
Musíme se kvůli Rusku hlouběji integrovat do evropských struktur?
VLADIMÍR ZLÍNSKÝ
Jedním ze základních atributů (funkcí) státu je zajištění obrany jeho hranic, území a tím i jeho obyvatel před vnějším a vnitřním nebezpečím. Pokud stát zanedbává a rezignuje v době dočasné bezpečnostní stability na tuto základní funkci, tak podkopává schopnost udržení svojí integrity vzhledem k budoucím více či méně předvídatelným bezpečnostním hrozbám, a bude přinucen se podrobit prostřednictvím působení přímého nebo nepřímého násilí či „dobrovolně“ (podle pravidla „pravda je poznaná nutnost“) vyšší integrující síle, která jeho obranu zajistí. Jak nás učí historie, toto je často počátkem procesu integrace daného státního útvaru do vyššího celku, který tím pozbyde postupně svoji identitu s drtivými důsledky pro charakteristické znaky státu, včetně ztráty jeho hranic, území, kultury, jazyka a mnohdy i pro genofond obyvatelstva integrovaného státu /např. pobaltští Slované a Lužičtí Srbové/.
Častou příčinou integrace menších celků do větších byl tlak nepřátelské vnější masivní síly – např. vznik Habsburské říše jako reakce na osmanské nebezpečí nebo vznik USA jako reakce na nebezpečí od britského impéria. V současné době vidíme pokus o podobný modelový případ vyvoláváním pocitu ohrožení obyvatel Evropy nebezpečím vpádu vojsk Ruské federace (RF) na území států NATO, který podezřele připomíná argumentaci nacistické propagandy o ohrožení civilizované Evropy hordami z východních stepí, což byla reminiscence na opakované nájezdy turkických národů (Hunové, Avaři, Bulhaři, Maďaři, Mongolové, Tataři ) na oblasti východní a střední Evropy v době konce starověku nebo raného středověku.
Zásadní otázka zní, zdali je popisované nebezpečí, tedy plány, odhodlání a schopnost Ruska expandovat až do oblasti střední a západní Evropy skutečně reálné nebo se jedná o nepřesné zhodnocení situace, případně i záměrné nadhodnocení jeho schopností. Odpovědí na tuto problematiku, může být kniha Tima Marschalla: V zajetí geografie, kde je popsáno, že z hlediska geografické polohy je RF velmocenský stát, jehož plánování strategické obrany je nejvíce problematické ze všech světových velmocí, vzhledem k délce suchozemské hranice, geografickým strukturám a okolním sousedním státům, a je pro jeho plánovače noční logistickou můrou.
Zvláště citlivá je jeho západní hranice, kde se od severní Francie a Německa, přes Polsko a Ukrajinu rozevírají roviny, narušené jenom několika velkými řekami, vhodné pro vedení rychlého manévrovacího boje. Ochranou Rusku potom v minulosti v případě útoku ze západu byla strategická hloubka – tedy délka zásobovacích tras útočníka a počasí. Proto RF může vnímat velmi citlivě zkracování těchto tras přibližováním svého protivníka k jeho jádrovému území (nakonec už ani ruské zimy nejsou to, co bývaly). Dále z hlediska moderního boje je velmi důležité vytlačit svého případného oponenta co nejdále od svého území a objektů kritické infrastruktury, aby měl obránce čas reagovat protiopatřeními na přilétající naváděné střely a roje dronů. Jak ukazuje nynější vývoj, tak velmi důležitou roli při současném konfliktu na Ukrajině hraje i nerostné bohatství (železná ruda, černé uhlí, lithium) v oblasti Donbasu, jelikož tyto suroviny budou nezbytné pro udržení velmocenského postavení jakéhokoli státu v blízké očekávané chaotické deglobalizované budoucnosti.
Tyto základní úvahy by mohly nastolit reálné zhodnocení situace nebezpečnosti RF pro naši státnost a naši přiměřenou reakci na ni. Tedy, že nadměrný tlak Západu na vytvořený systém obranných schopností RF vyvolal její reakci na tuto situaci. Těžko uvěřit tomu, že iniciátoři tohoto tlaku, nepočítali s touto reakcí a případně zdali nebyla jejich cílem. Nelze vyloučit, že RF dostala šach a musela táhnout na Ukrajině králem, pokud nechtěla odepsat veškerou svou obranu vybudovanou na strategické hloubce a přiměřeném času na reakci na případný útok ze západu. Potom nám mohou přijít „logické“ i snahy představitelů EU o prodlužování konfliktu na Ukrajině, kdy se hraje o mat, který by mohla RF dostat v podobě její desintegrace na jednotlivé menší celky, které bude snadné ovládat a exploatovat jejich nerostné bohatství, bez ohledu na drastické zhoršení bezpečnostní situace v této oblasti z důvodu rozporů mezi možnými nástupnickými státy RF.
