud nesplnila podmínky standardního Akčního plánu členství v NATO . NATO uznalo tuto skutečnost a souhlasilo s upuštěním od tohoto kritéria na svém výročním summitu loni v létě, čímž ve skutečnosti změnilo proces členství Ukrajiny z „dvoufázového procesu na jednokrokový“. Snížením standardů pro vstup do aliance toto rozhodnutí vytvořilo potenciálně špatný precedens do budoucna.

2. Není jasné, zda by NATO dodrželo své závazky podle článku V. Jak jsem již dříve poznamenal, článek V Severoatlantické smlouvy není linka, která zavazuje členy k boji v případě napadení jiného člena. Na naléhání USA článek V pouze zavazuje členský stát, aby považoval útok na jednoho za útok na všechny, a poté podnikl „taková opatření, která považuje za nezbytná“. Tato klauzule je nicméně široce interpretována jako závazek bránit každého člena, který je napaden, a neposkytnutí pomoci kterémukoli členskému státu v případě vážné invaze by zpochybnilo celou alianci. Před přijetím jakéhokoli nového člena by proto zbytek aliance měl dlouho a důkladně přemýšlet o své ochotě vystavit své síly riziku, pokud by na ni někdo zaútočil.

Abych zopakoval svůj dřívější bod: Spojené státy ani žádná jiná země NATO zatím neprojevily ochotu vyslat své vojáky do boje za Ukrajinu. Zbraně a peníze ano; lidé ne. Kdybychom to byli ochotni udělat, už bychom tam měli vojáky. Má smysl mlčky slíbit, že za pět, 10 nebo 20 let budete bojovat za Ukrajinu, pokud to dnes nejste ochoten udělat?

Navíc není v žádném případě jasné, že by americký Senát ratifikoval členství Ukrajiny. K ratifikaci smlouvy je zapotřebí dvoutřetinová většina a zaokrouhlení dostatečného počtu hlasů může být obtížné. Jistě, 70 senátorů hlasovalo pro nejnovější balíček pomoci, ale tento návrh zákona souvisel také s dodatečnou pomocí pro Izrael a to mohlo ovlivnit několik hlasů. Ještě důležitější je, že de facto vůdce Republikánské strany Donald Trump by pravděpodobně byl proti přivedení Ukrajiny a jeho opozice by mohla přesvědčit dostatek senátorů Republikánské strany, aby hlasovali proti a ratifikaci by odsunuli mimo dosah.

******

Proti  téhle  kalkulaci  pro a proti ohledně  členství Ukrajiny  v NATO a  možných dopadů jak na Kyjev, tak  na  alianci, nelze  vůbec nic namítnout!

Autoři – Stephen M. Walt , sloupkař na Foreign Policy a Robert a Renée Belferovi, profesoři mezinárodních vztahů na Harvardské univerzitě  si dovolili daleko více  v tomto směru než  český  extrakacíř  profesor Petr  Drulák.