
Nároková společnost, aneb cesta do pekla na socialistický způsob
MICHAL HÁJEK
Světová zdravotnická organizace by měla zcela seriozně začít řešit diagnózu závislosti člověka na iracionálních a vylhaných socialistických jistotách stejně, jako už řeší závislost na internetu a sociálních sítích.
[ad#pp-clanek-ctverec-horni]
Princip je totiž stále stejný: vyrobit stádo ve virtuální realitě žijících pitomců, jejichž pravdy a lidská práva nezaclánějí v cestě univerzální dokonalé společnosti (samozřejmě tyranii). Kromě toho, že každý nárok vyžaduje něco pro něj udělat a že smyčka požadavků se stahuje a tvoří obrovský stres a existenční tlak, je tu ještě jeden důkaz zločinnosti každého systému, který pracuje s nárokem.
Přijdete na to docela snadno sami, když vezmete tužku a papír a začnete počítat. Teprve pak Vám to dojde v celé nahotě a hrůze. Všechny nároky, které Vám jakoby garantuje stát, si ve skutečnosti zaplatí lidé sami. Nárok na státní starobní důchod ve chvíli, kdy více než 60% Vašeho příjmu stát zkonfiskuje pomocí daní, povinných odvodů a několikanásobného zdanění, je chucpe jak hrom: občan žije v domnění, že má na něco nárok, a to něco si sám nejen celé zaplatí, ale dokonce několikanásobně přeplatí (protože stát je, mimochodem, dost drahá sranda – podívejte na třeba jen na počet státních zaměstnanců v ČR). Takže stát lidi “na drzkovku” obere o neuvěřitelné peníze, ale k dovršení všeho jim ještě drze říká tytyty, když nebudeš hodný, my se o tebe starat nebudeme. K tomu se dá říct jediné:
Molochu (Ginsberg), Státe, Tyrane: to jediné co chceme je právě to, aby ses o nás laskavě přestal starat, my to zvládneme sami. A pokud na tebe vzneseme nějaký nárok, pak si ho klidně zaplatíme, ale vybereme si ho svobodně a s právem reklamace pro případ, že tu službu (armáda, policie, soudy, zahraniční politika) budeš vykonávat špatně. Protože milý státe: nikoli ty, nýbrž my lidé jsme to, oč tu běží. A tvoje transakce s našimi penězi a svobodou právě skončily.
[ad#pp-clanek-ctverec]
ZDROJ: Michal Hájek, Česko 2050