Tento domnělý zastrašující nástroj (tedy hrozba ruskou invazí směrem do zemí NATO) má být použit potom k prosazení posílení společné evropské obrany, která s velkou pravděpodobností povede skrze vynucení dle zájmů celku společné obranné politiky ke specializaci jednotlivých státních celků ve svém příspěvku k celkové obranyschopnosti dle jejich možností a zkomplikuje či nakonec znemožní v budoucnu samostatnou obranu jednotlivým zapojeným státům. Specializace, společné centrální řízení a společné sdílení a distribuce informací a zdrojů jednoznačně vede ke ztrátě jakéhokoli systému samostatně fungovat v kompetitivním zevním prostředí, a ten se stává se závislým na dílčích specifických příspěvcích dalších částí systému a transformuje se tedy v subsystém vyššího celku. Tento pro nás nežádoucí proces již probíhá mnoho desítek let prostřednictvím našeho působení v silách NATO a nyní by měl být akcelerován hlubší evropskou obrannou integrací.
Jelikož jsem založením a vzděláním přírodovědec, tak se na daný problém podívám z hlediska biologických systémů, kde se tento proces vyskytuje v různých podobách vzájemné interakce entit stejných či rozdílných druhů při reakci na nebezpečí či naopak v případě získávání potravy.
Během přírodní evoluce došlo ke ztrátě buněčné samostatnosti bakterie příbuzné současnému druhu alfa-proteobacterií (stala se mitochondrií živočišných buněk) a sinic (stala se chloroplastem rostlinných buněk) a jeho hostitele z rodu archea (kterému bývalá bakterie zajištuje dostatek energie kyslíkovým metabolismem nebo fotosyntézou recipročně za ochranu a přísun potřebných živin) za vzniku eukaryotních buněk a při vzniku mnohabuněčných organismů cca před 600 miliony lety, kdy tyto organismy jsou složeny ze specializovaných eukaryotních buněk zajišťujících jejich jednotlivé funkce včetně ochrany, ale nemohou tyto specializované buňky dlouhodobě přežívat mimo organismus, jelikož jsou životně závislé na funkci dalších specializovaných buněk. Ale vedle tohoto řešení prosperuje a přežívá v přírodě více strategií, tedy i uchování buněčné samostatnosti či autonomie v případě bakterií a protozoa (prvoků) a to i s přechodnými stavy spolupráce.
Pokud chceme jako stát a společnost přežít budoucí krize, měli bychom se naučit s co největší účinností predikovat všechna budoucí nebezpečí a zapamatovat si předchozí krize, abychom mohli v případě jejich opakování na ně rychle reagovat i v nově vzniklých podmínkách, podobně jako náš imunitní systém, a na základě toho vytvořit obrannou strategii, která by počítala se zachováním naší autonomie v co největší míře, podobně jako to dělají bakterie při tvorbě biofilmů. Bakterie jednoho druhu či případně i více druhů v nepřátelském prostředí jsou schopny účinné kooperace za účelem vytvoření povrchových hlenových vrstev neboli biofilmů, které je chrání před chemickým a biologickým nebezpečím v jejich okolí, ale jsou schopny i samostatné existence jako jediná buňka pokud nebezpečí nebo jiný důvod přímé kooperace pomine a je pro ně výhodnější se chovat jako samostatná jednotka nebo organismus hlenka, kdy buňky mohou existovat jako plnohodnotní jednotliví prvoci nebo v případě potřeby (zajištění pohybu) jako mnohobuněčný organismus .
Příroda nám ukazuje, že za určité situace může být výhodné být součástí vyššího celku, ale při změně zevních podmínek je naproti tomu výhodné si zachovat flexibilitu samostatného rozhodování a chování, které složitý komplexní systém komplikuje a omezuje. Zachování flexibility chování a jednání našeho státu bude zcela nezbytné pro naše adekvátní budoucí reakce, které zajistí jak zachování naší státnosti, tak přežití našeho národa jako celku a jednotlivých členů naší společnosti v nastávající chaotické budoucnosti. Kromě výše uvedeného je zřejmé, že být pevně integrován do celku, který zatím vykazuje mnohé znaky k sebedestrukci, se nejeví v současné době pro nás v žádné podobě výhodné a žádoucí.
Pokračování s popisem možných budoucích hrozeb příště.
jak asi vypadá obrana zemního celku,jehož všichni představitelé a svobodně a demoGraticky zvolení zástupci jejího domorodého lidu tuto zem přes třicet pět let cílevědomně zbavují všeho co ji tvořilo vcelku sebevědomě prosperujícím obrany schopným .státem?
Zbabělých válečných štváčů drze toužících vykrvit miliardy pro ně neužitečných lidských zdrojů. majících hrůzu z pouhého webu, jehož vlastník má odvahu postytnout svůj prostor své existence k publikování názorů skuečných lidí,jedněch z mnoha,
Jaké odhodlání k obraně té zbídačené prostitutky lze očekávat od těch ,kterým tato běhna páchá jen obavy.zmar ,bídu a hrozbu zmaru jen pro zisk a potěšení psychopatichých fanatiků majících pocit vládců světa?
NAS*RAT,JÓ NAS*RAT odpoví Vám každy dosud vlastního názoru schopný Váš potencionální
„Neznámý vojín“ křivohřbetí ubožáci !
Ne soldát RF,ale právě vy na nás cizopasící zločinci a všekazi jste našimi skutečnými nepřáteli toužích chlemtat naši krev a rozdat si naše majetky