Nechme naše děti volně dýchat

,,Školám chybí i nadále manuál pro začátek školního roku“, hlásila nám v minulém týdnu upoutávka na zpravodajství TV NOVA.

Vypovídá to o lecčems, nejvíce však o pracovním nasazení a kvalitě práce jednoznačně nejneviditelnějšího člena české vlády, ministra školství Roberta Plagy.

Ministr spí letním spánkem

Není to dobrá zpráva, zejména proto, že sektor školství a vzdělávání byl zasažen epidemií koronaviru a jejími dopady snad nejvíce a nejcitelněji ze všech společenských oblastí. Již dva školní roky probíhaly naprosto nestandardním způsobem a škody takto napáchané budeme sčítat léta, přičemž mnohé z nich se naplno projeví až ve více či méně vzdálené budoucnosti. A netýkají se jen poklesu úrovně vzdělaní, ale například i dlouhého výpadku ve sportovních a jiných zájmových aktivitách dětí a mládeže.

V takové situaci potřebuje resort školství – kromě pevné podpory premiéra – především silného, pracovitého a aktivního ministra. Bohužel, nemá ani jedno z toho. A desítky tisíc našich dětí a mladých lidí, žáků a studentů, to naprosto nezaviněně odnesou v podobě méně kvalitního vzdělání, než jaké mohli (a měli!) dostat, anebo v poklesu šancí dostat se na vysněnou střední či vysokou školu. A ve finále bude mít tato vládní a ministerská nečinnost negativní dopady na celou společnost.

Nepřijatelné rozdělování a šikana dětí

Ministerstvo školství na prahu nového školního roku – kromě toho, že nepřipravilo pro školy potřebnou metodiku organizace výuky – vymýšlí, jak žákům, studentům a jejich rodičům vzdělávací proces opět co nejvíce znechutit a znepříjemnit.

Zejména našim nejmenším a nejmladším školákům.

Projevuje se to zejména urputným trváním na povinném testování žáků a přípravou až segregačního režimu pro ty děti, které se, prostřednictvím rodičů, opakovanému testování podrobit odmítnou.

Oddělené lavice, oddělené toalety – to je něco naprosto nepochopitelného a nepřijatelného. Něco, co v demokratickém státě založeném na rovnosti občanů nesmí existovat. Stejně tak jako zákaz cvičení netestovaných dětí ve školních tělocvičnách, zákaz jejich zpívání v hodinách hudební výchovy a povinnost, aby při jídle a pití dodržovali od ostatních žáků odstup 1,5 metru.

To je naprostá nehoráznost s rysy apartheidu!

I s přihlédnutím k tomu, že při jarní prezenční výuce měl pouze nepatrný – doslova mikroskopický – zlomek prováděných testů pozitivní výsledek. A vzhledem k ověřené skutečnosti, že míra přenosu infekce koronaviru dětmi je minimální, stejně tak jako míra nakažlivosti dětí koronavirem a jako počet prokazatelně zjištěných případu této nemoci u nejmladších dětí.

My v SPD říkáme jasně: Děti patří do škol, bez roušek, bez respirátorům, bez testů, bez povinného očkování a bez jakýchkoli dalších omezujících podmínek!

Diletantský a přehnaně restriktivní a represivní přístup vlády a ministerstva (a hlavně ministra!) školství ke vzdělávacímu procesu a k mladým lidem (i k jejich rodičům a rodinám) v posledních dvou letech se jasně ukázal jako chybný.

A chyby – nejen v politice – nesmí být opakovány.

Zvláště, když díky známému a často citovanému výroku Charlese Maurice de Talleyranda víme, že jsou horší než zločiny…

• Jana Pupavová